Game Continues | √

Prášky

„Jsem doma!" zvolal jsem zezdola a usmál se už jen nad tím slovem doma. Bydleli jsme se tu první týden a všechno se zatím dařilo. Jak nás tak znám, za chvíli se jeden z nás vybourá, odletí do jiný země, někdo umře nebo se rozejdeme. Upřímně, u nás už bych se tomu ani nedivil. Na druhou stranu bych si asi neměl myslet, že pokaždý když je všechno skvělý se stane něco hroznýho, co všechno převrátí na ruby. To je přeci pitomost.

Radši jsem všechny tyhle myšlenky vytěsnil z hlavy a sundal si boty. V kuchyni jsem si nalil vodu a prošel celé dolní patro. Nikde ale nebyla. „Zlato?" zavolal jsem hlasitě, ale bylo tu naprosté ticho. Vyšel jsem schody nahoru a vešel do ložnice. Spala, ale divil jsem se, že ji to moje hulákání už neprobudilo. „Mio?" zeptal jsem se jen tak do prázdna a přešel k ní. Dřepl jsem si k posteli a jemně ji pohladil po tváři. „Zlatíčko probuď se," řekl jsem mírným hlasem. „notak." a až pak mi to došlo. Pomalu jsem otočil hlavu a zaměřil se na stolek vedle postele ne. „Ne," řekl jsem potichu nevěřícně. „ne, to jsi neudělala." hlesl jsem. „Ku*va kolik sis toho vzala?!" začal jsem panikařit. Nemyslím tím tu paniku, když před hodinou zjistíte, že píšete test. Myslím tu paniku, když si uvědomíte, že se vaše holka nejspíš předávkovala práškama a vy ji zrovna nemůžete probudit. „Doprdele prober se!" zvýšil jsem tón a vzal do ruky krabičku s práškama. „Ne... Ne! Do ha*zlu probuď se!" zatřásl jsem s ní ve snaze ji probudit. Není... Nemůže přeci být... Nemůže. „Ku*va Mio ty se musíš probudit!" A tak jsem ji praštil. Ne hodně, ne málo. Ne tak abych jí ublížil ani ne tak abych měl potom neustávající pocit, že jsem ji nechal odejít. A ani náhodou nepřeháním. Prostě jen tak, aby se probrala. Zhluboka se nadechla a otevřela oči. „Panebože děkuju," vydechl jsem a stoupl si. Rozkašlala se a já jí pomohl se posadit. Ještě v tu chvíli vystartovala na záchod. Šel jsem za ní a vzal s sebou i ty podělaný léky.

Zvracela, ani se jí nedivím. Je vážně hloupá. „Chtěla ses zabít nebo co?!" zvýšil jsem na ni hlas a ona se na mě provinile koukla. „Mohla jsi umřít!" zadíval jsem se jí do očí a zhluboka dýchal, abych se alespoň částečně uklidnil. „Chceš být doktorka a uděláš tohle?! Děláš si ze mě srandu?!" no, moc mi to ale nevyšlo. „Mluv se mnou sakra!" zařval jsem rozčíleně, ale ona mlčela. „Jseš tak pitomá!" zaklel jsem a povzdechl si.
„Mívám noční můry," pověděla zklesle a já opět nechápal. „nebylo to schválně, přísahám. Ty léky mi předepsala doktorka." vysvětlila potichu.
„Bál jsem se-"
„Já vím... Promiň." objal jsem ji a semkl víčka k sobě.
„Proč jsi mi nic neřekla?" ptal jsem se nechápavě.
„Měla jsem strach, že ti budu k smíchu. Že musím brát prášky jako nějakej blázen." kuňkla a já svraštil obočí a odtáhl se od ní.
„To sis vážně myslela?" vyprskl jsem. „Mio vždyť... Achjo." povzdechl jsem si. „Měla jsi mi to říct, snažil bych se ti pomoct."
„S čím? Dyle, byla to jen autonehoda. Netušila jsem, že potom budu mít strach, pokaždý když zavřu oči. Jo, to proto nedokážu usnout, když nejsi vedle mě, chápeš?" mumlala jedno za druhým ale já jí bohužel rozumněl. Všechno. „A je to venku." zadíval jsem se na ty prášky a zas na ní.
„Ty to nepotřebuješ." otevřel jsem je a všechny vysypal do záchoda. Ani se mě nesnažila zastavit, což bylo dobře. Když jsem se otočil, jen tam tak stála a po tváři jí stékala slza. „Zvládneme to spolu, dobře?" kývla a naprázdno polkla.

Později, pohled Mii...
„Odkdy to trvá?" vyptával se zase.
„Nechci se s tebou o tom bavit, Dyle."
„Věříš mi vůbec?" zeptal se napůl naštvaně a já zavřela oči.
„Samozřejmě, že ti věřím. Ale prosím," zadívala jsem se na něj. „pochop mě." nevypadal zrovna přístupně. „Dylane sakra!" stoupla jsem si a rozhodila rukama. „Jsem v háji, dobře? Promiň, ale to, že tu na mě budeš řvát nebo budeš naštvanej, nepomáhá. Ještě včera bylo všechno v pohodě! A pak co? No bože, tak beru prášky, omlouvám se! A omlouvám se, že jsem ti to neřekla!" zařvala jsem na něj zlomeně a pak ztišila hlas. „Prostě promiň." kývl hlavou na dveře.
„Pojď, jedeme." vzal mě za ruku a usmál se.
„Kam?"
„Hádej." pousmál se a já sklopila oči k zemi. „Už nikdy na tebe nebudu křičet, dobře?" oddychl si.
„No já se alespoň s nikým nevsadila, že tě sbalím." odsekla jsem tiše a on si marně povzdechl.
„Budeš mi to takhle vždycky vracet? Všechno co udělám?" kývla jsem s malým úsměvem na tváři.
„Nejspíš jo." pohodila jsem rameny s malým úsměvem a on protočil očima.
„Fajn, tak jo. Pravda, vsadil jsem se s kámošem, že tě sbalím. No a? Problém slečno upjatá?" udělal krok ke mně a já přimrzla na místě. „Teď tě mám rád, Mio. A ne proto, že bych se s někým vsadil." pronesl tiše a podíval se na mé rty. „A i kdyby, ty bys mi to odpustila." změnil tón hlasu a já ho šťouchla do ramene a protočila panenky. „Protože jsem sexy," pokračoval a já do něj zase se smíchem strčila směrem k posteli. „hezkej, milej, pozornej," shodila jsem ho na postel a zasmála se. „dokážu zamluvit jakkýkoli nepříjemný téma," pokračoval a šibalsky se usmál. „no a moje holka mě ještě dokope do postele!" uchechtl se a já si lehla vedle něj.
„Jsi hroznej, Dylane Straightsi." řekla jsem s pohledem upřeným do stropu.
„Něco s tím uděláme, slibuju." pošeptal klidně a já otočila hlavu na stranu. „Budeš v pohodě." mluvil dál a očima sledoval strop. Přejížděla jsem pohledem jeho tvář a on se po chvíli otočil a usmál se.

***
So, hi again! Tuhle část hrozně nesnáším, vůbec se nepovedla, ale co už.
Mám pro vás pár takovejch informací, i když vám budou k ničemu, ale to nevadí.

Ještě jednou zmíním ten dotazník. Musím říct, že to dopadlo celkem dobře, čekala jsem to ještě horší :D, každopádně největší „stížnosti" byly na přímou řeč a sladký scény :D Věřte nebo ne, ale na přímý řeči se pracuje a sladký scény tu za chvilku už ani nebudou :) - Chci tím samozřejmě říct, že se všechny ty chyby snažím postupně opravit. Teď jsem teda ještě pořád u prvního dílu (no můžu si za to sama, neměla jsem psát mega dlouhý kapitoly) ale ty nový by měly být jakž takž bez chyb.
Ale expert na gramatiku nejsem, ostatně nejsem expert ani na psaní, takže úplně bez chyb to zřejmě nebude nikdy :) :/ Dál... Části by odteď měli být kratší, protože i to vám vcelku vadí a tak no :) Takže do 2K slov to tak nějak bude většinou.

Jinak, nevím co si myslíte, ale někdo mi tam odpovídal celkem nesmyslně... Game On NENÍ Fan Fikce.

Pokud by vás zajímaly i bližší výsledky tak je třeba dám do další části.
To by mělo být snad všechno :)

Bye:))