Dokončeno❤
Bez vzpomínek, bez rodiny, beze jména. Vzpomene si, jaká byla její minulost a vybere si správně svou budoucnost?
Sledujte příběh dívky, která se rve jako tygr... A je trochu cvaklá...
Úspěchy:
#12 v kategorii Fan Fikce (nejlepší, co jse...
Chvíli jen tak ležíme na posteli a smějeme se. V tom se nade mnou objeví Steve a začne mě lechtat.
„Přestaň! Hi-hi-hi! Tohle ti nedaruju! Hi-hi-hi!" snažím se dostat z jeho sevření, ale pokaždé když se mi to skoro podaří, dostanu záchvat smíchu a všechna snaha přijde vniveč.
Nyní ale zaváhal, využiji toho a už na něm sedím. Začnu ho také lechtat, ale on si jen tak spokojeně leží.
„Ty nejsi lechtivý? To není fér!" nechám si ruce klesnout podél těla a tvářím se uraženě.
„Nebuď naštvaná!" začne se mi smát a přitáhne si mě k sobě. Políbím ho a on mi polibky oplácí. Stále více se prohlubují a stávají se mnohem vášnivějšími.
Touha mě doslova pohlcuje a obyčejné polibky mi už nestačí. Steve to, tuším, cítí stejně. Na chvíli se od sebe odtáhneme a on si jedním rychlým pohybem sundá tričko. Poté sundá to mé a naše rty se znovu spojí.
Steve ale najednou přestane a zadívá se mi hluboko do očí.
„Jsi si jistá?" pouze se usměji a kývnu. Myslím, že na pokrok v našem vztahu, jsme už oba připraveni.
...
Ležíme vedle sebe a já sleduji strop. Cítím na sobě Stevův pohled. S širokým úsměvem se na něj otočím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Víš, přemýšlel jsem," začne trochu tajemně.
„Pokračuj," pobídnu ho, když se odmlčí.
„Myslím, že bychom už měli veřejně oznámit, že jsme spolu." nervózně sklopí pohled.
„Dobrý nápad. Uděláme to ještě dnes?" do těla jako by se mu vlila nová energie.
„Ano! Miluju tě," opravdu to řekl?
„Taky tě miluju," nejen že to říkám, já to tak i cítím. Poprvé v životě cítím něco tak silného.
„Nemáš hlad?" zeptá se náhle starostlivě.
„Trochu. Jdeme něco uvařit?" vyhrknu nadšeně.
„Doufám, že to umíš líp, než Tony."
„To snad každý!" vzpomenu si na nahrávku Tonyho kuchařského umu. Oblékneme se a míříme do kuchyně.
Skočím Stevovi na záda. Vůbec se nebrání a donese mě až ke sporáku.
„Tak co uděláme?"
„Špagety?" kouká hladově Steve.
„No dobrá," souhlasím.
Je pravda, že je Steve v kuchyni trochu obratnější, než Tony, ale přece jen to také žádný zázrak není. Za několik desítek minut máme hotovo. Udělali jsme toho dost i pro všechny ostatní Avengers.
