Avengers: Revenge

Nepříjemné překvapení

Na obrázku je Zumar - brzy pochopíte:D Jen bych vás chtěla předem upozornit, že tuhle a příští kapitolku se vám budu spíš snažit představit hlavní hrdinku. Pak už se tam začnou objevovat naší milovaní superhrdinové

Vaše Anet

Jdu uličkou plnou odpadků a znechuceně se podívám na prostitutky opřené u protější zdi. Utáhnu si culík a přidám do kroku. Zaslechnu posměšné urážky na můj outfit. Já jsem na rozdíl od nich alespoň oblečená.

Odnikud se vynoří Herfix. Malej skřet, jedno oko mu chybí, druhé má zapadlé tak hluboko v očním důlku, že skoro není vidět. Ale i tak vím, jakou má barvu. Sytě zelenou. Připomínající smrtící jed. Má hrozné prostorové vnímání, od samého narážení do zdí má zdeformovaný nos.

,,Nazdar číčo. Šéfíkovi dlužíš ještě nějaký prachy. Nezapomnělas?''

,,Vyřiď Zumarovi, že je dostane na konci týdne. Potřebuju ještě vyhrát pár zápasů.''

,,Ale on je chce dnes!'' Zařve skřípavým hlasem.

,,Vždy jsem všechno splatila, proč to najednou tak spěchá?!'' Zumar obchoduje se zbraněmi, je to takový.. namyšlený mafián. Párkrát už jsem si od něj půjčila peníze, nebo si vzala zbraň a poté ji posupně splácela.

,,Jestli máš problém, pojď si to s ním vyřídit.'' Řekne jakoby nic. Zaváhala jsem, přeci jen je to tady celkem velké zvíře a já si nemohu dovolit dělat problémy. Nervózně se poškrábu na šíji.

,,Fajn,'' chce to, má to mít.

Herfix mě vede mně známými i neznámými ulicemi. Dojdeme k polorozpadlému baráku a já tuším, že je to jen další Zumarova pobočka. Do hlavního sídla by mě nezavedl.

,,Kudy teď?'' zeptám se.

On mě beze slova obejde, stoupne si před stěnu a z nenápadného obrazu na zdi, mimochodem velmi nepodařeného, začnou zářit zelené paprsky. Oskenuje to obličej toho skřeta a vedle něj se otevřou skryté dveře. Rychle vejdu dovnitř, ten puch hniloby se už nedal snést.

Všude běhá spoustu velmi ozbrojených lidí. Ze skryté kapsy vevnitř rukávu vyndám malý nožík a sebevědomě kráčím k Zumarovi, jenž se tyčí uprostřed všeho a dohlíží na správný chod ,firmy'.

Jen mě spatří, všeho nechá a přistoupí ke mně. Cítím z něj mentol. Už nemám ráda mentol.

Na pohledné tváři se mu rozlije úsměv. Ano, je pohledný, ale je to Zumar.

,,Zdravím, BT!'' Nebojte, BT není mé pravé jméno. To nezná. Bohužel ho neznám ani já, ale o tom později. BT je zkratka od Black tiger, tak mi tu všichni říkají.

,,Zdravím,'' odseknu ,,co se děje? Proč chceš ty peníze hned?!'' Zatváří se až přehnaně nevinně a dotčeně.

,,Promiň, tlačí na mě okolnosti a já si vybírám to, co mi patří u mých dlužníků.''

,,Já ale ty peníze nemám! Stačí mi, když počkáš tři, čtyři dny a vše ti vrátím, slibuju!'' Snažím se ho přesvědčit. Jestli se mi to nepovede, jsem v pytli.

,,Pojď za mnou do mé pracovny. Probereme to spolu.'' Neochotně kráčím za ním. Otevře mohutné černé dveře a podrží je, abych vešla dovnitř. Projdu a cítím jeho pohled na mých křivkách. Potichu zavrčím a stisknu nožík, co mám stále v pravé ruce, až mi zbělají klouby.

,,Děje se něco?'' Zeptá se Zumar tak nevinně, jako malé dítko hledající sladkosti.

,,Nic,'' procedím mezi zuby a otočím se na něj.

,,Přejdeme k tématu,'' řekne již tvrdě a v očích se mu mihne ďábelská jiskřička. Něco tu nehraje.

,,Dej mi trochu času, vše ti splatím,'' nasadím kamennou tvář.

,,Žádný takový," sladce se usměje a znovu si mě celou úlisně prohlédne. Radši nechci vědět na co myslí.

,,Měl bych jeden nápad," dodá. Přistoupí o krok blíž a já couvnu. ,,Snad se nebojíš!"

,,Zumare, přestaň,'' znechuceně odseknu.

,,Chci si jen trochu pohrát, vím, že to chceš taky, tak se nebraň," přistoupí a chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Chce se mi zvracet. Zatáhne mě za culík a začne mi hrubě líbat krk. To už nevydržím a má noha automaticky vystřelí směrem k jeho rozkroku. Chytne se za svou namoženou chloubu a já se dávám na útěk.

Bála jsem se, aby dveře neměly automatický zámek, štěstí ale stálo na mé straně a já se vřítila na chodbu plnou Zumarových poskoků. Mluvil tu někdo o štěstí? Stočili se na mne nechápavé, zaskočené pohledy, ale i nějaká ta hlaveň zbraně.

,,Do prdele," ulevím si potichu.

To už se ale z místnosti za mnou rozběhl i ,mírně naštvaný' Zumar.

,,Ty děvko!" Zařve a blíží se ke mně. Byť to nerada přiznávám, on je má jediná šance na útěk odsud. Když už je dostatečně blízko u mě, s pěstí připravenou mi krapet přikrášlit jedno oko monoklem, rychle se skrčím, chytnu mu ruku, stočím mu ji za záda a ke krku mu přitisknu nožík, který trpělivě vyčkával na svou chvilku slávy v mé ruce. Teď už jsou na nás namířeny hlavně všech zbraní v místnosti.

,,Chci jen ven. Pokud někdo vystřelí, nezůstanou koule to jediný, co na něm bude nepoužitelný," varuju je sarkasticky.

,,Poslechněte ji," polkne pod čepelí Zumar.

Ozbrojenci utvoří uličku a sklopí zbraně. Vyjdeme ven přes zatuchlou předsíň a na ulici toho zmetka pustím.

,,Zabte ji!" vykřikne a zpoza rohu se přiřítí dva snad až po zuby ozbrojení chlapi. Než se dám na zběsilý úprk, hodím ještě nožík na Zumara. Svůj cíl nemine a zasáhne stehno.

,,To je tygří síla blbečku!" neodpustím si sarkastickou poznámku a utíkám se schovat. Nutno podotknout, že by měl zaměstnat lepší střelce.

Slyším za sebou dupot těžkých bot, takže zrychlím, vyskočím na kontejner a z něho se odrazím na schodiště u jedné polorozpadlé bytovky vedoucí na střechu. Hbitě se dostanu nahoru a rozbíhám se ke skoku na střechu přede mnou. Chvíli ještě pokračuju v běhu a skocích, dokud si nejsem jistá, že jsem své pronásledovatele setřásla.