Game Continues | √

Žádost o ruku

Nervózně jsem oddychoval a přejížděl ji pohledem. Hlavu měla položenou na mé hrudi a sledovali jsme film. Jak tak nad tím přemýšlím, pořád jenom čumíme na filmy. No bylo osm večer a já umíral absolutní nervozitou. „Mio?" podívala se na mě a já se posadil na posteli. Ona se posunula o něco výš, stopla film a za záda si dala polštář. Vzal jsem ji za ruku, ale vyhýbal se jejím pronikavým očím. „Poslyš..." a najednou se mi z hlavy uplně všechno vypařilo a já začal tiše panikařit. „Ještě nikdy jsem asi nebyl tak nervózní, když jsem s tebou mluvil, každopádně..." odmlčel jsem se a promnul si ruce. „Víš, poslední dobou si říkám, že už vážně máme co chceme. Chápeš, čekáme dítě, ze mě bude zanedlouho doopravdovej učitel, my dva jsme šťastní... Zároveň... Za ty roky, co jsme spolu se toho stalo nesčetně. A já mám pocit, že alespoň jedna důležitá věc by měla být naprosto obyčejná, bez čehokoli extra. Kdyby tě to jenom napadlo, tak ne, není to proto, že jsi těhotná. Ve skutečnosti jsem ten prsten  vybíral se Sarou už před dvěma měsíci, ale neměl jsem odvahu se tě zeptat. A jo," vstal jsem, vysunul první šuplík u nočního stolku a pokračoval. „právě proto, Mio..." vzal jsem z něj krabičku s prstenem a ona mírně pootevřela pusu a usmála se. Klekl jsem si na jedno koleno a pohlédl jí do očí. „Se tě teď, když koukáme na nějakej nudnej film ptám..." odmlčel jsem se a užíval si ten její napjatej výraz. „Vezmeš si mě?" 
„Ano," řekla s úsměvem na tváři a já byl v ten moment štěstím bez sebe. Vážně jsem se bál, že řekne ne.
„Ano?" ujišťoval jsem se proto ještě a ona kývla. 
„Ano." odsouhlasila znovu a já ji z postele vyzvedl do vzduchu a zatočil s ní dokola. Nahlas se zasmála a když jsem ji položil na zem, navlíkl jsem jí prstýnek. „Je nádhernej..." špitla a nespouštěla z něj pohled. 
„Stejně jako ty." znovu se usmála od ucha k uchu a objala mě snad nejpevněji za poslední dobu. 

***

Máte tu další část dřív, protože jsem zjistila, že je mega krátká :DD 
Chyby ignorujte, vsákne se to xd