Game Continues | √

„Prostě se podívej,"

„Mio dvanáct dní už není jenom náhoda, otevři konečně tu zatracenou skříň, nebo to udělám já," řekl Steve zvýšeným hlasem už po několikáté a když jsem pořad stála na místě, natáhl ruku ke skříni. Rychle jsem udělala krok k němu a otevřela ji. O nic nešlo, ale nelíbila se mi ta představa, že to byl on, kdo tu skříň vážně otevře. Třičtvrtě věcí bylo pryč. Pomalu jsem otočila hlavu se slzami v očích a on si mě přitáhl k sobě a pevně mě objal. Zhluboka vydechl a pohladil mě po vlasech, načež jsem se snažila se naplno nerozbrečet. „Hlavně neplakej," odtáhl si mě od sebe a koukl mi do očí. „Nestojí za to, když tohle udělal," ale já to tak nedokázala cítit, nemohla jsem o něm přemýšlet ve zlém. Ještě ne. „Jasný?" položil mi ruce na ramena a propaloval moje oči těmi svými. Kdyby tohle udělal Dyl, cítila bych se v bezpečí, i kdyby mi v tu chvíli bylo sebe hůř. Ale se Stevem jsem se cítila pořád stejně. „Udělám ti čaj a zavolám ostatním, dobře? Potřebuješ teď přátele." setřel mi palcem pár slz, co mi stekly po tváři, i když to bylo zbytečný, nepotřebovala jsem přátele, potřebovala jsem Dyla. „Jdi dolů, hned přijdu." naposledy jsem se ohlídla na tu zatracenou skříň a pak odešla, sešla schody a hodila sebou na gauč. Položila jsem si obličej do dlaní. Myšlenky se kompletně zastavily, cítila jsem jen jednu věc, jeden pocit. Bolest. Neskutečnou bolest a zklamaní.

Pohled Stevea...
„Madd? Kde teď jsi?"
„Se Sarou, nakupujeme." slyšel jsem klapání jejích podpatků a šum v pozadí.
„Hned přijeďte k Mie. Ten sráč to udělal." povzdechl jsem si a sedl si na postel. Vůbec jsem nevěděl, co teď dělat, co mám udělat, aby se Mia cítila líp, nevěděl jsem nic. Dyl byl můj kamarád, to jo. Ale momentálně jsem k němu pociťoval obrovskou nenávist a bylo mi z toho, co udělal na zvracení. Madd zvážnila a klepot bot přestal. Volala něco na Saru a pak za ni odpověděla ona.
„Počkej, myslíš Dylana?" zeptala se nechápavým tónem, jak kdyby to snad nebylo uplně zřejmý.
„Samozřejmě, že myslím jeho. Polovina jeho věcí je pryč. Skříň poloprázdná, převrátil jsem jim ložnici na ruby, skoro nic tu nenechal. Opustil ji. Opustil je obě." povzdechl jsem si a odhodil jeden z polštářů na druhý konec pokoje.
„Jak je na tom Mia?" zeptala se po chvíli mlčení Madd.
„Představ si to,"
„Dobře, už jedeme a vyzvednem George, je to cestou... Zavolej Jerrymu a Ianovi." hned na to to típla. Zavolal jsem jim dvěma s tím, že jim to vysvětlím až přijedou a šel dolů za Miou. Sklíčeně seděla na gauči s rukama obmotanýma kolem polštáře a brečela. Pomalu jsem k ní přišel, dřepl si před ní a koukl jí do zarudlých, křišťálově modrých očí.
„Malinovej nebo borůvkovej?" zeptal jsem se optimisticky a ona popotáhla a zamrmlala odpověď.
„Vodku," vysoukala ze sebe kostrbatě a vzlykla. Bolelo mě ji takhle vidět, byla to má nejlepší kamarádka.
„Kojíš, nemůžeš pít," řekl jsem potichu a vstal. „Maliny máš ráda, udělám malinovej." pousmál jsem se a vytratil se do kuchyně. Dal jsem vařit vodu a jen čekal, kdy uslyším zvonek. Věděl jsem, že cesta z Lakewoodu i z Denveru sem trvá tak čtvrt hodiny, ale doufat jsem mohl. Protože jsem tu fakt potřeboval někoho, kdo by ji uklidnil aniž by přitom vypustil spoustu nadávek především na Dyla, což jsem já neuměl, ne teď.
Donesl jsem jí hrneček, položil ho na stolek před gaučem a sedl si vedle ní.
„Pokud o tom chceš mluvit," naznačil jsem, že jsem tu pro ni a položil jí ruku na rameno.
„Nechci." odsekla hned a přimáčkla si uslzený polštář víc k sobě a po nos se za něj schovala.
„Mio já vím, že jsi ho milovala, ale musíš se přes to přenést," pověděl jsem a ona zírala před sebe.
„Pořád ho miluju." kuňkla znovu a já na chvíli mlčel. Když se po deseti minutách rozezněl zvonek, došlo mi, že ta chvíle byla o něco delší a šel jsem otevřít, zatímco ona stále držela kolena a polštář těsně u své brady, tváře a oči měla zarudlé a pořád jí po tvářích nejspíš nevědomky stékaly slzy.
Otevřel jsem a lítostné pohledy Sary, George a Maddie mi jen potvrdili, že tahle noc bude pro Miu jedna z nejtěžších. Sarah vešla do domu jako první a na Miu se mile usmála, načež si k ní sedla a sama se bránila slzám.
„Čau kočko," pozdravila ji a Mia se k ní po chvíli otočila. „Jak..." zmkla a pak začala jinou větou. „Koupili jsme zmrzlinu a chipsy," zářivě se usmála a pak se jí po Miině dalších několika prolitých slzách vrátil smutný výraz. „Ó zlato..." pevně ji objala a když se odtáhla, sedl si vedle ní i George a nahodil svůj drsňáckej výraz, což ji na pár vteřin rozesmálo.
Alespoň něco.
„Pojď sem škvrně." pobídl ji tiše a natáhl ruce k objetí. Přimáčkla se těsně k němu a já kývl na Saru s Madd, aby ji objaly taky. „Grůpač!" houkl George a pak na mě sklesle koukl, když si uvědomil, že Mia pořád brečí. „Nesmíš brečet, jasný ty trdlo?" odtáhla se od něj a dál se mačkala k polštáři.
„Říká kluk co mě nesnášel ještě než mě poznal." konstatovala a chtěla se zvednout, ale ani to nezvládla. Byla šíleně smutná, slabá... Ale nebyla sama. A to bylo hlavní.
„Hele, nic není stejný jako před sedmi lety. Přirostla jsi mi k srdci," opáčil a vyplázl na ni jazyk.
„Jo, nic není jako před sedmi lety, máš pravdu." hodili jsme po sobě beznadějné pohledy.
„Mrzí mě to, Mio." promluvila poprvé za celou dobu Maddie.
„Jdu si pro mikinu, mrznu tady." špitla Mia a já měl samozřejmě hned námitky. A to i Jessica nahoře, která začala brečet.
„Skočim tam a přinesu ti ji." nabídl jsem ale nečekal na odpověď.
„Pořád jenom brečí," řekla v tichosti. „Kdyby on nechtěl být táta, nechala bych si to vzít a mohla bych v klidu dostudovat tu pitomou vysokou. Ale znáte mě," stěžovala si naštvaně.
„Miluješ ho," doplnila ji tiše Sarah.
„Až příliš, jo..." špitla potichu a ironicky se zasmála. „Víte, řezal se." řekla klidně a my všichni po sobě pokukovali s otazníky v očích, co z ní vypadne dál. „Jednou kdysi dávno, kvůli mně, když jsem byla v kómatu." vysvětlila a já jen zmateně zíral a poslouchal. „Ubližoval si, protože musel být beze mě. Jsem na to už asi moc stará, ale naopak mám věk na to jít a vyzkoušet, kolik alkoholu potřebuju abych chcípla." odmlčela se na pár vteřin, myslím, že každý z nás měl větu, co by jí na to řekl. „A nechci daný osobě zkazit život tím, že chcípnu, otec bude v háji a na ty, který jsme napsali jako kmotry připadne zodpovědnost. Mimochodem jsi to ty, Saro, Dyl to tak chtěl." vydechla a opřela se o sedačku. „Já bez váhání napsala George, protože ten chlápek u sebe v šuplíku už dva roky schovává řetízek s tvým jménem a furt se neodvažuje ti ho dát." zasmála se a zavřela oči. „Maddie si bude života užívat do padesáti a Stevea by to až moc bolelo na to, aby se o Jess dokázal postarat." další chvilku mlčela. „Pokud mám přemýšlet o Jerrym, mentálně je mu 14 a na děcka má času dost." pak už ale nic neřekla. Usla a já přes ní jen přehodil deku, načež jsme všichni mlčeli.
„Myslela jsem, že to bude Madd se Stevem," špitla Sarah a my všichni jen kývli. „Chci s tebou mluvit, Georgi." zvedla se a odešla na verandu. A tak jsme tu zůstali s Madd sami, protože Jeremy s Ianem ještě nedorazili.
„Vím, že se o ni chceš co nejlíp postarat, když je Dyl... Když... Když tu pro ní není... Ale mysli taky na to, že ona ho milovat nepřestane. Bez ohledu na jeho kreténství." vstala a vzala igelitku s jídlem.
„Už k ní necítím to, co dřív." ujistil jsem ji a vstal.
„Ale prosímtě... Kdo by ji nemiloval?" vzal jsem ze země druhou igelitku a přešel k Madd.
„Já." řekl jsem stručně a lehce ji políbil na rty a mezi tím jí vzal z ruky i druhou tašku. My dva bychom se k sobě nehodili, ale posledních pár let... No nebudu zakecávat, že mě přitahuje víc než dřív. Změnila se, není už jaká byla na střední. Dospěla.