Game Continues | √

Film

Koukali jsme na film a já se snažila se netřást jak debil. Šíleně mě znervózňovala ta blízkost, všude po těle mi naskakovala husí kůže. Pomalu, zhluboka jsem dýchala a neustále na sobě cítila jeho pohled. Posledních pár dní už to mezi náma bylo jiný, míň napjatý, ale pořád jsme se nedostali dál než za fázi 'kamarádi'. Proto jsem byla šíleně nervózní, protože jsem nevěděla, jestli už je čas to posunout dál, nebo ne. 
„K čemu je tu ten film, když se stejně díváš jen na mě?" zeptala jsem se potichu, ale nespouštěla pohled z obrazovky. Bylo jasné, že si všiml toho, jak jsem nervózní, ale nemusela jsem to dávat ještě víc najevo.
„Promiň," zvedla jsem k němu oči, které se se ihned střetly s těmi jeho, což bylo právě to zvýšení nervozity, o který jsem nestála. Odkašlal si a já hned sklopila oči zpět. Sedla jsem si a opřela si hlavu o zeď, zatímco on napůl ležel. 
„Kde jste byli dneska s Jessie?" ptala jsem se dál a 'sledovala film'. Opět se koukl na mě a usmál se.
„Jezdil jsem s ní okolo Denveru, dokud neusnula." vytřeštila jsem oči a plácla se do čela.
„Ty jsi pako," rozesmála jsem jsem se a dala si ruku před pusu.
„A ty zase schováváš ten krásnej úsměv," nepříjemně jsem se ušklíbla a on se pořád chechtal.
„A ty jsi jezdil s naší dcerou v autě pořád dokola, než usla, přitom to nemá ráda a rychleji by ti usla na verandě, blbče." rozesmála jsem se ještě víc a on protočil panenky.
„A tos mi nemohla říct?" houkl nabručeně a já zakývala hlavou. „Pff, taková rodičovská zrada!" sedl si před noťas a usmál se od ucha k uchu. Milovala jsem tyhle chvíle s ním, kdy jsme se smáli naprostým blbostem a všechno ostatní šlo stranou. 
„Spíš kamarádská, ne?" provokovala jsem ho, přimhouřila jsem oči a pousmála se.
„Bože strč si ty kamarády někam," povzdechl si a já se naklonila blíž k němu. 
„A kam?" vyvalila jsem oči a pootevřela pusu, a on se na dlouhou dobu zadíval do mých očí, přemýšlela jsem, jestli se odtáhnout, ale když se rty dotkl těch mých, všechny myšlenky se zastavily. 

A nakonec tahle noc změnila všechno. K lepšímu.

Ráno, pohled Mii...
Otevřela jsem oči s úsměvem na tváři a otočila se na druhou polovinu postele. Musela jsem se ujistit, že se to vážně stalo. Nakoukla jsem pod deku a na tváři se mi rozzářil úsměv od ucha k uchu.
„Jo..." špitla jsem vesele a skousla si ret. Posadila jsem se s dekou okolo sebe a nemohla se přestat usmívat jak debil.
„Dobré ráno," ozvalo se zleva a já otočila hlavu.
„Dobré..." usmála jsem se a sklonila se k němu pro polibek.
„Fakt se to stalo?" zeptal se s úsměvem a já kývla.
„Jo, stalo." hodila jsem sebou zpátky do peřin a otočila se na bok. Usmíval se snad ještě víc než já.
„My se..." odmlčel se a úsměv na tváři se mu stále rozšiřoval. „Milovali." dokončil větu a zas se usmál jako sluníčko.
„Jo..." skousla jsem si opětovně ret a při vzpomínce na dnešní noc se prostě nedokázala přestat usmívat. 
„Pojď sem." přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu na čelo. Zadívala jsem se mu do očí a usmála se. Ano, zase. Nahnula jsem se k jeho uchu.
„Miluju tě," zašeptala jsem něco, na co už asi šíleně dlouho čekal a pak se odtáhla. Pohladil mě po tváři a usmál se.
„Já tebe," objal mě a já se musela uchechtnout nad tím, že jsme vlastně oba nazí a máme přes sebe přehozenou jen obyčejnou deku.
„Skočím si do sprchy," natáhla jsem se na zem pro tričko a spodní prádlo. Otočila jsem se na něj a váhavě se usmála. „Nechceš se připojit?" 

Potom...
Stála jsem před zrcadlem jen v košili a spodním prádle a pohled upírala na malou krabičku, ve které byl ten prstýnek. Stoupl si za mě a majetnicky obmotal ruce okolo mého pasu. Pousmála jsem se a pohladila ho po ruce. Vzala jsem si do ruky krabičku a otevřela ji. Musela jsem se usmát ještě víc a on mi dal pusu na tvář. Váhavě jsem se otočila a on upřel pohled na prstýnek. Podala jsem mu ji a nervózně si kousla do rtu.
„Určitě?" zeptal se nejistě a já přikývla.
„Určitě." klekl si na jedno koleno. „Ale noták..." tiše jsem se zasmála a on mě vzal za ruku.
„Mio Jess Astrová," začal s klidným úsměvem a já jen tak stála a přiblble se na něj culila.. „Když už vlastně manželé jsme," oba jsem se zasmáli. „budu se muset zeptat jinak." odmlčel se a zadíval se mi do očí. „Budeš i nadále mojí ženou?" zářivě jsem se usmála a přikývla.
„Ano." šeptla jsem a on s úsměvem od ucha k uchu vstal a nasadil mi prsten. Skočila jsem mu okolo krku a on spokojeně vydechl.

„Měl by přijet Steve s Maddie a taky Sarah, George, Jeremy a Ian." 
„Co, že zrovna dneska?" zeptal se se smíchem a já ho s úšklebkem šťouchla do ramene.
„Ian má narozky, s rodičema neslaví, tak jsem ho chtěla pozvat alespoň sem. Už jsem ti to říkala, vůbec mě neposloucháš." mrkla jsem na něj a dala před něj talíř s lívanci.
„No jo, já zapomněl." odmlčel se a pak se škodolibě zašklebil. „Tak to bych být tebou nějak zakryl ty krásný cucfleky na krku." začal se smát a já vyvalila oči. „Jo ty sis nevšimla!" rozesmál se ještě víc a napil se. Došla jsem si pro zrcátko.
„Kdy jsi to sakra stihl?" pohodil rameny a olízl si rty.
„Jsem hold dobrej." začala jsem předvádět, jak říká tu větu a vyplázla na něj jazyk.
„Tak se dívej, brouku." dala jsem si vlasy dopředu tak, že mi zakrývaly krk a prsa. „Kouzlo." vtiskla jsem mu krátký polibek a chtěla se odtáhnout, ale on si mě přidržel u sebe.
„Chceš jim to říct?" zeptala jsem se potichu. „Všem?" hlesla jsem a on si mě posadil na sebe.
„Nechám to na tobě. Pořád nemám pocit, že můžu o něčem rozhodovat." opřela jsem si hlavu a jeho rameno.
„Ale ty můžeš, jen bych je asi nechala, ať jim to prostě dojde. Nemusíme jim to říkat." přikývl a pousmál se.
„Takže tě před nima klidně můžu vzít za ruku?" usmál se a já propletla naše prsty.
„Můžeš." zahleděla jsem se mu do očí.
„Zvládneme to viď?"
„Jako vždycky."

---

Rozezněl se zvonek a já se rozběhla ke dveřím.
„Áááá!" vypískla jsem a skočila Ianovi okolo krku. „Všechno nejlepší!" zatočil se mnou dokola a usmál se.
„Jo, děkuju." zasmál se a položil mě opatrně na zem. „Je tu Dyl?" ukázala jsem na obývák a on zmizel za dveřmi, načež jsem uslyšela jen smích a nepřirozený zvuky, nad kterýma jsem radši nepřemýšlela. Nakoukla jsem dovnitř a oni se najednou srovnali. Zasmáli se a já protočila očima.
„My jen obdivovali ty chipsy na stole." prohodil Dyl a já přešla pomalými kroky k němu.
„To vidím." zamumlala jsem potichu naoko naštvaně a otočila se k odchodu. Přitáhl si mě k sobě a dal mi krátkou pusu na rty. „Odpuštěno." zasmála jsem se a naposledy šla zkontrolovat dort v lednici. Během chvilky se znovu ozval zvonek.
„Dyle skočíš tam?" křikla jsem tázavě a zavřela lednici.
„Joo." houkl nazpátek a během chvilky jsem uslyšela hlasy Sary a George. Což znamenalo? Za nima se přiřítí Jeremy.
„Ahoj," usmála jsem se na ně a objala se s Georgem a pak i Jerrym, který došel těsně za nimi. Všichni pozdravili nazpátek a pak se koukli na Dyla.
„Ale noták, vždyť už jsou to skoro dva měsíce." řekl potichu a Sarah pokračovala.
„Pořád ne tak dlouho, jako jsi byl pryč." odsekla nepříjemně.
„Můžete přestat? Teď je tady. Tak sakra si  už uvědomte, že mu to nemůžete neustále zazlívat. Je to minulost." oddychla jsem si, že jsem konečně něco řekla. „Jestli ho hodláte urážet, dveře jsou támhle. Nehledě na to, že Ian má narozeniny a fakt nemusejí probíhat takhle."
„A proč se ho pořád zastáváš? To už si nepamatuješ jak jsi byla na dně?" připojil se Steve a házel po mně jeden nepříjemný pohled za druhým.
„Protože ho pořád miluju! Protože je to můj manžel a máme spolu dítě! Protože za nim vždycky budu stát, jasný? Proto!" nevypadal naštvaně, spíš zklamaně. „A jestli s tím má někdo problém, klidně může jít." pohodila jsem rameny a Ian se zrovna vrátil z koupelny, ostatní se přesouvali do obýváku. Otočila jsem se směrem k nim obýváku a pak se ještě koukla na Dyla a zastavila se.
„To bude dobrý." 

××××××××××

Všechno nejlepší k narozkám, karolka956! ♥