Avengers: Revenge

Boty a piknik

Nemůžu se dočkat! Můj první piknik! Nemám co na sebe... Jo, mám skříň plnou oblečení, ale to už je věc druhá...

Po dlouhém zkoumání a bloumání zvolím oranžový top s krátkými rukávy přes ramena spolu se zelenými šortkami, na nohy nazuji hnědé sandálky. Vše doplním barevnými náramky, řetízkem a hnědou kabelkou, do které hodím hřeben a mobil.

Nastoupím do výtahu a už si to frčím do přízemí.

„Jaaarviiisiiiii?" protáhnu. No co? Chci si pokecat!

„Slečno?" odpoví mi příjemně znějící hlas.

„Jak se máš?" ouch... Velmi inteligentní.

„Mám se skvěle, a co vy?" odpoví.

„Taky, hrozně se těším na ten piknik! Nevíš, kde jsou ostatní? A Jarvisi, mohl bys mi tykat?"

„Pokud si to přeješ, Theo," na mé jméno klade důraz. Což je vzhledem k tomu, že to není člověk celkem zajímavé, „A vím, že se těšíš, tvé zornice jsou rozšířené a tep zrychlený. Ostatní čekají před budovou, tedy až na pana Starka."

„To se dalo očekávat..." sklopím pohled a uvidím, že jednu botu nemám pořádně zapnutou. Sehnu se, abych jí utáhla, v tom výtah zabrzdí, já se neudržím a už se válím na zadku. Ještě ke všemu se otevřou dveře od výtahu a celá vstupní hala vidí mě, jak zadkem leštím podlahu.

Wow, gratuluji tygře! Dokázala ses dokonale ztrapnit během dvou vteřin. To je nový rekord!

Hbitě ke mně přiskočí Steve a pomáhá mi vstát.

„Děkuju," řeknu jeho směrem se ztrapněným výrazem. Kouknu se mu přes ramena a vidím jak se Natasha a Clint svíjejí v křečích od smíchu.

„Ha ha ha, děsně vtipné," prohodím ironicky. Steve už se ale taky sotva drží, aby nedostal záchvat smíchu.

Dojdu za nimi, když v tom se ze dveří vypotácí Tony. Jen si to představte. Náruč plná košíků s jídlem. V puse má mobil. Přes rameno přehozená deka. Netuším jak, ale v jedné ruce ještě drží velkou lahev s pitím. Celý ten výjev si prohlédnu. Zastavím se u rozvázané tkaničky. Tohle nedopadne dobře. Z leva se k němu přibližuje poslíček. Kouká do obrazovky svého smartphonu, na poslední chvíli se mu ale vyhne.

Tony měl ovšem v plánu to samé, jenže mu to nevyšlo. Zamotá se do tkaničky, a je to tu. Dámové a pány, náš železný hrdina, padá k zemi jako švestka. Nebo bluma... Jak chcete.

Když to shrneme, na můj trapas každý zapomněl a všichni se kochají ležícím Tonym s košíkem na hlavě. Jak Clint, tak i Natasha už smíchy brečí, Steve si musel sednout, aby to rozdýchal, a já se smíchem běžím k němu na pomoc.

Sundám mu košík z hlavy a pomůžu mu vstát. Je celý červený. Ne, stud to není, i když možná trochu, spíš to ale bude tím kečupem co má na obličeji. Poděkuje mi za pomoc a už běží pryč, aby si kečup umyl.

Mezitím shromáždím jídlo, co se neválí po zemi, nebo na něm není obtisk Tonyho obličeje a srovnám ho do jednoho košíku. Tonyho naštěstí nerozbitý mobil dám zatím k sobě do kabelky a ostatní věci donesu k mým přátelům.

Po tom, co se všichni uklidnili a Tony byl zase čistý, jsme nasedli do auta a vyrazili do Central Parku.

Při hledání místa na piknik si s panem Kečupnaksichtě povídáme o tom, jak se proti nám dnes spilky boty a že brzo ovládnou svět.

Najdeme si pěkné místo, a jelikož se nemůžeme dohodnout, jestli budeme na sluníčku, nebo ve stínu, dáme deku tak aby splňovala obě kritéria.

Odpoledne ubíhá až příliš rychle a jídlo mizí ještě rychleji. V košíku zůstane poslední tuňákový sendvič.

Natáhnu pro něj ruku ve stejnou chvíli jako Steve. Navzájem se sjedeme vražedným pohledem.

„Ten sendvič je můj," varuju ho předem.

„To si jen myslíš!" zvolá bojovně.

„Buď gentleman!"

„Pro jednou se nic nestane," Vyplázne na mne jazyk a už si sendvič dává k puse.

„Jak myslíš, já dáma taky nebudu!" křiknu a skočím na něj. Rozplácnu mu sendvič na obličej, zvedám se a urychleně utíkám. Po chvíli se ohlédnu. Dohání mě!

Přidám, ale nestačí to.

„Pozor vlevo!" zařve, otočím se na něj, on mě chytne kolem pasu a zvedne do vzduchu.

„Pustíš mě?! Já ti to vrátím! No tak!" Snažím se z jeho sevření dostat. Není to nic platné. Vzdám svou snahu a on si mě přehodí přes rameno jako pytel brambor.

„Je to 1:1 tygře," ušklíbne se.

„Jen si počkej," vrátím mu úšklebek a sundám mu kousek tuňáku z obličeje.

Zdravím:3

Po delší době je to zase kapitolka:D Taková oddechová:33 Snad se líbila:O

Vaše Anet♥