Avengers: Revenge

Šéfkuchař Tony

„Bré ráno."

„Kdo to sem zase leze?!" zamumlám do polštáře.

„Genius, playboy, mili-"

„Jojo chápu," přeruším Tonyho. Usměje se takovým stylem, že vypadá jak křeček.

„Stejně nechápu, proč mě pořád musíte budit. Kdyby ses zeptal Jarva, určitě by ti řekl, že ještě spím."

„Popravdě jsem věděl, že ještě spíš. Ale myslím, že ti 15 hodin spánku stačilo," oponuje mi.

„Tolik? Fůha... No ale i tak, co ty víš, třeba jsem mohla spokojeně spát dalších 15!"

„Přijmeš tento dar jako omluvu?" ptá se, zatímco vytahuje lívance s javorovým sirupem a šlehačkou, co měl schované za zády.

„Přijímám!" křiknu, natahujíc se po lívancích. Tony na ně naposledy pohlédne a už je odevzdává do mých spárů.

„Zhruba za hodinu za tebou přijde Bruce. Do té doby bys se sebou měla něco udělat. Vypadáš příšerně. Opravdu," prohlédne si mě se zkrabaceným čelem. Jako obvykle našpulím spodní ret.

„Tak hele, já si můžu vypadat, jak chci!"

„Tak ty takhle dokonce chceš vypadat? Není to protizákonné?" pošťuchuje mě.

„Každý má špatné dny," pokrčím rameny.

„Každý až na mě," vyprsí se.

„Ty jsi nenapravitelnej," kroutím hlavou se smíchem.

„Co naděláš."

„Zjistil jsi už něco o Zumarovi?" klesne mu úsměv.

„Zmizel. Jeho poslední zaznamenaná lokace byla kousek za New Yorkem, ale pak jako by se vypařil. Nechápu to. Na kamerách nic nebylo. A ta jeho grůpa... Ty co jste nezabili, utekli hned po tom, co se vzpamatovali a no... zmizeli taky. Ale dělám na tom, musím je najít," začíná trochu rudnout vzteky.

„V klidu Tony. Ty to zvládneš," povzbudivě se usměju.

„Díky," oplatí mi to.

„Kdybys mě omluvil, ráda bych se věnovala tomu sladkému, úžasnému pokrmu co jsi mi přinesl. Mimochodem... To jsi asi nedělal ty, že ne?" kouknu se na něj podezřívavě.

„Naposledy když jsem to zkoušel, se ty lívance dostaly záhadným způsobem n strop. Bylo mi doporučeno, je za odborné pomoci pro dobro stropů a všech ostatních nedělat," červená se.

„Víš, že si tě celkem živě dokážu představit?" směju se z plných plic.

„Ten incident mám nahraný. Chcete to vidět?" vmísí se do hovoru Jarvis.

„Ano!" zařvu.

„Ne!" zařve Tony.

„Tak jindy Jarve," zvolám provokativně a Tony mě zpraží pohledem.

„Opovaž se! A teď už půjdu, mám na práci ještě pár věcí. Zatím," zamávám mu a konečně se pustím do snídaně.

„Jarve? Pusť ten záznam prosím."

„Bude mi potěšením," odpoví a mě se na tváři začíná objevovat ďábelský úsměv.

„Kolik mléka?" ptá se Tony s kuchařskou čepicí a zástěrou.

„Dvě stě mililitrů pane," odpoví Jarvis. Tony vezme mléko a lije ho do velké nerezové mísy tak nadšeně, že stejně půlka skončí na podlaze.

„Dál?"

„Vejce. Pro toto množství budou potřeba tak tři."

„Nejsem žádný troškař," řekne Tony, zatímco vytahuje z lednice pět vajec. Nešikovně je tam všechny rozbije, přičemž v míse plave i několik skořápek.

„A teď?"

„Osm lžic oleje," řekne Jarvis tak, jako by mu bylo jasné, že tam Tony dá tak dvojnásobek. A taky že ano.

„Teď to promíchejte, pane."

Tony vytáhne ruční mixér. Dřív než ho Jarvis stačí varovat, už je směs po celé lince a na Tonym.

„Tak jinak," řekne překvapeně a bere si o trochu bezpečnější nástroj. Podobně to dopadne i se suchými potravinami ve druhé míse. Než vše smíchá, není už skoro ani vidět, jakou barvu měla linka předtím.

Konečně nalil těsto na speciální pánev na lívance.

„Už?" zeptá se Jarvise po pěti vteřinách.

„Ještě chviličku," odpoví.

„A co teď?" ptá se znovu po třech vteřinách.

„Vydržte."

„Už to nevydržím," konstatuje Tony a jde na obracení lívanců. V tom vejde do kuchyně Steve.

„O co se snažíš?" ptá se zvědavě a zakousne se do ukořistěného jablka.

„Jdu otočit lívance," chlubí se Tony a narovná si kuchařskou čepici.
„Počkej! Neměl bys to dělat s nějakou kuchařskou tentononc? Ty to jdeš obrátit ve vzduchu?!"

„Jo," odpoví Tony hrdě.

„O deset babek že to nedáš," řekne Steve vyzývavě.

„Beru," napřáhne se a pohodí pánví. Všechny lívance se nalepí na strop.

Stevovi zaskočilo z toho záchvatu smíchu jablko a Tony na tu spoušť kouká výrazem dítěte, kterému seberete hračku, poté se stále zmateně otočí na Steva.

„Co budeme dělat?"

„My?" řekne Steve, a znovu dostane záchvat smíchu.

„Jo," sklopí hlavu. Steve si setře slzy smíchu a vstane. Stoupne si vedle Tonyho, koukne se na strop a poté nastaví ruku. Tony mu do ní vloží bankovky, které vyhrabal v kapse.

„Takže jak zní plán?" zeptá se Steve.

„Vylezu na tebe a seškrabu je," odpoví Tony. Steve na něj trochu vyděšeně pohlédne, ale nakonec souhlasí.

Tony si vezme nějakou špachtli a už se sápe na kapitána. Po spoustě menších problému se Tony pohodlně usadí Stevovi za krk a odškrabává první lívanec. Ten spadne na hlavu jeho momentálního dopravního prostředku.

„Promiň," utrousí a pokračuje v práci.

„Prosím řekni mi, že to co cítím na krku je mobil, prosím!" zakňučí Steve. Tony jen zabručí a dále se věnuje seškrabávání.

„Hotovo," řekne nakonec. Steve si dřepne a předkloní se, aby z něj mohl Tony slézt. Ten tak učiní, položí špachtli, a v tom se zasekne. Ve stejnou chvíli se to stane i Stevovi. Kouknou na sebe a cap začne mluvit.

„A proč jsi vlastně nepoužil-"

„Oblek," dokončí Tony.

„Slibme si, že o tomhle se nikdo nedozví."

„Beru," dohodnou se a zahanbeně odchází každý na jinou stranu kuchyně.

Dostávám křeče do břicha, přes slzy skoro nevidím a vydávám velmi zvláštní pískavé zvuky. Málem jsem shodila kapačku, ale momentálně je to to poslední co mě zajímá. Po několika minutách, když už skoro nemůžu dýchat, se přestanu smát. Hluboce vydechnu a rozplácnu vedle sebe ruce. S kým já se to vlastně bavím?

Ahoj:)

Snad se vám kapitola líbí, je trochu delší, tak si toho važte:D Měla vyjít už včera, ale karma si vybírá svou daň, tak se mnou odmítala spolupracovat wifi... :D

Budu ráda za každé vote a koment:3

Vaše Anet♥