Avengers: Revenge

Ach ta rána

Probudím se s chutí jahod na jazyku. Usměju se, ani nevím proč. Otevřu oči. Ležím u sebe v pokoji. Něco mi ale nesedí, zřejmě ta kapačka po mé pravé ruce. Kouknu se na sedačku, spí na ní Clint a Steve.

Steve má monokl pod pravým okem, rozražený ret a obvázanou ruku. Já jí mám rovnou v sádře. Kolem pasu mám široký pás obvazů. Dojde mi, co vše se během naší nevinné výpravy do kavárny stalo.

Okamžitě ztrácím dobrou náladu a malá tmavá kulička, plná smutku a zoufalství, stažená do pozadí mé mysli, se zvětšuje a přebírá iniciativu nad mým uvažováním.

Najednou mi tento den nepřipadá tak rozjasněný, ale spíše pochmurný a sladká chuť jahod na jazyku ztrpkne. Je mi jasné že si to bude Steve dávat za vinu. Nesmím to dopustit. Hlavní teď je zjistit, co Zumar myslel tím, že mě vezme domů a kdo jsou ti Oni, o kterých mluvil skoro až s úctou.

Náhle zachytím pohyb na sedačce, Clint.

„Theo! Co mi to děláš? Já se tak bál..." lesknou se mu oči a běží k mé posteli, aby mi mohl jemně chytit ruku.

„Jsem v pořádku. Jak je na tom Steve a Nat?" ruku mu stisknu, aby mi uvěřil.

„Natasha je prakticky v pořádku a Steve má pár lehčích zranění, nic vážného. Zato ty jsi ztratila dost krve a máš zlomené zápěstí. Stark a Banner už naštěstí pracují na léku, urychlující léčení, divím se, že je to nenapadlo už dřív..." zamyslí se.

„Jak dlouho tu budu muset zůstat?"

„Pár dnů bys ležet měla," odpoví starostlivě.

„Tak to bych potřebovala mluvit s Brucem."

„To zařídím," kývne.

„Děkuju."

Steve sebou začne vrtět.

„Tak já vás nechám o samotě," kulišácky se usměje a odchází z mého pokoje.

„Hmmm," zabručí kapitán. Je roztomilý, když spí.

„Dobré ráno," pozdravím ho. Najednou se prudce posadí, až spadne na zadek. Začnu se mu smát.

„Hele, to není vtipný!" hraje uraženého.

„Ale ano, je,"směju se dál. Najednou mě ochromí bolest břicha. Smích mě rychle přejde a bolestně zasyčím. Než se naděju, je Steve u mě.

„Buď v klidu, nedělej prudké pohyby, ano? Dojdu pro pomoc," stará se hned.

„Nikam nechoď," váhá „prosím."

„Jak myslíš. A omlouvám se, je to moje chyba. Kdybych tě nevzal přes tu zkratku, nic by se nestalo..." já věděla, že si to bude vyčítat.

„Ani nad tím nepřemýšlej! Vždyť sám Zumar naznačil, že to plánovali už déle. Předtím nebo potom by se stejně něco takového stalo. Kdybys se mnou nebyl, mohlo to dopadnout hůř," snažím se ho přesvědčit.

„Byl, nebyl, selhal jsem. Nebýt Natashy, vše by bylo jinak. Všechno jsem podělal. Málem jsem tě ztratil. Nikdy si to neodpu-" nedokončí slovo, protože ho políbím. Z prvotního překvapení se rychle oklepe a začne spolupracovat.

Po chvíli se od sebe odtáhneme.

„Proč?" zeptá se zmateně a šťastně zároveň.

„Moc jsi žvanil," směju se mu. I on odhalí svůj chrup.

„A co teď?" zeptá se.

„Pizza a film?" navrhnu.

„Beru," souhlasí a lehne si na mou obří postel vedle mne.

„Tak co si pustíme?"

„Netuším," našpulí rty.

„Jarvisi?"

„Theo?" pozvednu jeden koutek úst.

„Pusť nám prosím nějaký skvělý film a objednej pizzu," poprosím.

„Jak si přejete. Přeji příjemnou zábavu,"

„Kujem," dořeknu a už začíná film.

„Deadpool? To neznám," podotkne Steve a poté už se plně věnujeme filmu v těsném objetí. Nakonec tento den není tak špatný...

 Má první slova jsou hlavně pro Theny shippers a zní zhruba takto... NEZABÍJEJTE MĚ!!!

Nebudu se moc rozkecávat, ale věřte mi, že mrtvá už další část nenapíšu...

A pro Stevea shippers.. Není zač:3
Jo a ano, já vím.. Deadpool film v Marvel fanfikci, trochu mindfuck, ale Deadpool rád porušuje čtvrtou zeď, tak proč to neudělat takhle?😂

Vaše Anet♥