Dokončeno❤
Bez vzpomínek, bez rodiny, beze jména. Vzpomene si, jaká byla její minulost a vybere si správně svou budoucnost?
Sledujte příběh dívky, která se rve jako tygr... A je trochu cvaklá...
Úspěchy:
#12 v kategorii Fan Fikce (nejlepší, co jse...
Pokrčím rameny a vysypu obsah malého sáčku do vody. Okamžitě to začne šumět a voda zmodrá. Nedůvěřivě si sklenici měřím. Ale co! Jestli mi to má pomoct a já už budu moct konečně něco pořádného dělat tak budiž!
„Na zdraví!" řeknu sama pro sebe a celou sklenici vypiju. Položím jí a rozhlédnu se po pokoji.
Jo jasně, halucinace... Ty mě neskolí. Ozve se klapnutí dveří a do mého pokoje vchází Steve se sladkým úsměvem.
„Bruce mě poslal, abych tě hlídal. Jak ti je?" ptá se zvědavě.
„No, na to, že mám mít halucinace, jsem celkem v pořádku," oplatím mu úsměv.
V tom se ozve ržání koně. Kouknu se na druhou stranu pokoje. Nic tu není, když ale vrátím pohled ke kapitánovi, všimnu si, že má místo nohou kopyta.
Zatřepu hlavou. Stevovi se najednou začíná objevovat i ocas, čumák, uši... Prostě se promění na bílého koně.
„To je dobře," řekne kůň Stevovým hlasem, který se pomalu zvyšuje a nakonec zní jak po nadýchání se hélia.
„Steve co ti je?" ptám se.
„Nic mi není, mělo by?" kůň přijde blíž ke mně. Z ničeho nic mu na čele vyroste roh. Duhový roh.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Hihihi, vypadáš vtipně Steve, tááák mooooc vtipně!" můj hlas zní šíleně, ale líbí se mi to. Jednorožec přijde až ke mně. Pohladím mu roh a on začne svítit jako discokoule. Přivřu oči kvůli té záři.
Když je znovu otevřu, jsem v jakémsi pralese. Je ale jiný než ty ostatní. Tráva je modrá, nebe růžové, rostliny mění barvy podle duhy. Chechtám se jak malé dítě a skočím jednorožci, stále stojícímu vedle mě na záda.
„Theo?" Co to dělíííhahááá?" Jednorožec přestane mluvit lidskou řečí a my najednou vzlétneme. Cítím vítr ve vlasech.
„Leť dál jednorožčíčku!" křičím z plných plic. Všimnu si, že na sobě mám baletní sukni a v ruce hůlku. Mávnu s ní a začnou pršet třpytky. Pobídnu koně kopnutím do slabin, on ale začne klesat zpět na zem a lehne si a spí. Pokrčím rameny a lehoučkými kroky do rytmu mého broukání poskakuji po planině.
Dorazím do trpasličí vesnice a tam jeden trpaslík s velkým kladivem staví svůj domeček z cukrové vaty. Přiběhnu k němu.
„Nechceš pomoct? Můžu ti vyčarovat, co budeš chtít! Ale teď pojď tančit!" křičím a už ho držím za ruce a za mého zpěvu tančíme něco jako labutí jezero. Trpaslík chce najednou ale odejít, ale já ho stáhnu za ruku zpět. Podívám se mu do obličeje a on se začíná měnit. Stojí přede mnou obrovský černý drak a chrlí oheň. Rychle vezmu kámen ležící vedle mě a hodím ho na něj. Drak se skácí k zemi a já utíkám pryč.
Při svém úprku narazím na elfa jdoucího vedle jednookého rytíře. Mám to ale štěstí!
„Pomoc! Je tam drak! Rychle než se probudí!" Oba jen tak stojí a koukají na sebe. Chytnu elfa za ramena a třesu s ním.
„NESLYŠEL JSI? DRAAAK!" ač neochotně elf odchází směrem, který jsem mu ukázala.
„A co ty fešáku?" svůdně pohlédnu na rytíře a zvednu jednu nohu.
„Prosím?" odpoví.
„Nepros a nes mě!" skočím mu do náruče a výskám nadšením. On mě opatrně donese na měkoučkou postel z popcornu. Vadí mi, jak vrže, tak slezu.
„Pojďme si promluvit mezi třema očima. Vím, že se neznáme moc dlouho, ale miluju tě a už to nevydržím. Vezmeš si mě?" kleknu si a hledím mu do oka.
Rytíř ke mně natáhne ruku, aby mi pomohl vstát. Ukážu mu ten nejširší úsměv, jaký mám, ale najednou se mi zatočí hlava a spadnu.
**
Promnu si oči, až poté je otevřu. Ležím na nějaké posteli v pokoji, který rozhodně není můj. Přehodím nohy na zem a vstanu. Ruku už nemám v sádře a na břichu nemám ani škrábnutí. Zabralo to rychleji, než jsem očekávala.
Teď je na čase zjistit, kde to jsem a proč. Uvědomím si, co se vlastně stalo po tom, co jsem si ten lék vzala. Modlím se, aby to byl sen a ne halucinace.
Vyjdu na chodbu a hned jak alespoň z části zjistím, kde jsem, zamířím do obývacího pokoje, snad tam někdo bude. K mému překvapení tam jsou všichni! Ale co se to s nimi sakra stalo?
Snad jste se dostatečně mentálně připravili:DD
Ne, neberu drogy, ale před tím, než jsem tuto kapitolu psala, mi brali krev, tak se to možná projevilo:D
Tahle kapitola měla vyjít až zítra, ale jelikož jsem tak odvařená z 5K přečtení, je tu už dnes! Jste nejlepší!:33
A věřte, že pokud mě necháte zavřít do blázince, žádná další kapitola už nevyjde:DD
