Game Continues | √

Idiot

Uslyšela jsem, že někdo schází schody. Trhla jsem sebou a otočila se k nim.
„Nejsme tu sami?" Zeptal se zmateně Dylan.
„Byla jsem si jistá, že jsme," Došla jsem ke schodům. Máma. „Co ty tu děláš?!" Vychrlila jsem ze sebe a zírala na ni.
„Jsem ve svým domě?" Pronesla tázavě a přejela mně pohledem. „Každopádně,"Nakoukla do obýváku, kde byl Dylan. „Jdu si ještě lehnout, když konečně nemáte... sex." Řekla na rovinu a povzdechla si. „Děcka, příště se prosím ztište." Zastěžovala si utrápeně a promnula si oči. „Ostatní lidi se v noci snaží spát." Pronesla s klidem. Vystrašeně jsem na ni civěla. „Mio prostě jsem vás celou noc slyšela." Řekla, ale já ze sebe nedokázala nic dostat.
„Vic..." Uslyšela jsem Dyla.
„To je v pohodě. Chápu, jste mladý, chodíte spolu, tohle k tomu patří. Nehodlám vám to zakazovat, je to přirozený a vy jste navíc dospělí. Ale prosím vás o jedno. Buď u toho buďte alespoň trochu potichu, nebo to sakra nedělejte když máte doma nějakýho rodiče." Pohodila rameny a kývla na nás.
„Neměla jsem nejmenší tušení, že jsi doma." Špitla vystresovaně Mia a zvedla k ní oči. Vic chápavě přikývla a povzdechla si.
„Došlo mi to." Vypadlo z ní. „Vrátila jsem se asi v deset. Jela jsem od tety Rosie-"
„Teta Rosie bydlí někde u New Yorku." Přerušila ji Mia podezřívavě.

Pohled Mii...
„Jo, to bydlí. Odjela jsem už v pondělí, potřebovala jsem od ní něco k tvým narozeninám. Ale nešel mi motor u auta, mobil se vybil a nikdo samozřejmě neměl stejnou nabíječku. Trvalo pár dní než to zpravili takže jsem dorazila až včera." Vysvětlila najednou celou tu situaci jejího zmizení. „Jinak vám teda oběma přeju všechno nejlepší. Mio, ty máš dárek nahoře... Dylane," Otočila se k němu a ten se jen zasmál. „Někdy ti koupím kafe." Pronesla ironicky a odešla nahoru.
„Do pí*i." Zaklela jsem.
„Nevím, jestli se mám cítit trapně nebo se smát." Prohodil tlumeným hlasem z něj a na tváři měl stejný pohled jako já.
„Moje matka..." Uchechtla jsem se a po chvíli zase nahodila zmatený výraz.
„Kdybych věděl, že je doma..." Nedokončil větu a opřel si hlavu o ruku.
„Nedělal bys to všechno?" Doplnila jsem ho ironicky a zadívala se mu do očí.
„Buď to," Nahnul se ke mně, ale já zůstala ve stejné pozici jako doteď. „Nebo bych to svedl líp." Šibalsky se usmál a skousl si ret. Začala jsem se smát a vrátila se do kuchyně.

Později...
„Vážně mě nenecháš řídit?" Ptala jsem se posmutněle a udělala psí oči.
„Ani náhodou krásko." Odsekl a usmál se. „Ale," Otočil se ke mně a nastartoval. „Můžeme obnovit naši tradici." Pousmál se a podal mi ruku kterou jsem s úsměvem přijala.
„Rozhodně." Šeptla jsem a propletla naše prsty. Jeli jsme k němu a já mohla jen doufat, že Sarah a spol. dodrží slib. Psala jsem jí už včera když jsme přijeli ke mně, jestli dorazí k Dylovi i přes to co se stalo a ona to slíbila. Prý k tomu přemluvila dokonce i George, který se s Dylem pohádal snad nejvíc. I přes to jsem pro jistotu vzala mobil a napsala jí.

Mia: Platí to? Dorazíte?

Sarah: Jasně:)

Mia: Přísahám, že jestli George jenom cekne o něčem co by Dylovi ublížilo, vlastnoručně ho zabiju.

Sarah: Aw ♥ Vyřídím mu to.

Mia: Žádný 'aw' Saro. Já to myslím vážně.

Sarah: Dobře, promiň. Každopádně dorazíme a přijde i pár spolužáků a... tak :)

Mia: Fajn.

Možná ho tím na chvíli naštvu ale chci je usmířit. Každý potřebuje přátele a on to nemá jinak.
„Lásko?" Ozval se po chvíli.
„Ano?" Usmála jsem se a položila mobil vedle sebe.
„Hodlám se dneska opít." Řekl na rovinu trochu smutným tónem.
„Bez toho by to nebylo ono." Zasmála jsem se a dala mu pusu na tvář.
„Nemyslím opít jako opít. Chci být fakt na mol." Ušklíbl se a já přikývla. „Tím chci říct," Pokračoval.
„Neboj, dotáhnu tě do postele, zajistím aby si nepozvracel celej dům a abychom se nerozešli nebo podobný nepravděpodobnosti." Mrkla jsem na něj a on po mně střelil vděčný pohled.
„Jednou budeš dokonalá manželka." Zasmála jsem se s my se zastavili u semaforu.
„To doufám," Nahnula jsem se k němu a on spojil naše rty. „Jestli ne, budeš mě muset naučit jak se chová správná žena." Pronesla jsem ironicky a skousla si ret.
„Ta tvoje perverznost je příšerná." Usmál se a já se pobaveně ušklíbla. Byla jsem tisíckrát úchylnější než on. Buď to, a nebo to jen nechce přiznat.