Game Continues | √

Stěhování

Ještě než se otočila, zastavil jsem ji.
„Jdem balit!" houkl jsem a ona se i s Miou zasmála. „Chtěla jsi, ať ti dáme vědět," obeznámil jsem ji s úsměvem. „ne snad?"
„No tak jděte... Chcete kafe nebo něco?" Mia mě už ale táhla nahoru.
„Kafe prosím!" křikl jsem ze shora a pak se zastavil. „Kde chceš začít?"
„Pokoj?" kývl jsem a ona nejistě vešla dovnitř. „Achjo... Miluju to tu." povzdechla si a hodila sebou na postel.

Objal jsem ji a usmál se. „Ale tebe víc." špitla a usmála se. 
„Nemusíme na to tolik spěchat." ujistil jsem ji a opřel se o zeď.
„To ne, jen..." zvedla se a začala se hrabat v šuplíku. „Třeba tohle." otočila se. „Mám si to vzít nebo to vyhodit? Nebo to nechat mámě? Argh..." pomalu jsem došel k ní a vzal jí z ruky rámeček s fotkou.
„To je táta?" kývla. Byla na ní ještě jako malá. „Máš oči po něm." usmál jsem se a ona pohodila rameny. „Rozhodně jí tu nemůžeš nechat." oznámil jsem a podíval se na Miu.
„Skočím na půdu pro nějaky krabice." řekla suše.
„Půjdu s tebou," na konci chodby jsme se zastavili před čistě bílými dveřmi. „vždycky jsem si říkal, co je za nima."
„No to víš... Schováváme tam s mámou mrtvoly." Zašeptala a otevřela dveře. Byly tu ještě další schody. Rozsvítila světlo a odkašlala si.
„Chceš mi říct, že si vážně uklízíte i na půdě?" zasmál jsem se a šel v závěsu za ní.
„No... Možná občas." uchechtla se a přešla do rohu místnosti, kde byla kupa volných krabic.
„Můžu?" dřepl jsem si k jedné, co byla otevřená. Otočila se a pohodila rameny.
„Je to jen harampadí." odpověděla a přišla ke mně. Sedla si na zem a přitáhla si k sobě kolena.
„Odsud nic nechceš?" začal jsem si prohlížet věci, co v ní byly.
„Jsou tu jen fotky a věci když jsem byla mladší, ani nevím." vytáhl jsem jedno album fotek a ona mi ho hned vytrhla z ruky. „Tohle ne." odsekla a zasmála se.
„Proč by ne?"
„Ty fotky... Děs. Prostě ne." mávla nad tím rukou a já se teda natáhl pro další. Když ale povolila, rychle jsem vzal to minulé a začal jím listovat. „Hlavně se nesměj." zamumlala zklesle a já se nad tím jen usmíval.
„Byla jsi rozkošná." odfrkla si a my pak takhle prošli snad všechny krabice.
„Bude ti vadit když si na chvíli lehnu? Jsem hrozně utahaná." věnoval jsem jí úsměv a kývl.
„Jen jdi... Za chvilku přijdu za tebou."
„Klidně se v tom pohrab." usmála se a sešla schody.
Během pár minut jsem šel za ní, bez ní tu byla nuda. Ale to už chrněla. Pár vteřin jsem ji pozoroval a pak ji přikryl dekou co byla na kraji postele. „Lehneš si ke mně?" zamumlala potichu ale pořád neotevírala oči.
„Jasně." špitl jsem nazpátek a lehl si vedle ní. Přitulila se ke mně a já se uchechtl a majetnicky okolo ní obmotal ruce.
„Děkuju..." hlesla a já jí dal krátkou pusu na čelo. „Lásko?" skoro jsem ji neslyšel.
„Hm?"
„Chci si tě vzít."

Pohled Mii... 
Vzbudila jsem se a promnula si oči. Rozkoukala jsem se a podívala se okolo. Na zemi byly položené tři plné krabice a já se nechápavě usmála. Vstala jsem a otevřela jednu z nich. Aha? 
Sešla jsem schody dolů a tam byl Dyl s mamkou. „Začal jsi balit beze mě?" zeptala jsem se a oni přesměrovali pohled ke mně. 
„Jen moje věci, nemusí ti tu furt překážet." naklonila jsem se k němu a vtiskla mu pusu na rty. Od mámy se ozvalo znechucené zahučení a já se škodolibě otočila na ni. 
„Už nejsem dítě, mami." oznámila jsem a sedla si na židli vedle Dyla. Ten se jen usmál a opřel se víc do židle. „A vůbec, co jste tu řešili?" vyptávala jsem se zvědavě. Ještě aby mě tu drbali, pff. 
„Ve zkratce tvoje máma nechce, abys byla máma." vysvětlil a já se zasmála. „V příštích dvou letech." dodal a já kývla. 
„To se neboj, Dillie bývá opatrnej." vyplázla jsem na ni jazyk a ona se nepříjemně zašklebila. „Neboj, on teď pokud pokaždý myslet na tebe a na to, že nemám otěhotnět." otřásla se a vydala se sebe nepříjemný pazvuk. „Viď lásko?" optala jsem se ho a mrkla na něj. „Že budeš při sexu myslet na mou mámu?" odkašlal si a já se vítězně usmála. „No asi nebude." oznámila jsem ledabyle a dala si nohu přes nohu. „Jak se máš mami?" pokračovala jsem dál v otázkách a dala ruku pod stůl. Následně jsem jí zabloudila až k Dylovýmu rozkroku a jemně mu rukou přejela po džínách. Bránil se úsměvu a já přitom pořád sledovala mámu. 
„Momentálně dost znechuceně." odpověděla mi a zvedla si od stolu, takže jsem si ruce klidně položila do klína. „No, jelikož je osm a já ráno vstávám v pět, jdu spát. Dobrou a prosím vás, ne že to bude v noci jako minule." teď se naopak uchechtla ona, ale pak ji smích přešel jako mně. 
„Radši dobrou." pověděla jsem a ona kývla. 
„Jo, dobrou." odešla nahoru a když se zacvakli dveře, rychle jsem si přesedla na Dyla a usmála se.
„Jsi příšerná." zašeptal a já se bez váhání přisála na jeho rty. Chytl mě za boky a já se musela usmát. „K tomu co jsi říkala než jsi usla..." zamumlal. „Lásko ještě ne." usmál se a já se od něj odtrhla. 
„Já něco říkala?" zasmála jsem se a dala si pramen vlasů za ucho. 
„Ty si to nepamatuješ?" otázal se s mírnou nejistotou v hlase. 
„Ne?" pousmála jsem se. „Co bych si měla pamatovat?" nechápala jsem.
„Nic, nic." věnoval mi úsměv a vydechl.
„Notak, povídej. Co jsem řekla?" tahala jsem to z něj.
„Něco o Paříži." plácl jednoduše. Zadívala jsem se mu do očí.
„Lžeš mi." pošeptala jsem a on kývl.
„Lžu ti." potvrdil sebevědomě.
„Proč?" optala jsem se nechápavě, ale s úsměvem.
„Protože můžu."

Doma...
„Co to tu dělá?" zeptala jsem se ho a s pohledem zaseklým na autě co stálo na příjezdovce a šla ke dveřím. Uslyšela jsem jeho smích, ale nic neřekl. Otočila jsem se ale to už z auta bral nějaký lísteček, který mi pak donesl a usmál se. Asi tak jako se usmívající ti středoškolští hajzlíci co ví něco, co vy ne. Podívala jsem se na něj nechápavým pohledem a přečetla si co bylo na papíře. „Když už nebydlíme pohromadě, musíš mít přeci čím jezdit, ne? Snad se ti líbí. 
Mám tě ráda. Máma." řekla jsem nahlas a koukla se na auto. „To je špatnej vtip. Koho to je?" ptala jsem se dál. Vytáhl z kapsy klíče a zamával jimi před mýma očima. „Nevěřím ti." odsekla jsem a propalovala pohledem každý kousíček jeho těla od hlavy až k patě. Hodil je po mně a já je jakž takž chytla a sešla z verandy. Odemkla jsem ho a ještě překvapeněji se na Dyla podívala, když se vážně odemklo. „Máma mi koupila auto?" vytřeštila jsem oči a on na mě chytře mrkl. „No proboha."

×××

Ahoj lidi:) 

Jsem si uvědomila, že já už mám GC v podstatě dopsaný. Hlavní zápletka je hotová, menší pletky tu taky mám, klidný části se časem dopíšou, no a je to v podstatě komplet.
Původně jsem chtěla pokračovat až bych doopravila celý 1. díl a to co mám zveřejněný z 2. dílu, ale tu byste čekali ještě dlouho. No a kdybych čekala, až se vyřeší všechny pitomosti okolo, čekali byste asi do velkých prázdnin. 

Mimochodem, tu hlavní zápletku nikdo, ale vůbec nikdo neuhádl, takže alespoň to nikdo nebude čekat. :D 3:) 

Jinak, udělala jsem si menší dotazník s otázkami na vás ohledně GO a několik lidí už mi tam odpovědělo. Musím říct, některý ty odpovědi, jako ty co se měl napsat vlastními slovy mě fakt potěšily. Mě teda potěšily i ty negativní věci, protože mi to přišlo hrozně vtipný :DDDDD 
No ale k věci. Budu hrozně ráda, když to taky vyplníte, ale samozřejmě vás nenutím. :) 

https://www.survio.com/survey/d/V0L0G6D5W1R3V4P2U

(Vím, že ten odkaz nejspíš otevřít nejde, ale stejně ho sem dám:D)
Odkaz vám dám do komentářů a kdyžtak je i na mém profilu. :) 

No, takže tak. Jako poslední věc bych chtěla poděkovat za 430K na Game On. - myslím, že víc ani říkat nemusím. Jste prostě absolutně úžasní. 

Bye a uvidíme se brzy u mnohem zajímavější kapitoly:))
(vlastně se neuvidíme, ale who cares)