Avengers: Revenge

Bráško..

Zmateně jsem couvala, až jsem narazila na barové stoličky, jednu shodila a spadla přes ní. Těkavě jsem se rozhlížela okolo a neměla nejmenší tušení co se vlastně děje. Mozek se mnou přestal spolupracovat.

Myslí to vážně, nebo je to jen hloupý žert?

„Je-je to pravda?" stále sedím na zemi a cítím, jak se mi v očích hromadí slzy. Ale nevím jaké. Jsou to slzy štěstí? Nebo jsem prostě jen zoufalá? Chytnu se za hlavu a přitáhnu si k sobě kolena.

„Ano," ač se Clint snaží, hlas mu přeskočí.

„Jakto? Co se stalo? Proč si tě nepamatuju?" už to nevydržím a slzy se mi rvou z očí. Clint ke mně přijde pomalým krokem, jako by se bál mé reakce. Měla bych utéct? Obejmout ho? Nevím, co se v tyto chvíle dělá. A co je to vlastně za chvíli? Rodinné setkání? V mé hlavě to zní jako science fiction.

Můj... bratr (?) vše vyřeší za mne. Sedne si vedle mě do tureckého sedu a své ruce obročí okolo klubíčka, které jsem ze sebe vytvořila. Vzlykám, stejně tak i on. Chvíli tak zůstaneme. Poté se něžně odtáhne a koukne se mi do očí.

„Vše ti jednou vysvětlím, dočkáš se, neboj. Ale teď... teď nemám slov. A mimochodem, ano, je to pravda," potvrdí. Olíznu si rty. Jsou slané od slz.

„Můžu se zeptat?" vyhrknu. Přikývne, možná až příliš rychle.

„Jak že jsi mi to řekl?" popravdě jsem to věděla moc dobře, ale chtěla jsem to slyšet znovu.

„Theo. Jmenuješ se Theodora Barton. A neboj, určitě si na vše vzpomeneš. S tím ti pomohu," Na tváři se mi blýskne úsměv.

„Já mám jméno!" vykřiknu na Tonyho. Ostatní tam celou dobu stáli a sledovali nás. Tony má zkrabacené obočí a mám dojem, že to co se mu leskne v očích, nejsou ty obvyklé jiskřičky humoru, ale slzy dojetí. Jen přikývne.

Rozhlédnu se po ostatních. Thor má otevřenu pusu, Bruce na mě hledí s přejícím úsměvem a Natasha má ruce sepnuté ruce u pusy a jako jediná se nekouká na mě, ale na Clinta. Nevypadá překvapeně, pouze dojatě. Proč mám tušení, že jediní, kdo o tomto věděli, byla právě ona a Clint?

Tony se probere z transu a odejde směrem k baru. Chvíli tam něco štrachá a poté vytáhne láhev, draze vypadajícího alkoholu.

„To si zaslouží oslavu!" řekne a už tekutinu rozlévá do sklenic.

Clint se zvedne, chytne mě za ruku a pomůže mi vstát. Celou dobu si koukáme do očí.

„Kolik mi vlastně je?" tážu se. Proč toho nevyužít když mám možnost?

„Je ti 22. Narodila jsi se 8. října1993," otevřu pusu, to je o tři roky víc, než jsem si myslela, že mi je.

Všichni se na mě jen smějí jako sluníčka. Vezmu sklenici do ruky stejně jako ostatní.

„Na rodinu, přátele a šťastnou budoucnost!" řekne Tony hlasitě. Všichni si ťukneme sklenicemi a napijeme se.

Okamžitě to vyprsknu zpátky, přímo na Thora.

„Co to sakra je?!" všichni okolo se začnou hlasitě smát. Jen Thor kouká na svou poprskanou garderobu.

„Promiň," dodám směrem k němu.

„Počkej, dojdu ti pro nějaké oblečení, třeba se konečně začneš normálně oblékat," křičí Tony za běhu do své šatny.

Z ničeho nic se Clint zvedne a donese mi šíp a oblečení, které mu z rukou vypadlo, když spadl na kolena.

„Tenhle šíp byl můj dárek pro tebe ke dvacátým narozeninám. Víš o tomto nápisu?" zeptá se a ukáže na dřík šípu.

„Ten nápis mi dodával naději, že jednou možná potkám toho, kdo ho tam nechal vyrýt," řeknu upřímně. Stojí tam: Navždy tě budu milovat.

Znovu mě obejme. Mezitím se Tony vrátil s čistým bílým tričkem pro Thora a volnými šedými tepláky.

„Snad ti to bude," s těmito slovy mu oblečení podá a on už maže se převléct. Znovu mi cukají koutky. Doufám, že to půjde vyprat. Takové oblečení se na každém rohu neprodává. Když se převlečený vrátí, sjedu si ho pohledem od hlavy k patě. Vypadá najednou tak normálně. Nutno podotknout, že snad ještě líp než předtím.

I Natasha si ho pořádně prohlédla. Tričko je mu trochu těsnější, než jaký byl jeho původní účel, ale to mi popravdě vůbec nevadí.

Když si sedne, já se postavím.

„Ještě jednou se omlouvám, Thore. A doufám, že vy ostatní omluvíte mě, je toho totiž na jeden den trochu moc, ráda bych si šla lehnout. Takže Tony, Thore, Nat, Bruci, bráško," oba se uculíme „Ahoj."

Všem jsem pokynula a už mířím do svého pokoje. Zítra si půjdu promluvit se Stevem, ale až po tom, co využiju toho, že je tu bazén.

Teď už vysílená padám do postele. Myslím, že ten spokojený úsměv mi na rtech zůstane ještě hodně dlouho.

Jak jsem slíbila, je tu další část:3

Mimochodem, věřím, že alespoň někteří poznali, že hlavní hrdinku představuje Barbara Palvin. Tak jen pro informaci, uvedený věk a datum narození, je doopravdy její.:D

Doufám, že se vám kapča líbila:3

Vaše Anet♥