Avengers: Revenge

Beruška na grilu

Lepší název mně nenapadl, pardon... A ehm, jo já vím. Jedna půlka z vás mě nesnáší a ta druhá už momentálně brousí nože. Ale tadááá, je tu další kapča a pomalu se připravujte na závěr. Netroufám si odhadnout, jak moc se zase rozepíšu, ale odhad je tak 2-3 kapitoly.

Toť vše, já odcházím,

Vaše Anet♥

*Pohled Steva*

Uvnitř mě něco umíralo, zřejmě to byla naděje na šťastnější zítřky. Všichni jsme stáli jako přimrznutí a vstřebávali to, co se právě stalo.

Přišla zrovna, když jsme to začínali vzdávat a znovu nám zlomila srdce, všem, do jednoho.

„Co ti to udělali?" ptá se zdrceně Tony.

„Otevřeli mi oči," odpoví Thea a provokativně nakloní hlavu na stranu. Zpozoruji, že Clint se opírá o Natashu a zřejmě má co dělat, aby se udržel na nohách.

„Theo, nech toho, určitě se to dá nějak rozumně vysvětlit, nemáš zapotřebí tohle dělat, prosím," snaží se to ještě zachránit Clint.

„Už je příliš pozdě něco napravovat. Připravte se zemřít," vše říká s takovým klidem a jemným úsměvem na tváři, který ve mně vyvolává hrůzu sám o sobě, navíc s tím co říká... Nejhorší je, že se cítím být připravený zemřít, pokud si to doopravdy přeje.

Proti nám vyběhnou desítky Theiných nových „přátel". Tony nabere Clinta a odnáší ho na nějaké strategické místo. Já s Tashou zůstáváme dole a připravujeme se na boj z blízka. Tohle bude naprosto šílené.

Mlátíme všechny hlava nehlava, Tony zlikvidoval už tři jejich vrtulníky a Clint se také činí velmi obstojně.

Snažím se v davu najít Theu, ale nikde jí nevidím, proto zůstávám u své dosavadní činnosti.

*Pohled Bony*

Poté, co Theu odvezli, jsme se měli stejně jako ostatní z Morgue chystat na invazi. Bojím se, že vše nepůjde podle plánu, protože Oliviin nápad se sérem poslušnosti byl trochu nečekaný. Tudíž to zůstává vše na mně. Musím vše dostat do správných kolejí.

Tentokrát jsem jen pouhým pěšákem, ne velitelka, čili se nikdo moc nestará o to, kam právě jdu. Potřebuju najít Anthonyho Starka, naštěstí to není tak těžké. Vypadá, že nemá příliš zájem o to, zůstat nenápadný.

Fajn, našla jsem ho. Teď jen nějak zařídit, aby mě uviděl a zároveň hned nezabil. Taky by bylo dobré, aby to byl trochu soukromější rozhovor, přece jen mám v hlavě ten zpropadený čip a okolo mě je spoustu Oliviiných zažraných příznivců, zkráceně by to nemuselo dopadnout dobře.

Nenapadlo mě nic jiného, než ranit jeho ego... Nebo to alespoň zkusit.

„Hej! Plecháči! To neumíš nic lepšího? Pojď sem a předveď, co umíš!" fajn, upoutala jsem jeho pozornost a vypadá to, že za mnou letí. Jo a taky na mě míří, super.

Přistál přímo přede mnou.

„Nezabíjej mě. Věř mi, jsem jediná vaše šance, jak Theu zachránit."

„Přesvědč mě," odpoví. Neříkám, že jsem očekávala okamžitou spolupráci, ale sakra, co mám teď jako dělat?

„Thea je v tom nevinně, stejně jako spousta dalších. Všichni máme v hlavě čipy, co by nám mohly znepříjemnit zbytek našeho života, pokud bychom to ovšem přežili. Thea ho má taky, ale důvod, proč se chová tak, jak se chová, je jiný. Dostala sérum poslušnosti a je teď takové poslušné štěně naší šéfové. Není to trvalé, ale pár hodin to ještě potrvá. Pomoz mi to skoncovat," vychrlím to ze sebe neuvěřitelnou rychlostí.

„Proč bych ti měl věřit?" protočím panenky. Strašně zdržuje.

„Protože mám ráda Theu, svůj život a světový mír. A teď konej," popoženu ho a on odlétne pryč. Pro jistotu na něj vystřelím, aby ostatní nepojali podezření. Nenápadnost na prvním místě, ne?

*Pohled Steva*

„Jak že? Čipy v hlavě?" divím se Tonymu, který mi osvětluje situaci do vysílačky.

„Scener hlásí, že v těch hlavách něco snad i mají, dvojsmysl je záměrný. Snažím se to vyřadit z provozu, stačí najít tu správnou frekvenci, mám jen jeden pokus, jinak jsou všichni mrtví. Včetně They."

„Tak to se snaž. My se tady o to postaráme. Theu si beru na starost já," odpovím a končím.

Situace je ještě zamotanější, než to vypadalo. Theu musím najít za každou cenu. Oběhnu tower a vidím jí stát na parkovišti. Ruce má podél těla, vlasy sepnuté v culíku jí cuchá vítr a s mrazivým výrazem čeká. Troufám si odhadnout, že na mě.