Game Continues | √

„Bolelo to,"

„Nemůžu pochopit, že jsi mi lhal!" vyjekla a udělala několik kroků ode mě. „Ty hnusnej parchante!" přišlo mi, že po mně každou chvíli hodí skleničku nebo cokoli jiného, čím by si ulevila.
„Zase?" zeptal jsem se a ona rozzuřeně kývla.
„Jo, zase!" křikla. „Jseš debil! Hnusnej, blbej a prolhanej debil!" udělal jsem kroky k ní, na tváři mi hned po tom přistála facka. Vzal jsem ji za obě zápěstí a čekal, až se uklidní.
„Bylo to pro tvoje dobro," pronesl jsem tiše. „Všechno dělám pro tebe, pochop to už."
„Pro tvoje dobro," zakvákala mým hlasem, který jí ale stejně moc nešel. „Je mrtvej kvůli mně, ty za nic nemůžeš. Jak jsi mi mohl lhát v tak zásadní věci?" možná už byl vážně čas na rozchod. Už jsem to chtěl sakra říct, ukončit to, i když bolestivým způsobem. „Já s tebou končím!" zařvala zhnuseně, ale já si ji přivinul do objetí. Rukama mi mlátila do hrudi, snad jako by to mělo bolet, jako by jí to pomáhalo zbavit se vzteku. Chvíli jsem jí nechal, nemělo cenu jí v tom bránit, ale nechtěl jsem ji pouštět.
„Dej mi šanci," zasáhl jsem tiše, když se uklidnila.
„Já už ti těch šancí dala! Mám toho dost!" rozhodila rukama, čímž se odpojila ode mě. „Už si ani nejsem jistá, co k tobě cítím," řekla klidně.
„Momentálně cítíš vztek, smutek a zklamání, ale miluješ mě. Oba to víme," vysvětlil jsem s povzdechem.
„Jdi si za Jennifer!"
„S tou holkou už se ani nevídám, Mio!" opáčil jsem a sedl si. „Pořád tě miluju. Nezdá se to, nedáváme to najevo, Mio, já vím. Ale pořád tě mám stejně rád."
„Náš vztah už není vztah a i s Andym bych si rozuměla víc," procedila skrz zuby a kopla do stolu. „Ale já ho vlastně zabila, no jo!" hrála překvapený tón. „Tebe, tebe chlapče už rozhodně nemiluju."
„Já tebe jo," hlesl jsem potichu. „Jen jsem nechtěl aby sis vyčítala někoho smrt, zlato..., Pochop," zamumlal jsem a ona jako by povolila. „Byla bys na tom psychicky špatně, znáš se...," sedla si na linku a pak koukla na mě. „Ale když už mě nemiluješ, není asi důvod se nerozejít...," zvedl jsem se, bez života jí pohlédl do očí a ona zakývala hlavou.
„Ne, ne, je tu spousta důvodů proč spolu být, Dyle," vydechla a udělala opatrný krok ke mně.
„Dejme tomu čas. Srovnej si svý city, já koupím tisíce červených růží." pousmála se. V mým jazyce to bylo něco jako jiskřička naděje, v tom jejím jen snaha nás dva jako pár neztratit. Těch sedm měsíců bych asi nikdy nedokázal jen tak zahodit. „Na maturák nepřijdu."
„Počkej, co?" zvedla ke mně vyjeveně oči a postavila se. Jako by si byla doteď jistá, že půjdu, ostatně jsem nedával vůbec najevo, že bych snad nešel.
„Nemůžu zlato," s oslovením jsem váhal, i ona nejspíš zaváhala, jestli mě přerušit nebo ne. "Mrzí mě to."

***

Mia: Ve čtvrtek jedu do Up, dneska spím u Madd a zejtra jdu rovnou do školy. V pátek se asi stavím u mámy, takže doma budu až v sobotu. Po maturáku budu se Stevem, bydlí blíž. Takže v neděli se snad někde zastihnem.

Dyl: Co takhle kdybys dnes spala doma, zejtra bych tě kdyžtak hodil do školy, ve čtvrtek bychom do Up jeli spolu a po maturáku bych tě zase vyzvedl? Chtěl bych s tebou strávit alespoň nějakej čas. Navíc mám dneska volno, takže bychom si mohli udělat večer jen pro nás dva, dořešit ty věci okolo a tak? :)

Mia: Narušuješ mi plány, brouku.

Dyl: To znamená...?

Mia: No dobře no...

Dyl: Moc šťastně se nezdáš.

Mia: My dva dohromady se taky moc šťastně nezdáme, nevšiml sis?

Dyl: Milujem se.

Mia: Trochu možná.

Apríl...

„Plánuješ si z ní nějak vystřelit?" ptal se mě ďábelsky kámoš.
„Nevím, nenapadá mě nic, na co by skočila," samozřejmě, že nad tím už o rána přemýšlím, ale zároveň mi nepřijde, že zrovna teď máme období, kdy bych si z ní mohl dělat srandu. No na druhou stranu by to mezi námi možná vytvořilo zase o něco silnější pouto, se spolu na konci zasmát nějaký prkotině.
„Řekni, že jsi gay," zasmál se Jerry a já protočil očima.
„Když ji vidím nahou, chcípám, Jeremy," nahodil jsem poker face a oni se začali smát. Mimochodem, už měsíc jsme spolu nespali, ale komu to vadí, že? Ehm... No jo, mně.
„Tak já nevím. Falešnej rozchod?" navrhl další kámoš.
„To ne... I když...," zamýšlel jsem se, "mám božskej nápad, ale budu za toho největšího parchanta." Usmáli se a podívali se po sobě. Mně až tak do smíchu nebylo. Jedna část mi říkala, že za horšího už nebudu, ta druhá, že kdybych se pokusil o falešnej rozchod, mohl by se z toho možná stát i ten opravdovej.
„Jen do toho," pobídli mě. Po několika minutovém váhání jsem vzal mobil a začal projíždět naše zprávy. Trvalo asi půl hodiny, než jsem našel tu správnou. Zkopíroval jsem zprávu, kterou se se mnou tenkrát před měsíci rozešla a přepsal ji do mého pohledu. Pak jsem ji rychle odeslal. Věděl jsem, že je ve vedlejší místnosti, že dělám chybu, že mě zabije a schytám nejspíš další facku, ale už jsem to odeslal.

Pohled Mii...
Zacinkal mi telefon, což značilo novou zprávu. Sice jsem nechápala, proč mi píše Dyl, když je o místnost vedle, ale u něj nikdy nevíte. Rozklikla jsem to.

Dyl: Mio... Vlastně nevím, jak ti tohle všechno napsat. Mohl bych napsat jen dvě slova, který by to všechno objasnily, ale mám pocit, že ty si zasloužíš víc, než odfláknutou větičku levelu pěti letýho děcka. Uvědomuješ si ty vůbec, že my jsme spolu prakticky z donucení? Že jsme spolu jen, protože jsme mysleli, že musíme? Říct někomu, že ho miluješ po krátkých třech měsících a toho člověka skoro ani neznáš, je šílená pitomost. Byla jsi holka, ze který jsem si chtěl jen vystřelit a tys naletěla. Nevěřím tomu, že jsi sama byla tak naivní a žrala mi všechny ty sračky o tom, jak žárlím na Steva ani ne měsíc po tom, co jsi mě poznala, když jsem o tobě absolutně nic nevěděl. Ne jen, že to bylo všechno uspěchaný, ale hlavně šíleně falešný. Populární kluk, kterej se přetvařuje a dělá ze sebe arogantního debílka, chce neoblíbenou knihomolku. Vůbec to není ohraný, že?
Všechno. Všechno to žárlení, mluvení, hraní tý blbý hry i každej debilní polibek, to všechno bylo falešný. Kdybys za mnou tenkrát do tý nemocnice nepřijela, nemuseli bychom si hrát na dokonalej pár a na to, že k sobě cítíme něco víc. Ve skutečnosti totiž každý vyslovený „Miluju tě," bylo řečeno z donucení. Pokud ne, z mý strany rozhodně jo. Šlo o sázku, Mio. Nikdy jsem s tebou doopravdy nechtěl být. Jako jo, uznávám, byly časy, kdy jsem si řekl, že fajn, ale to vždycky přešlo. Nevím, jak to máš ty... Jestli jsi ty řeči poslední dobou myslela vážně, nebo ne. Každopádně je mi to už stejně někde u prdele.
Kdybychom se nikdy neviděli, a zůstali jen u chatu, třeba by to bylo jinak. Ale tak stalo se.

Nemiloval jsem tě, nemiluju a nebudu milovat. Nikdy.

Hra končí, Mio. Celej tenhle 'vztah'.

Je konec.

Zírala jsem na tu zprávu jako debil a byla jako přikovaná na místě. Nevěděla jsem, co si teď myslet a jak vůbec reagovat. Proč zrovna tohle? Proč... Proč vůbec, když se tak moc snažil, abychom se nerozešli?
Šla jsem pomalu do kuchyně a už na dálku se z ní ozýval smích. Opřela jsem se o futra a podívala se zničeným pohledem na něj. Zvedl ke mně oči a usmál se. Zakývala jsem hlavou a zklamaně přivřela oči.
„Debile," řekla jsem potichu a otáčela se k odchodu.
„Ale noták," objevil se vedle mě a vzal mě za ruku. „Zlato," zasmál se.
„Jdi si říkat zlato někomu jinýmu, pitomče," chtěla jsem odejít, ale vzal mě za zápěstí a přitáhl si mě k sobě. „Tohle nebylo vtipný," sykla jsem slabě a on se pousmál.
„Ale bylo," zasmál se a já ho jen mlčky sledovala. „Tvoje reakce je k nezaplacení," udělala jsem krok k němu.
„Chceš vidět moji reakci?" vlepila jsem mu facku a on se jen ušklíbl. Přistoupila jsem ještě blíž k němu. „Než uděláš něco takovýho, uvědom si prosím jaká je tvoje holka citlivka, a že v tu dobu, kdy tu zprávu psala, čekala dítě s tebou, o který pak přišla," zašeptala jsem potichu a podívala se mu do očí. Z tváře mu zmizel úsměv, kluci se rychle vytratili.
„Nedošlo mi to," pověděl potichu a povzdechl si. „Doprdele." Zaklel a podíval se mi do očí. „Promiň." Vyhrkl a já nesouhlasně zakývala hlavou.
„Musíme se rozejít... Takhle už to nejde...," špitla jsem a pustila jeho ruku, kterou ještě před chvilkou svíral tu mou. On si dělá srandu ze mě, já si budu dělat ještě větší z něj. „Je konec..." udělala jsem krok dozadu a pak se otočila a odcházela. Pár lidí, co nás slyšelo, na mě včetně kluků vyjeveně koukalo. Odešla jsem a ven si zavolala Jerryho. Ještě jsem vykoukla zpoza dveří. Hodil sebou na židli a opřel si hlavu o ruku. Asi si říkal, co se to teď doprdele stalo. Během chvíle tam přišel Jerry s Georgem. Netrvalo zas tak dlouho a já se nějakým způsobem proplížila za něj. Dala jsem mu ruce na oči a usmála se.
„Kdo je?" Zeptala jsem se vesele a on mi sundal ruce z jeho očí. Nechápavě se otočil a se stejným výrazem mě taky sledoval. „Apríl!" Uchechtla jsem se a dala mu pusu na tvář. Zmateně mě sledoval a zhluboka vydechl. Vstal a přitáhl si mě objetí, načež jsem se jen zasmála. „Vždyť já tě přece miluju,"
„Vážně? Říkala jsi... Uf."
„Bolelo to," špitla mi do ucha smutně a sklesle. „Nevěra i to s Andym, lhal jsi mi, chápeš? Bolelo to."

***

PO STO LETECH JSEM SPÁTKY BITCHES! 

To bylo dost dlouho, co? No co už, jsem tu a to je hlavní!:D Chci vás obeznámit s tím, že pořád nemám mobil, nevím, jestli se ho vůbec dočkám a tak na to psaní není vůbec čas no. Jako ne, že by byl, kdybych mobil měla, ale přeci jenom bych mohla psát aspoň ve škole nebo tak. 

No každopádně po tak dlouhý době by se mi opravdu hodily názory, takže sem s nima! :)

Další část už mám jakž takž napsanou, tak snad se dočkáte brzy :)

Ahoj!:)