Game Continues | √

Jiskry v jejích očích vyhasly.

Prosím o přečtení poděkování, který už je zveřejněný.
***

O Osmnáct let později...

Jess,
nikdy jsem nezažil větší bolest než v posledních týdnech. Nemůžu uvěřit, že se to vážně stalo. Pořád si to opakuju, ale jen to zhoršuje ten zničující, života prázdnej pocit, kterýho se nemůžu zbavit. Jejího obrazu v hlavě se nemůžu zbavit. Mám ho před očima, jako by tu pořád byla, Jess, ale není. Vidím ty její rozzářený oči, úsměv od ucha k uchu a vlasy padající až po ramena. Vidím ji před sebou plnou života, přijdu si už jako blázen, když se snažím si opakovat si v hlavě ty její slova, hlášky... Bože Jess, já tvoji mámu tak šíleně a bezmezně miluju... Ani pitomej dopis nedokážu napsat, aniž by ten papír nebyl promočenej od slz, a to jsem chlap.

Už nemůžu každej večer očekávat, že přijde s tím jejím unaveným poloúsměvem z práce, lehne si ještě nepřevlečená do postele a vypráví mi o jejím dni tak dlouho, dokud neusne. A to nejde, nedokážu se smířit s tím, že už nikdy neucítím vůni jejích vlasů, nikdy ji neobejmu, nepolíbím, neuvidím její úsměv ani oči... Ty křišťálové modrý oči, který se rozzářily pokaždý, když jsem jí udělal radost.

Zachránila mě, ale já nemohl zachránit ji. Vážně jsem chtěl, víš, že jsem se snažil udělat cokoli pro to, aby tu s náma byla alespoň o něco dýl, abys nemusela žít bez mámy, abych bez ní nemusel žít já... Ale nešlo to, ať jsem se snažil sebevíc. Nešlo ji zachránit. 
Byla můj diamant, kterej zářil i v těch nejtemnějších nocích, kterej mi vždycky ukázal cestu. Jenže ty jiskry v jejích očích, když se usmívala, když měla radost, už vyhasly. A teď všude kolem vidím jenom tmu. Tápu v ní, ztrácím se v myšlenkách, vzpomínkách na ní a nevím, jak to bez ní dokážu zvládnout. Je to jako přežívat s půlkou srdce, o níž víš, že sama fungovat nedokáže. Potřebuju ji k životu. Vždycky to tak bylo a když ses narodila ty, i přes ty těžký časy, co jsme prožívali jsi nás zase stmelila dohromady. To pouto se tenkrát tak milionkrát zesílilo. Nedokázal jsem si představit, že bych o ni ještě někdy měl přijít. Všechno bylo naprosto perfektní. Celých osmnáct let. Nikdo nečekal, že by se něco takovýho mohlo někdy stát. Ale stalo a já nemám na vybranou. Nechci tě opustit, vážně ne. Nesnáším se za to, že tě tu nechávám ve stejný bolesti, jakou prožívám já, ale nejsem tak silnej jako byla tvoje máma. Bojovala do poslední vteřiny, ale to já nedokážu. Nemůžu prostě čekat, až něco takovýho potká i mně, nebo až se mi náhodou něco stane. Nemám na to. 

Zasloužíš si vědět, čím vším jsme si prošli, Jess. Zasloužíš si znát důvod, proč jsem takovej sobec a opouštím tě, vidět to na vlastní oči, že vy dvě jste pro mě byly všechno. Ale ztratil jsem ji. Někoho, kdo se mnou strávil polovinu života. V dobrym i zlym a přes všechno, co jsme museli přetrpět to se mnou vydržela.
Vážně jsem se snažil tu kvůli tobě zůstat. Zvládnout to, pořád jsem si opakoval, že čas tu obrovskou ránu zahojí. Že to bude dobrý. Ale nebude, ne pro mě. 
To cédéčko co jsem ti sem dal ti toho o nás dvou hodně řekne. Myslím, že se na cokoli můžeš zeptat Sary a ostatních, všechno to prožili s náma. Ta druhá obálka je pro ně. Předej jim to, prosím. Já už to bohužel nestihnu, ani jedno z toho. Až moc to bolí. Až moc mi chybí.

Nezapomeň, že někde uvnitř tebe s tebou vždycky jedna moje i maminky část bude. Někde hluboko v srdci nás tam vždycky najdeš. A třeba jednou, až se tě tvoje děti zeptají, co je podle tebe pravá láska, vybaví se ti zrovna tvoji rodiče. 
Miluju tě, Jessie. Tak moc, jak jen může otec dceru milovat. A dlužím ti všechny omluvy světa, že tě v týhle situaci opouštím. Snad to pochopíš, a nebudeš mě za to nenávidět. Ale jsi už dospělá, a navíc silná po mamce. Zvládneš to. A udělá tě to ještě silnější, uvidíš.
 
Sbohem.
- Táta.

---
Pohled Jessicy...

„T-tohle vám mám předat," zašeptala jsem koktavě, protože to bylo jediné, na co jsem se v téhle situaci zmohla. S třesoucíma rukama jsem natáhla ruku s obálkou směrem k nim. Byli tu všichni. George jediný ale natáhl ruku ke mně a obálku si vzal. Myslím že všichni se báli, co je uvnitř. Hodili po sobě tázavé pohledy, nikdo z nich to nechápal, zatímco já nedokázala přestat brečet. Zavřela jsem oči a hlavu si opřela do křesla. Kolena jsem měla pokrčená, přitažená k sobě a dopis pro mě pevně svírala v dlani. Uslyšela jsem trhání papíru a připravovala se. Nevím, kolik takových slov od táty ještě dokážu slyšet, abych se úplně nesložila. „Čau lidi," začal George tiše a s pochybnostmi číst. „Možná jste si všichni tak nějak všimli, že moje životní láska je mrtvá. Vy všichni víte, že jsem k ní choval hodně hodně silný city. A že bez ní by pro mě nic nemělo cenu. Jo, byl jsem jí nevěrnej. Jo, opustil jsem ji, když se Jessie narodila a odmítal jsem s ní koukat na filmy o mořských pannách. Ale miloval jsem ji. Upřímně a víc než kdokoli jinej kdy koho, jsem tu ženskou nade všechno miloval. Jess, jestli to teď posloucháš, nemohl jsem ti to říct z očí do očí. Měl jsem asi až moc velkej strach, že dáváš facky silný jako tvoje máma. A řeknu ti, u tý se fakt nevyplácelo něco pokazit, následky byly vcelku bolestivý. Saro, vím, že už jen po těch pár větách pláčeš. A přestaň. Nikdy jsem neměl rád, když jsi plakala." promnula jsem si oči, abych na ni líp viděla a opravdu, po tvářích se jí kutálela jedna slza za druhou a smutně se dívala na papír. Obvykle bych po tom, co jsem právě slyšela byla mimo, naštvaná, ale teď to nešlo. Byla jsem tak slabá, že jediný na co jsem se zmohla byl brek. „Madd, Steve? Vám dvěma přeju jen to nejlepší, starejte se o ty vaše děcka pořádně, i když je nemáte spolu. Iane, ty si užívej dokud můžeš, jseš tady jedinej bez závazků, tak si užívej za nás za všechny. I za Miu."  tady to George usekl, odkašlal si a položil dopis. Rozvzlykala jsem se ještě víc a Jeremy si sedl ke mně a přitáhl si mě do objetí. George se snažil se zakrýt, že se mu chce brečet a přejel očima obývák plnej fotek. Všichni už věděli, co tohle znamenalo. Popotáhl, sebral papír a pokračoval ve čtení. „Jerry, kamaráde, požádej ji už konečně o ruku!" Jeremy se jen smutně zachichotal a povzdechl si. „Mám s tebou kupu vzpomínek, na který se nedá zapomenout, děkuju ti za ně. No a nakonec Saro a Georgei. To mimčo, který čekáte má štěstí, že bude mít za rodiče vás dva. Sice vám ten kondom praskl o několik let později, než jsem doufal, ale hlavní je, že jste za toho prťouska rádi. Přeci jenom, kdyby vám nestačil, pořád je tu Jessie." zasmála jsem se a objala se rukama. Ani v těhle chvílích neztrácel smysl pro humor. „Lidi všechny vás mám rád, dokonce i Steva, fakt, že jo. Žijte naplno až do posledního dechu a držte se." myslím, že jsme teď už brečely všechny, kluci měli skleněný oči a já si skousla horní ret a popotáhla. „Pamatujete její poslední slova? Nezapoměň na mě." složila jsem tvář do dlaní a čekala na to, co řekne dál. Tohle byl konec. Tohle byly tátovo poslední slova. „Nikdy nezapomenu." 
„Nikdy nebyli jako ostatní, žejo? Nikdy nemohli mít šťastnej konec." špitla jsem ubrečeně a Sarah se na mě zadívala s lítostí v očích. „Měli ho," řekla s úsměvem. „Žili spolu šťastně až do smrti."