Game Continues | √

Rozchod?

Neukamentujte mě a přečtěte si prosím všichni kecy na konci. :)
***
***
 „Tenkrát hráli fakt dobře," zasmála se a náš smích se rozléhal po celé verandě.
„To teda," odsouhlasil jsem a ona po chvilce zmlkla a já cítil její pohled na mně. Otočil jsem se a sledoval neustávající úsměv, co měla na tváři. Prsty mi přejela po ruce a já přesměroval pohled na naše ruce. „Jenn, já nemůžu," odsekl jsem a vymanil ruku z jejího sevření.
„Proč by ne?" ruku přesunula na mé stehno a já zakýval hlavou.
„Jsem zadanej," oddychl jsem si. „Donedávna šťastně zadanej."
„Mia se tohle nemusí dozvědět," vzala mě pod bradou a přisunula se ke mně blíž. V jejích očích něco bylo. Na ní celý něco bylo. „Nikdo se to nemusí dozvědět," zahleděla se mi do očí a opatrně spojila naše rty. Bylo to něco jiného než s Miou. K Mie jsem cítil lásku, zatímco Jenn jsem znal chvíli a pociťoval jsem k ní snad jen přátelství. Ale teď jako by to nešlo zastavit. Jako bych ji chtěl pořád dokola jen líbat. Sedla si mi na klín a přitiskla si mě blíž k sobě. „Jdeme dovnitř?"

---

„Nebude se to opakovat," přetáhl jsem si přes hlavu tričko a s jasným nezájmem se na ni podíval. Zvedla se z postele a ladným krokem ke mně přišla s dekou obmotanou kolem sebe.
„Mohlo by," usmála se a přistoupila těsně ke mně. Nechtěl jsem se jí dívat do očí, nechtěl jsem se na ni koukat vůbec, ostatně jsem si byl jistý, že se nebudu moct podívat ani na sebe.
„Ale nebude," nevypadala, že by ji to přesvědčilo.
„Bylo to úžasný, Dyle." pousmála se a rukou mi přejela po hrudi. To jsem ignoroval.
„Jenn ty jsi fajn holka. Ale já miluju Miu," přerušila mě.
„Kdo tu mluví o lásce? Šlo by jen o sex," snažila se mě přesvědčit.
„Nikdy jsem nepodváděl, ani to nehodlám začínat. Už teď lituju, že jsem..." odmlčel jsem se a udělal krok ke dveřím. „Já takovej nejsem, Jenn. Miu miluju a to se nikdy nezmění," poté přikývla.
„Fajn," přitáhla si deku blíž k tělu a výš, aby náhodou něco nebylo vidět. „Dělejme teda, že se nic nestalo," už zas se ukázala ta milá, normální Jenn, což jsem fakt ocenil. Kývl jsem, natáhl se po klice a pak odešel.

Druhý den...
„Kdes byl včera?" zeptala jsem se ho potichu a on se s nechápavým pohledem zastavil. Už jsem se ani nemohla na nic zeptat?
„Co tobě je do toho?" zadrhla jsem se a naprázdno polkla.
„Promiň," špitla jsem a chtěla odejít, ale vzal mě za ruku a s jasným otrávením v očích po chvíli promluvil.
„Zajdeme někam na večeři?" zeptal se, ale moc nadšeně teda nevypadal. Už to všechno dělal jen z lítosti, každou pitomou pusu, která už nic neznamenala, vyzvedávání ze školy, po němž následovala tichá cesta domů, odkud si zase jel někam pryč, všechno.
„Až tak tě mučit nechci, stačí, že spolu spíme v jedné posteli. Teda když se někdy uráčíš přijít domů před ránem," povzdechla jsem si a vyvlíkla svou ruku z lehkého sevření té jeho. „A ten parfém bys mohl zkoušet nějak zakrýt," kuňkla jsem tiše. „Jdou z tebe cítit děvky," podíval se, jak kdybych ho právě urazila nejvíc, jak jen to šlo. „A Jennifer taky," odešla jsem na chodbu, vzala si boty, mobil, klíče a vypadla odsud.

Neměla jsem v plánu se vracet v nejbližší době, nechtěla jsem ho už ani vidět.

***

Pomalu jsem otevřela dveře a sundala si boty. Hned jsem uslyšela kroky směřující z obýváku sem.
„Můžeš mi říct, kdes kurva byla?" zeptal se zvýšeným hlasem a v jeho očích byl až přehnaný vztek.
„U Madd," prohodila jsem ledabyle a sundala si i bundu.
„Jo, tak u Madd," vyprskl nahněvaně a já přikývla. „Dva dny," pokračoval. Znovu jsem kývla a hodila klíče na botník. „A mně jsi to neřekla protože?"
„Se mi vybil mobil." doplnila jsem ho a zkřížila si ruce na prsou.
„A to jsi tak neschopná, že mi nedokážeš napsat od ní?" optal se a z očí mu nemizel nenávistný pohled.
„Ve skutečnosti jsem ti napsat nechtěla. A nešil tak," vyjeveně se na mě podíval a ironicky se zasmál.
„Takže moje holka si jen tak odejde, neozve se dva dny a já mám být v pohodě?" zeptal se naštvaně.
„Jako bys to ty nedělal," sykla jsem po něm znechuceně.
„Máš ty vůbec tušení, jak jsem se o tebe bál?!" zvýšil hlas.
„Nemám," pronesla jsem potichu. „Máš ty vůbec tušení, jak moc tě miluju? Máš tušení, jak mi ubližuješ? Nemáš. Takže ani nevím, odkdy jsem já povinná ti všechno říkat, když ty si taky jen tak odejdeš a vrátíš se druhej den ráno!" promluvila jsem potichu s pohledem do jeho očí.
„Jo, aha..." sykl chápavě. „Já ti ubližuju..." oddychl si. „Tak víš ty co, zlato?" Zeptal se ironicky a na slovo 'zlato' dal větší důraz. Tázavě jsem se na něho podívala a čekala, co z něj vypadne. „Jdi do prdele," řekl klidně a vzal si do ruky bundu.
„Kam sakra jdeš?" optala jsem se nahlas, když vyšel ze dveří.
„Pryč od tebe." odpověděl a nasedl do auta.
„Jakoby to nestačilo milionkrát, že? Pořád musíš být s těma svýma děvkama!" zařvala jsem na něj z poloviny zlomeně. „Straghtsi!"
„Pro tebe jsem Dyl, jako pro všechny ostatní." křikl a než jsem ze sebe něco dostala, byl pryč.