Game Continues | √

Maturiťák

„Panebože nestíhám!" ozvalo se pisklavým hlasem z obýváku a já slyšel dunění podlahy z toho, jak pořád přebíhala sem a tam. Stál jsem pár metrů od dveří jako věšák, v jedné ruce držel šaty, v druhé papíry s notama a v puse měl secvaknuté klíčky. „K čemu jsou ty papíry?" koukla na mě a na malou část vteřiny se zastavila a zvědavě na mě koukala.
„Ale k ničemu. Padej už, přeci nestíháš." zamluvil jsem to a ona se pousmála, dobelhala se ke mně, vzala mi z ruky ramínko s šaty a z pusy klíče. Naklonila se, s úsměvem na rtech mě políbila a já si ji na delší chvíli přidržel u sebe.
„Pokud to nejsou čísla jiných holek, nevadí mi to." špitla a zasmála se. Otevřel jsem jí dveře, ona proklouzla ven a nasedla do auta, kde už čekala Maddie.
„Jeďte opatrně," pověděl jsem ještě s obavami v hlase a ony kývly, zamávaly a já za sebou konečně zavřel a dál se věnoval papírům.

***

Maturiťák...
Vešla do místnosti, ještě krásnější než když si ty šaty poprvé zkoušela. Vždy sázela na přirozenost, zdálo se mi, že ani dneska to nezměnila. Přední vlasy měla sponkou sepnuté vzadu na hlavě a o make-upu ani nemluvím. Nikdy ho nepotřebovala, mile mě překvapovalo, že pokaždé kdy by se ostatní holky nalíčily od hlavy až k patě a vzaly si na sebe tunu šperků, jí i na maturitní ples stačila ta obyčejná řasenka a stíny, které by ladily k šatům. Sice to nebylo jako v pohádce, že když vešla do místnosti, všichni v sále ztichli a sledovali, jak úchvatná je. Myslím, že kdyby se tohle stalo, ještě by všem řekla ať nečumí, protože by jí to znervózňovalo, ale to už je věc jiná. Ona prostě přišla jako by nic, jako by tohle byla jen další obyčejná návštěva školy a vlastně vůbec nezáleželo na tom, jakým krokem přijde a jestli na první pohled všechny oslní nebo ne. Ona prostě vešla a nezajímala se, jestli v tuhle a tuhle chvíli špatně došlápne a podvrkne si kotník. I když to bylo kvůli tomu, že měla tenisky.
Madd přišla v závěsu za ní, ale tomu jsem nevěnoval až takovou pozornost. Oči jsem skoro ani nemohl odtrhnout do Mii. No a nastala chvíle, kdy jsem si začal ještě víc uvědomovat, že jsem naprostej idiot. Že tuhle holku, tuhle dokonalou holku jsem podvedl. A věděl jsem, že už nikdy žádná jako ona nebude. Ale o tomhle ten večer není, vlastně ani o tom jestli zase bude naštvaná, že jsem jí lhal. Ano, zase. Ale musel jsem tohle prostě mít jako překvapení, i když je nesnášela.

Po dalších deseti minutách, když už bylo všechno připravené zhasla v sále všechna světla krom toho jednoho, které směřovalo na pódium. Hloučky všech těch přioplilých puberťáků samozřejmě začli nadávat, klít a všechno možný, ale já očima vyhledával jenom a jenom ji.
Byla s Maddie kousek od pódia a něčemu se právě smály. Můj účel byl, abych jí ten úsměv na tváři ještě rozšířil. Kapela už byla připravená a tak se sálem rozezněly první tóny písně. A pak přišla řada na mě. A ano, vážně jsem pro ni zpíval na maturitním plesu.

„People say we shouldn't be together
Too young to know about forever
But I say they don't know what they talk talk talkin' about."

Její pohled za to vážně stál. Myslím, že měla i co dělat, aby jí oči nevypadly z důlků. Usmál jsem se na ni a udělal krok z pódia, na které si následně sedl a věnoval pohled jejím očím.

„Cause this love is only getting stronger
And I don't wanna wait any longer
I just wanna tell the world that your mine girl."

Nádherně se usmívala, opravdu neskutečně nádherně a zářily jí oči. Přiložila si ruku před pusu a já šel pořád blíž k ní. I lidi okolo -teda pokud se těm nadrženým klukům a přehnaně nalíčenejm holkám dá říkat lidi- na mě překvapeně zírali, což jsem i čekal, ale ona? Měla by už být zvyklá, že pokaždý udělám něco, co nečeká. A tak jsem tam -ačkoli jako absolutní kretén, kokot a trapák na světě- zpíval dál, jenom pro ni. Dál a dál a dál.