Ano madam!

2K 174 6
                                    

Neznámá vstoupí do světla a já si ji mohu konečně se prohlédnout. Má blonďaté vlasy sepnuté do vysokého upraveného drdolu a bílý svršek na ramena, bohatě zdobený černou krajkou. Na tváři má masku, kterou si normální lidi berou maximálně tak na maškarní bály.

„Kde to jsem?" přemůže mě zvědavost.

„Ty tu nejsi od toho, abys kladla otázky," odpoví neznámá.

„S vámi není žádná sranda," odpovím a jeden z přihlížejících chlapů v obleku a se zbraní v ruce se začne chechtat. Žena luskne a další dva ho odvedou. Docela násilně, řekla bych.

„Přísný pravidla? Tak to se mám na co těšit."

„Mlč už!" vykřikne, ale hned se zase uklidní „Proč jsi šla do té uličky?"

„Hledala jsem vás," přiznala jsem na rovinu, nemá cenu lhát.

„Proč?" zeptá se zaujatě.

„Nechci ubližovat svým přátelům," píchne mě u srdce a rychle se snažím rozmrkat jednu neposednou slzu.

Ta žena se hrozně rozesměje. Jsem docela zaskočená.

„Je tu něco k smíchu?"

„Ale vůbec má drahá. Řeknu ti, co se bude dít. Ubytuješ se, dnes budeš odpočívat a od zítřka na sobě začneš pracovat. Budeš dřít víc než kdy jindy, ale už není cesty zpět. A nesnaž se utéct, opravdu to nemá cenu. Jimmy? Odveď ji."

Ten „Jimmy" ke mně přijde a odepne mi okovy. Zvednu se a následuju ho.

Snažím si alespoň zapamatovat cestu, je to tu větší bludiště, než ve Stark Tower. Vzpomenu si, jak jsem jednou zabloudila a načapala Thora, jak se potají cpe cookies. Měl plnou pusu a padaly mu z ní drobky, a když mě spatřil, hrozně se zakuckal a snažil se utéct. Musím se nad tou vzpomínkou usmát.

Než se naději, jsme už zřejmě v cíli. Jimmy mi otevře dveře a já vstoupím. Přede mnou se rozprostře v celku útulný pokojíček, s malou koupelnou v další místnosti, napojené na tu první. Je tu pěkná postel, komoda ze světlého dřeva a nad ní podlouhlé zrcadlo.

„V komodě máš nějaké oblečení," vyruší mě Jimmy. Do tváře mu nevidím, jelikož má nějakou masku, ale má velmi příjemný hlas, který prozrazuje, že je mladší, než jsem předpokládala.

„Děkuju," stačím říct, než odejde. Pak už jen slyším chrastit klíče v zámku a jsem sama.

Možná to nebude tak hrozné... Přece jen jsem svůj trénink u Avengers dost zanedbávala. Furyho by asi stejně netěšilo mít agentku, která vypadla ze své formy, takže to je další důvod, proč jsem s tím odchodem udělala dobře. Třeba se zase dostanu do formy, až teď mi dojde, jak moc mi chyběla nějaká akce.

Vzpomenu si na svůj život před Avengers a začne mě příjemně mrazit na kůži. Vzpomínám si na ty návaly adrenalinu, na skákání po střechách, na arogantní blbce, kteří si mysleli, že mě můžou porazit, na písek v Kleci nasáklý krví. Třeba bych se tam někdy mohla podívat a jen tak z nostalgie někoho vyzvat na souboj.

Zatočím se a svalím na postel. Koukám na strop a snažím se si vyčistit hlavu. Pak vyskočím a jdu se kouknout do komody.

Všechno oblečení je černé. Šťastně a pobaveně zároveň se nahlas zasměju. Jsou tam černé legíny, kraťasy, trička, mikiny a dokonce i spodní prádlo. Vyndám si černé látkové kraťasy, které velmi těsně obepínají můj zadek, na můj vkus až příliš, řekla bych. Popadnu ještě jedno černé tílko a jdu do koupelny. Sundám si své propocené oblečení a dám si studenou sprchu.

Když si vysuším vlasy a obléknu se, kouknu se na sebe do zrcadla

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když si vysuším vlasy a obléknu se, kouknu se na sebe do zrcadla. Divím se, že vzhledem k okolnostem nemám kruhy pod očima. Spletu si neposlušné vlasy do volného copu a jdu si lehnout, abych byla odpočatá.

Zdravím lidičky!

Je tu zase nová část, tak doufám, že se vám líbí

Hrozně by mě potěšily vaše ohlasy do komentářů, třeba co čekáte, že se stane a tak:33

Zatím se loučím,

Vaše Anet


Avengers: RevengeKde žijí příběhy. Začni objevovat