Avengers: Revenge

Kdože?!

Hojda:3

Omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitolka:/ Ale nebojte, já vám to vynahradím:3 A další kapitolka vyjde zítra, dlužím to vám a ještě svému kamarádovi, který mě chce na konci každé kapitoly zabít:D Takže s přáním přežití ve zdraví,

Vaše Anet♥

Okamžitě stočím pohled k výtahu a nasadím milý úsměv. Ona delegace vystoupí a já v první řadě vidím Natashu Romanoff. Co jsem si o ní přečetla, vypadá to, že to bude velmi silná osobnost. Bruce Banner je téměř její opak. Tedy dokud je to stále Bruce a ne Hulk, je to jiná. Dále Asgardský princ a bůh Thor, donedávna bych ho považovala za pohádku, teď tu stojí přede mnou.

Někdo chybí. Nakloním se a přes trojčlennou skupinku nakouknu znovu do výtahu.

„Clint přijde za chvíli, ještě šel pro tvé věci," řekne agentka.

„Mimochodem, moc mě těší, jsem Natasha alias Black widow" podává mi ruku s úsměvem. Přistoupím o krok blíž, ruku jí stisknu. Mám jí tykat, nebo vykat?

„Ráda vás poznávám. Říkají mi Black Tiger, zkráceně BT," její náhlý zvonivý smích se rozléhá po celém patře.

„Tykej nám prosím," dodá a ustoupí, aby se na řadu dostali ostatní.

„Bruce, Bruce Banner," řekne doktor s upřímným úsměvem. Znovu přijmu nabízenou ruku, a byť je mi jasné, že mé jméno slyšel, také se mu představím.

Zbývá poslední. Thor se ke mně přiblíží vznešeným krokem a políbí mi ruku. Tady na Zemi je to téměř vymřelé gesto...

„Je mi ctí tě poznat BT," má hluboký hlas.

„Nápodobně Thore," pokynu mu hlavou.

Posedáme si, už spolu s Tonym, na sedačku a povídáme si.

„A jak se ti tu zatím líbí?" ptá se Bruce.

„Je to tu ohromující a ta postel," zasním se.

„To jsi ještě neviděla bazén," prohodí Tony. Vykulím oči.

„Bazén?!"

„Eh, no ano," zaraženě zopakuje.

„Kde?" už se v něm vidím...

„O dvě patra níž," odpoví.

„Hned vedle tělocvičny. A o kousek dál je sauna, můžeme tam spolu někdy zajít," navrhne Natasha. Je mi hrozně sympatická. Zřejmě si budeme rozumět. Když nad tím tak přemýšlím, žádnou jinou ženu jsem tu zatím neviděla. Je pravda, že na moc místech jsem v tady v budově nebyla, ale i tak.

„Moc ráda," odpovím upřímně. Znovu se ozve zvuk výtahu. Postavím se, stejně jako ostatní, urovnám si sukni a sleduju nově příchozího.

Clint Barton. Lukostřelec přesnější než jakýkoliv stroj. V ruce drží mé oblečení a šíp, pro který jsem se vracela k sobě domů, těsně před tím, než mě odvedli sem. Než stačím cokoliv říct, Clint padne na kolena.

Rychle k němu přiskočím.

„Jsi v pořádku?" ptám se zvědavě. V očích má slzy a hledí na mě jako na přízrak.

„Ani nevíš," vzlykne „jak dlouho jsem tě hledal."

„O čem to mluvíš?" nechápu ani slovo.

„Theo, ty si nevzpomínáš? Co ti udělali?!"

„Kdože?" zmateně couvnu a on bleskově vyskočí na nohy a blíží se ke mně.

Když už je zase u mě, pohladí mě po tváři.

„To jsem já Theo, tvůj bratr."