Avengers: Revenge

Jez donuty a měj čisté svědomí!

*Pohled Clinta*

V Avengers tower panovala pochmurná nálada. Thea zmizela a nikdo s tím nebyl schopný něco udělat. Včetně mě. Všichni se po Tonyho konstatování, že prakticky nemohou dělat nic jiného než čekat, dost uzavřeli do sebe, chovají se jinak.

Tony ztratil svou obvyklou jiskru humoru a dokonce ho ani nezajímá, že by měl připravovat svou oslavu narozenin.

Natasha stále jen chodila po všech patrech toweru, dokud ji Fury nepovolal na misi.

Bruce už pár dní nespal a s téměř šílenou vervou se snaží vyvinout lepší vzpomínkové sérum pro Theu.

Thora přešel jeho optimismus a většinu dne tráví sledováním španělských telenovel. Hodně špatných, španělských telenovel.

Steve se pravděpodobně zase mučí v posilovně. Dře jako kůň a zřejmě má v plánu ničit zdi holýma rukama, jen aby Theu dostal zpět.

Já sedím na vrcholku toweru a žvýkám tak dvacátý balíček žvýkaček. Nedělá mi to dobře na zažívání, ale zaměstnává mě to. Chybí mi moje malá sestřička. Ztratil jsem ji už několikrát, takže by člověk řekl, že na ten pocit prázdnoty už musím být zvyklý, ale není to tak. S každým jejím odchodem se díra v mém srdci zvětšuje a já strádám. Strádám a nevím co dál.

*Pohled They*

„Když se kráva směje, dostane se jí mléko do nosu?"

„Theo, já vím, že jsi nesmírně inteligentní, ale stále víc přemýšlím, kam jsi tu chytrost schovala," protočí Bona oči a se smíchem si založí ruce na prsou.

„Říkala jsi, že se můžu zeptat na cokoliv chci, tak se ptám," pokrčím rameny.

„Takhle jsem to nemyslela a ty to víš," dloubne mě loktem do žeber.

„Fajn, fajn, tak jak chcete využít toho, že už vím o tom... všem?"

„Mohli bychom zničit Paní O díky Avengers, ale do té doby se musíš chovat, jakože o ničem nevíš, je to jasné?" nasadí tvrdý pohled, ze kterého by mi možná naskočila husí kůže, nebýt toho, že měla rozepnutý poklopec u jeansů.

„Jasně, chápu. A Bono? Poklopec," řeknu, zdvihnu obočí a následně pohledem sjedu k jejím kalhotám. Ona zrudne a okamžitě si ho zapne. Nastává chvíle trapného ticha.

„Nooo, asi bychom měly jít trénovat, co ty na to?" zeptám se, to ticho už se nedalo vydržet.

„Ehm, dobrý nápad. Za deset minut v tělocvičně."

Otočím se na podpatku, který ovšem nemám a jdu se převléknout. Dobré je, že už mě nikdo nedoprovází a alespoň z části se tu vyznám. Čímž myslím trasu můj pokoj, tělocvična a jídelna. Ostatní je irelevantní.

Vím, že zanedlouho se Paní O přijde podívat na to, jak si vedu. Ta baba je děsivá, ale zároveň nepociťuju nějaký vnitřní strach. Prostě je jen duševně nemocná, ztratila manžela a ruplo jí v bedně. Takových lidí je na zemi spousta, tahle ženská se jen liší tím, že měla trochu jiné prostředky a hlavou se jí v nesprávnou dobu honily nesprávné myšlenky.

Docela se těším na to, až vyrazím do akce a znovu uvidím Avengers. Ač jim je beze mě líp, chybí mi. Hrozně moc. Dokonce i Fury, můj jednooký princ. Doufám, že už zapomněl na to, že jsem ho požádala o ruku, ač je pravda, že to je jedna z věcí, na které se asi nezapomíná.

Chybí mi dokonce i Tonyho vaření a to je už co říct! Člověk aby se bál, jestli ho tou stravou nechce otrávit. A nakonec Steve, její sladký Steve. Ublížila mu, hodně.

Jsem si jistá, že mi už odpustil, je to Steve, ale já si neodpustím. Pobyt se všemi z nich jí změnil. Opět se musím naučit spoléhat se jen sama na sebe, v některých chvílích je to lepší.

Ale co se stalo, stalo se. Teď mě čeká tvrdý trénink, a pokud bude rychlejší než Bona a Jimmy, mohla bych opět ukořistit jeden ze sladkých donutů. Přece je tam nenechám se jen tak válet, to bych si do smrti neodpustila.

Na mém hrobě by stálo: Theodora Bartonová, zemřela, aniž by se slitovala nad miloučkým slaďoučkým donutem a nyní se smaží v pekle.

Ne, to rozhodně ne, to by prostě nešlo. Možná by si mohla založit i nějakou kampaň s názvem: Jez donuty a měj čisté svědomí.

To už zní líp, takže už má plán pro budoucnost i oběd, může se jít.

Tak jsem tu s další kapitolou, snad se vám líbí! Nebudu to tu okecávat, užijte si zbytek víkendu a Mikuláše!♥

Vaše Anet♥