Game Continues | √

Odcizení

***

„Takže vy oba tvrdíte, že ani za nic nemůžete," jeden ze strážníků nás přejel tázavým pohledem.
„Ano," propletla jsem své prsty s těmi jeho a dívala se do očí muži, co položil otázku. „Takže i on mi řekne to samé?" otázal se jistým tónem.
„Ten psychopat mi unesl přítelkyni a chtěl ji znásilnit, panebože jistě, že si něco vymyslí!" vyjel po něm naštvaně Dyl a vymanil ruku z mého sevření.
„Může vás zažalovat za ublížení na zdraví," upozornil ho uvědoměle nazpátek.
„Ježiši, ať si zažaluje koho chce, to on je ten co tu ubližoval!" odsekl nabroušeně. „Holce!" dodal znechuceným tónem. „Jako promiňte strážníku, ale ještě řekněte, že budete na straně úchyla, co unesl a ublížil holce a následně ji, sakra, chtěl znásilnit!" na každé slovo dával důraz a já jen seděla s rukama v klíně se sklopenýma očima. „Věřte nám nebo někomu, kdo je očividně psychicky narušený," posadil se zpátky ke mně a chlápek naproti kývl.
„Uvidím, co se dá dělat. Počítejte s tím, že si vás zavoláme na stanici," postavil se a my oba si s ním neochotně potřásli rukou. Následně odešel.
„Pitomec," sykl a já si opřela hlavu o jeho rameno. „Pojď sem," přitáhl si mě do objetí. „Nechceš někam zajet? Kino, oběd, řekni si," usmál se a já zakývala hlavou a zastrčila si vlasy za ucho.
„Už mám aut plný zuby," povzdechla jsem si. „A je mi blbě, asi si půjdu lehnout... Zajeď někam s klukama, pokud chceš, se mnou žádná sranda nebude," vstala jsem a on se zatvářil smutně. „Můžeme někam třeba zítra Dillie," usmála jsem se a dala mu ruku na rameno.
„Ne, ne, o to nejde. Jdi si lehnout," pousmál se a já svěsila ruce podél těla.
„Fakt?" ujišťovala jsem se.
„Jo, půjdu si zaběhat, pročistit hlavu," kývla jsem.
„Dobře," vstal a já mu vtiskla pusu na rty.

„Miluju tě," houkla jsem na něj pak ještě u dveří, když odcházel. Otočil se s úsměvem zdobícím jeho tvář a odpověděl:
„Já tebe." Věnovala jsem mu úsměv a za ním se pak zacvakly dveře. Vyhrabala jsem se nahoru do schodů a pak unaveně zapadla do peřin. Pořád jsem se divila nad krásou toho domu, nad tím vším, že se to stalo a bydlíme spolu. Posledních pár dní jsem se snažila myslet na cokoli, krom Andyho, i tohle byla jedna z věcí.

---

Ozvalo se bouchnutí dveří a já vypla hudbu, vycházející z notebooku.
„Hej kotě?" křikl se smíchem a já se otočila.
„Neříkej mi kotě," povzdechla jsem si. „Co?" nejspíš už ze zvyku mi vtiskl krátkou pusu na rty a opřel se o linku.
„Na nějaký stránce je test jménem: „Kolik času potřebujete k dosažení orgasmu?" Nechceš si ho udělat? Jestli by to sedělo?" rozesmál se. „I když... To vlastně dokážu říct sám," přešel blíž ke mně a přimáčkl mě k lince.
„Tys pil?" zeptala jsem se a on němě kývl.
„Jó, no, pár piv, znáš to. S Georgem se hrozně skvěle pije," uznal a rukou mi svůdně přejel přes bok až k zadku.
„Jdi si lehnout, jo?" usmála jsem se a s nezájmem se otočila zpět. Udělal krok ještě blíž ke mně a já ztuhla na místě. Pomalu jsem vydechla a držela si chladnou hlavu. „Dyle, říkám, běž si lehnout..." naprázdno jsem polkla. Nebylo mi nejpříjemnější, když se takhle choval. Nikdy, a už vůbec ne po tom, co se před pár dny stalo s Andym.
„Uvolni se," cítila jsem jeho dech na svém krku a ještě víc nohama přimrzla k zemi. Rukou mi přejel po noze, což už jsem nevydržela. Nebo spíš nechtěla vydržet.
„Co to s tebou sakra je?!" štěkla jsem po něm a udělala několik kroků od linky, abych od něj byla dál. „Beru, že jsi opilej, beru i, že jsi byl s kámošema, Dyle, beru všechno, krom toho, že když jsi opilej, chováš se nechutně, skoro jako Andy a promiň, ale já už na tohle tvoje alter ego nemám. Takže tě sakra prosím, jdi si lehnout a vyspi se z toho," přivřel oči a kývl.
„Dáš mi aspoň pusu?" odkašlal si a já přešla k němu a dala mu pusu na tvář. Chápavě kývl. „Já už jen prostě nevím co dělat," pohodil rameny. „Je lehčí se opít, než být Dylan," řekl a odešel z kuchyně. Nechápala jsem, co tím myslel, ale vrátila jsem se k dělání večeře, a i když teď už vlastně nebylo pro koho, nemohla jsem to tu jen tak nechat.

***
***
***
Všechno se to táhlo dál a dál. Zvykla jsem si na to, že Dylan chodí skoro každý den opilej a že spolu pomalu nekomunikujeme. Že si mě nevšímá, že chodí ven s jinýma holkama a mně pořád dokola jen lže. Ale nezbývalo mi nic, než mu věřit. Což bylo každým dnem těžší a těžší.

Andy byl pořád v nemocnici, ale jeho stav se neměnil. Dylovi na tom nezáleželo, chtěl, aby umřel. Já? Já jen věděla, že jestli opravdu umře, pro nás to neskončí dobře.

A my dva? Jako bychom už ani nebyli pár. 

***
Lol, to je zas o ničem. Lol. Lol. Lol. 

Mohli byste prosím kouknout na Somewhere Inside Me a Love Me? :) Vím, cpu to všude ale potřebuju víc názorů a tak :D :)

Bye:))