Game Continues | √

Hra

Malá otázka na začátek. Líbí se vám stávající covery nebo je mám změnit? 
***

„Pokud to na tebe není moc rychlý, samozřejmě." Dodal a já si položila hlavu na jeho rameno.
„Co v našem vztahu nebylo rychlý?" Zeptala jsem se potichu a zavřela oči. 
„Tohle je důležitej krok a jestli nechceš, v žádnym případě tě do toho nenutím."
„Já vím. Ale chci." Přesvědčovala jsem ho potichu a venku se začalo stmívat.
„Nebudeš litovat?" Zeptal se ještě jednou. 
„Ani náhodou." Ještě pevněji stiskl moji ruku a lehce mě objal.
„V tom případě jdem do toho." Usmál se a dal mi krátkou pusu na tvář.
„Spolu." Zašeptala jsem skoro neslyšně.

Doma, večer...
„Bože můj, jak to řeknu mámě?" Pochodovala jsem po pokoji jako ten největší debil a rozhazovala rukama okolo sebe. Doslova jsem vyšilovala. 
„Mami, stěhuju se." Tazávě se na mě podíval a já protočila očima. Co mi na to řekne? „Kotě je Valentýn a tvoje máma stejně není doma." Opáčil znovu a já se zastavila. „Dyle, stejně teď nemáme nic jinýho na práci." Vstal a pohrdavě se usmál. 
„Jo, však já ti tu celej den vůbec neříkám, že mám na večer plány." Falešně se usmál.  „Ty zatím přemýšlej jak to řekneš mámě a já si půjdu něco zařídit." Přikývla jsem a povzdechla si. Vážně bych měla myslet než něco řeknu. 

O hodinu později...

Dyl: Přijd dolů, ven.

Mia: Mám na sobě jen tílko, nechci umrznout.

Dyl: Prosím:)

Oblíkla jsem kraťasy, tílko a mikinu. Znovu jsem se koukla na zprávu a zakňučela při čtení slova 'ven'. Otevřela jsem dveře ale nikde nebyl.
„Dyle?" Zavolala jsem a otočila se dokola. Bože, jak zatraceně já nesnáším tmu. Jediný co jsem slyšela byla auta jezdící několik bloků odsud a až prapodivnej pocit, že někdo je. „Nebuď paranoidní." Přikázala jsem sama sobě a zhluboka se nadechla. Hlavně klid. 

Dyl: Dobře, teď jdi k brance.

Naprázdno jsem polkla a porozhlédla se okolo.

Mia: Kde jsi?

Dyl: Zlato prostě jdi:)

Mia: Musím?

Dyl: Musíš.

Udělala jsem pár kroků dopředu k brance a u ní byl položený pod kamenem papírek. Sehla jsem se pro něj a rozbalila ho.

Hrajeme.

Na papíru byla šipka směřující na malou, neosvětlenou, strašidelnou cestičku a já jen nejistě zírala. Vzala jsem si do ruky mobil a naťukala do něj zprávu.

Mia: Co to má znamenat?
√ Zobrazeno.

Mia: Dyle?
√ Zobrazeno.

Mia: Jestli mi ihned neodepíšeš...

Dyl: Tak co? :p

Mia: Půjdu a rozstříhám ti všechny trička tak, že na prsou budeš mít díry :p

Dyl: Prostě jdi, jasný? Věř mi a neměj strach.

Mia: Co?
Tomuto uživateli již nemůžete odesílat zprávy.

„Ty sis mě zablokoval?!" Vyjekla jsem nahlas ale odpovědi se mi nečekaně nedostalo. „Tohle si vypiješ!" Kuňkla jsem nabručeně. Někde je tu je, když věděl že už jsem venku aniž bych mu to napsala. Beztak si ze mě dělá srandu.
Nervózně jsem přešla ulici a pomalu šla po té cestě. Pár metrů ode mě byla svíčka. „Tss." Došla jsem tam a uviděla baterku s dalším lístečkem.