Game Continues | √

Tetování

V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Jako by se najednou zastavil celý svět, čas přestal běžet a všechno se zaseklo ve chvíli, kdy to z ní vypadlo. Prázdně jsem jí hleděl do očí, jež pořád nabíraly smutnější výraz. Nejdřív jsem jen mlčel, zíral před sebe, až pak se konečně otočil na ni. Dívala se do země s výrazem jako by byl její celý život u konce a já jí jemně položil ruku na tvář. „No zpět k tomu tetování." Změnil jsem téma a ona ke mně zvedla překvapený pohled. Nechci to teď řešit, nechci při každý naší hezký chvilce zvážnit a všechno zkazit. „Řekneš mi už konečně, co chceš?" Odkašlala si, usmála se a kývla.
„No já... Nemůžu se rozhodnout." Zářivě jsem se usmál. Sedla si blíž ke mně a já si ji bez váhání přitáhl k sobě a objal ji zezadu. Opřela se zády o mou hruď, usmála se a já pokynul hlavou, ať pokračuje. Sundal jsem si mikinu a položil ji vedle sebe na zem. Vzala mou ruku, prsty mi lehce přejela po předloktí a já jen sledoval její výraz. Vážně mě za to co jsem dělal, nesoudila. „Sem," Ukázala na mé zápěstí a prsty přejížděla po daném místě. „Datum našeho seznámení," Řekla tiše a já se jen usmál a pořád zkoumal její rty a oči. „Protože ať už to s náma dopadne jakkoli," Nadechla se načež se jen pro sebe usmála. „Nikdy na tebe nezapomenu a vždycky pro mě budeš důležitej. Vím, že už jen ten nápad zní naivně." Otočila se na mě a pak zase zpátky. „Nebo..." Odmlčela se a chvíli jako by vnímala jen moji blízkost... Dal jsem jí jemnou pusu na tvář a ona se jen usmála. „Nebo..." Vzal jsem naopak její ruku s prstem ukázal na jedno místo na předloktí. „Sem něco společnýho." Špitl jsem a ona se zadrhla.„Zopakuj to."
„Že bychom mohli mít společný tetování." S vážným výrazem se otočila a přeměřila mě pohledem. „Špatnej nápad, zpět k tobě." Odkašlal jsem si a sedl si rovně. Váhavě mě sledovala a já se jen pousmál. „No, co jsi chtěla předtím říct?" Zeptal jsem se a snažil se to zamluvit.
„Ty bys fakt chtěl?" Pokračovala v tom samém. Povzdechl jsem si, sedl si rovně a ona se nejistě posadila vedle mě.
„A ty?" Zeptal jsem se a nadzdvihl obočí.
„Já se ptala první." Odsekla a pořád se mi koukala do očí. Ta holka a její oči jsou zatraceně příšerný, jako vážně.
„Já..." Její pohled se změnil ještě na víc tázavý. „Já bych... Jo." Na tváři se jí rozzářil úsměv a já se jen pousmál a protočil nad tím očima. „Ale melu blbosti. Však víš, zamilovanej Dylan." Zasmál jsem se a ona pokračovala.
„Chceš mi říct, že bys vážně šel a nechal si vytetovat něco, co by jakkoli souviselo se mnou?" Optala se a přisunula se blíž ke mně.
„Samozřejmě, že ano." Zhluboka se nadechla a ztuhle kývla.
„A to jako už zítra." Usmála se a pronesla to spíš jako by se už rozhodla, ne jako otázku. Kývl jsem a zasmál se. Lehl jsem si na záda a zavřel oči. Ucítil jsem, že se svalila vedle mě a jen jsem se usmál. „A co by to proboha bylo?" Zeptala se potichu a já se mlčky zamyslel.
„Jsem chlap, nic růžovýho si vytetovat nehodlám," Zasmál jsem se a oddychl si. „Ale nech to být. Prostě až budeš chtít no, nemusí to být zítra." Převalila se na mě a já se jen zasmál a otevřel oči. „No copak?" Usmála se a odhrnula mi vlasy z čela.
„Uděláme to?" Zašeptala a já jí zastrčil pramen vlasů za ucho.
„Nevěřím, že bys chtěla." Zakýval jsem hlavou. „Je ti osmnáct. Nejsi dost..." Odmlčel jsem se a hledal správné slovo. „Vyspělá na to abys sis nechala zvěčnit něco souvisejícího s tvým přítelem." Doplnil jsem a ona se zamračila.
„Ale jsem dost vyspělá na spoustu jiných věcí, viď?" Naklonila se blíž ke mně a něco mi zašeptala do ucha.
„Jsi tak perverzní..." Zašeptal jsem nazpátek a ona se uchechtla. „To se mi líbí." Zasmál jsem se a přitáhl si jí k sobě.
„Já ne. To ty." Odkašlala si. „Jen... Ještě k těm dětem..." Zašeptala potichu. 
„Neboj se..." Usmál jsem se a vzal ji za ruku kterou si nervózně mnula prsty. „Jednou budeme rodiče." 
   
---
„Víš, že je to napořád?" Ujišťoval jsem se. Přikývla. 

********

So, je apríl, máte tu část. Koho jste dneska nas*ali?:DDD Musím říct, já jsem spokojená :d 
Hrozně mě štve, že jsem nemohla přidat část kde mám napsanej jakože jejich apríl, ale v příběhu máme ještě pořád únor... Ale tak nevadí... 

Stejně vám chci něco říct, takže...
Bubny prosím...  
3, 2, 1... Končím se psaním. Ne, není to vtip, prostě na to není čas, nebaví mě to, nejde mi to,.. bla blah x dalších věcí. Mrzí mě, že GC nedopíšu ale jinak to asi ani nepůjde.

Bye:))