Game Continues | √

Zpátky do normálu

***

Pohled Dylana...

Vykecávání s poldama nebo jakékoli mluvení o tom, jak se celá Andyho smrt řešila, jsem měl už po krk a neměl jsem na nic z toho ani pomyšlení. Proto bylo opravdu na nervy vše vysvětlovat mámě, ačkoliv ona mi i tak nechtěla vysvětlit, jak se to vše vlastně dozvěděla a všem okolo, kteří to -nevím jak- taky zjistili. Proto se nebudu ani zatěžovat zpětným myšlením na to, radši budu v mých divných myšlenkách řešit nějaký důležitější věci, třeba to, že už měsíc jsem bez sexu a UMÍRÁM. Ale dobře, možná je o něco závaznější to, že moje myšlenky jsou jak kdybych tohle popisoval, jak v nějaké knížce o svém životě a notak - přece nejsem blázen, abych přemýšlel takhle, ne?
No samozřejmě, že ne.

Dylane tak přestaň.

Jako vážně, nebuď blázen.

Dyle.

Hej.

Stop.

„Dyle?" trhl jsem sebou a pohled zaměřil na Miu, která mě nejistě sledovala a chystala se k odchodu do školy.
„Jo? Promiň," odlepil jsem se od stěny a přešel k ní. Pousmála se a já jí vtiskl krátkou pusu na tvář. „Držím palce v tom testu." kývla a zhluboka se nadechla.
„Děkuju," když jsem se nedotahoval, pomalu vydechla a udělala krok ode mě.
„Měsíc!" houklo mi v hlavě a já nad tím protočil očima.
„No musím jít, tak..." oddychla si a pootevřela dveře. Sama nad tím přivřela oči a jako by v duchu mávla rukou, že to stejně nemá cenu. „Ahoj odpoledne." pousmála se, odešla a zavřela za sebou. Měl jsem chuť do něčeho praštit, ale moc možností tu nebylo a já vážně nechtěl ničit extra novej nábytek nebo fotky, co byly na zdi. Tak jsem si šel prostě zaběhat, nic lepšího mě v tu chvíli ani nenapadlo.

Odpoledne, pohled Mii...

Nervózně jsem přecházela po pokoji a kousala se do rtu jak postižená.
„Mio noták, vyklop to už," zaprosila Sarah neklidně a já se zastavila a otočila se na ni.
„Vůbec spolu nespíme," kuňkla jsem a hodila sebou na židli naproti ní. Začala se smát a já ji probodla zoufalým pohledem.
„To ty jsi s ním odmítala spát," upozornila mě s chytrým úsměvem a nepříjemně se zavrtěla na židli.
„On se ani nesnažil! Ani jsem mu to na rovinu neřekla, " odsekla jsem smutně, nervně, prostě všelijak a rozmáchla rukama do stran.
„Spal s jinou. Tím pádem jsi ty samozřejmě nechtěla nějakej čas-"
„Už měsíc!" přerušila jsem ji hlasitě a měla chuť po ní něco hodit. Je tu sakra vůbec někdo, kdo je schopnej mě pochopit?
„To je normální." pohodila rameny a povzbudivě se na mě usmála. Opravdu po ní něco hodím.
„Ne, když chodíš s Dylem." přeměřila si mě pohledem a já se snažila to vyslovit tak, aby mi co nejlíp rozuměla. „Chápeš?" štěkla jsem po ní tázavě a hodila po ní polštář, co ležel kousek od stolu.
„Georgi!" křikla a já ji pomalu probodla očima, načež se on objevil po chvíli ve dveřích. Tázavě ji přejel pohledem. „Jak dlouho bys vydržel bez sexu?" znejistil a zamyslel se.
„Jako úplně?" Sarah jen kývla. „Kdybych musel... Nevím... Dva, tři měsíce?" vytřeštila jsem oči a v hlavě si ještě několikrát přehrála jeho odpověď.
„Cože?!" vyprskla jsem. „Jste divní." on se zazubil a posadil se vedle Sary.
„Proč?" vyptával se jako by nic.
„Chci sex." vypadlo ze mě bez okolků. Chvíli jako by váhal s odpovědí, pak se konečně vymáčkl.
„No... Hele kdybys nebyla s Dylem tak jako klidně, ale..."
„Ale ne s tebou ty pako!" protočila jsem očima a on se zasmál. Bože.
„Už měsíc neměli s Dylem sex," vysvětlila brunetka vedle něj pomalu a srozumitelně, jako by to byla jediná věc, kterou od nás v posledních minutách mohl pochopit.
„A ty to musíš všem rozhlašovat," ano, uznávám, byla jsem už vážně na prášky.
„Uuuh," sykl George k Saře a já vykulila oči. Jejich nechápavost vůči mému problému byla až k nevydržení. Slušně řečeno.
„Chceš s ním zas spát?" zeptala se klidně a já kývla. „Tak se s ním jednoduše vyspi," pohodila rameny. „Víš co na něj funguje." uslyšela jsem, že dole zastavilo auto. „Jo, my už jdeme." řekli dřív než jsem zareagovala a já na ně vyplázla jazyk. Zmizeli až nepřirozeně rychle a já seběhla schody, otevřela dveře a vtáhla ho dovnitř.

„Tak hele," přimáčkla jsem ho na zeď. „Řeknu to rovnou." vypadal překvapeně, ale přikývl. „Už je to měsíc a já to nepřežiju ani o den dýl, Dylane." pomalu se usmál, sundal si bundu a hodil ji na věšák. Bez zájmu, jako by ho to nechávalo chladným, chtěl mě vyprovokovat.
„Jsem unavenej, do dopoledne jsem běhal a pak byl na obědě s Kerol, asi si dám sprchu." vypadal usmíval se tim klidným, vyrovnaným úsměvem. No samozřejmě chtěl, abych žárlila.
„Panebože chceš mě umučit?" zakňučela jsem naštvaně.
„Já neřekl, že nechci společnost." oznámil a já se usmála.. „Pojď sem."

***

Takže hi guys, hned na začátek, vím, že v té části jsou chyby. Hodně chyb, ale prostě nechci Terku (my friend a zároveň korektorka) neustále otravovat s tím, jestli by mi neopravila část, protože už ji potřebuju zveřejnit. Omlouvám se teda za to, že jsou zde chyby. 

Jinak snad je tu v pul 1 v noci někdo, kdo si to přečte :)

dobrou noc