Game Continues | √

Výlet?

Ráno - o dva dny později...

Vstala jsem až okolo jedenácté a dole u dveří našla vzkaz.

Tak jak se moje princezna vyspala? Doufám, že už ti je líp. Zavolej až budeš mít náladu, rád tě uslyším :)
Miluju tě.

Na tváři se mi narýsoval úsměv a odpotácela jsem do kuchyně. Hned jsem vytočila Dylovo číslo a dala si to na hlasitější.
„Ahoj," Ozvalo se pobaveně a já se musela usmát.
„Ahoj," Uchechtla jsem se a jako pošuk se s nožem v ruce zatočila dokola. Ještě než stihl cokoliv říct, zeptala jsem se:
„Nechceš na chvíli na skype?"
„Proč ne?" Zasmál se a já si i s mobilem doběhla do obýváku pro noťas. „Máš nějakou dobrou náladu, ne?" Optal se a já si zapnula Skype.
„Ani ne," Zasmála jsem se. „Típnu to a zavolám tam." Vypla jsem hovor a hned mu zavolala na již zmiňovaném Skypu. Otočila jsem se zpět k lince a začala si dělat snídani. „Ale noták..." Ozval se hned a já uslyšela jeho smích. Ani jsem si nevšimla, že už ten hovor vzal.
„Co?" Taky jsem se zasmála a otočila se. Zapnul si webku a mně se naskytl pohled na jeho dokonalý úsměv.
„Nic, já jen..." Rozesmál se ještě víc a já se přejela pohledem.
„Jako tohle?" Prstem jsem ukázala na svoje kalhotky a on němě kývl. „Copak? Byl bys radši tady u mě?" Ušklíbla jsem se a opřela se o linku.
„Víš co? Radši si udělej snídani." Zakřenila jsem se na něj a otočila se zpět k lince.
„V kolik jsi vstával?" Zeptala jsem se a začala si dělat tousty.
„Když jsi mi zavolala." Otočila jsem se a nepříjemně ho sledovala. „Nedívej se tak, přijde mi, že mě chceš zabít." Zastěžoval si a já si sedla na židli před noťas.
„Měl jsi říct, že jsem tě vzbudila." Zamumlala jsem a on se jen usmál.
„Alespoň jsem měl hezký probuzení." Opáčil a já se zas usmála. „Ty máš moje tričko." Řekl radostně a usmíval se.
„Možná...?" Odpověděla jsem nervózně. Mám jich tu několik, ale měla jsem na sobě to, které ještě jako jediné vonělo po něm. Navíc k tomu ještě přispěl včerejší večer, když tu spal. Což on ale samozřejmě nevěděl.
„Jsi v mým oblečení hrozně rozkošná." Uculila jsem se a hned pak nasadila kamennou tvář.
„Ty bys byl v tom mým třeba taky." Založila jsem si ruce na prsou a šibalsky se na něj usmála. Pokračoval a já byla z každýho slůvka co vyslovil o to šťastnější. Ušklíbl se a já se pousmála. „Vnímáš mě?" Otázal se podezřele.
„Jop." Pronesla jsem pomalu a pořád se na něj dívala.
„Mám dneska přijet?" Ptal se dál a já se zadrhla.
„A chceš?" Přeměřila jsem si ho pohledem a pak vstala a konečně si začala dělat snídani.
„Tak jasně, že chci." Usmála jsem se i když to on nemohl vidět a nalila si džus.
„Dobře, v kolik?" Urovnala jsem si vlasy a sledovala jak se na oko zamýšlí.
„Ve dvanáct a zajdem někam na oběď?" Na rtech se mu zvlnil úsměv a já jen vesele kývla.
„Fajn."

12:05...
Rozezněl se zvonek a já šla otevřít. Vzala jsem ho za ruku a zatáhla ho dovnitř načež jsem svou levou ruku dala okolo jeho krku a přitiskla si ho k sobě. Přimáčkla jsem ho ke stěně hned vedle dveří a odtáhla se.
„Ahoj?" Zasmál se a já se zhluboka nadechla.
„Máma se vrací za dvě hodiny." Vydechla jsem a on si skousl ret. Znovu jsem ho políbila, tentokrát vášnivěji a on mě otočil tak, abych byla já opřená o zeď. Políbil mě na koutek úst a pomalu se přesouval ke krku, kde se zastavil a začal mi sát kůžičku. Nejdřív jemně, ale potom mnohem intenzivněji. Jasně, už se opravdu těším na zakrývání cucfleku. Pomyslela jsem si a potichu mu vzdychla do ucha. Ještě několikrát mě jemně políbil na krku a pak se přesunul zpátky k mým rtům.
„Musel jsem." Sykl s úsměvem a lehce se rty otřel o ty moje.
„Ty musíš vždycky." Zašeptala jsem a on se nevěřícně ušklíbl.
„Tak ty budeš ještě drzá?" Přistoupil ke mně blízko, že mezi námi nebyl jediný centimetr a já pohodila rameny.
„A když jo?" Chytře na mě mrkl a otevřel dveře.
„Tak teda jdeme na ten oběd." Vyšel ven k autu a já stála u dveří jak pako. Chytl mě za ruku a táhl k autu.
„Hej! Ne! Dylane ani nejsem oblečená!" Vřískala jsem ak postižená. Měla jsem jen džínový kraťasy a tílko, i když venku mrzlo. Zatáhl mě do auta a já ho probodla pohledem.
„Vzadu mám mikinu." Ušklíbl se a já protočila očima.
„Mimochodem, hezkej cucflíček." Řekl ironicky a já se koukla do zrcátka. Už to šlo celkem vidět. Nejspíš ho přerazím.
„Dylan Straight, dámy a pánové." Opřela jsem se do sedačky.
„Nikdy dřív ti to nevadilo." Oponoval a vyjel.
„Nevadí mi to, vadí mi, že nedokončuješ rozdělaný věci." Zasmála jsem se a on se jen usmál.
„Pizza?" Optal se a já se zamyslela.
„Nechám to na tobě." Odpověděla jsem nakonec. „Uvažuju o tetování. Vždycky jsem ho chtěla a asi jsem se i rozhodla, co chci." Překvapeně se usmál ale soustředil se na cestu. „A protože bys mi to zatrhl, neřeknu ti to. Každopádně, chci abys tam byl se mnou." Otočil se a vzal mě za ruku.
„Rád. Ale jestli tam chceš něco z pitomostí jako jsou hvězdičky, to ti vyloženě zakazuju." To se neboj. Pomyslela jsem si a koukala kudy vlastně jedeme.
„Co ty a tetování?" Zeptala jsem se zvídavě a vzala si žvýkačku. Jako by snad sto let přemýšlel, když pak konečně jsem myslela, že z něj něco vypadne. Jen se nahnul ke mně a mlčky mi vtiskl pusu na spánek. „To znamená?" Optala jsem se překvapeně.
„Ale nic."