Avengers: Revenge

Bůh(Thor) žehnej koupelnám!

Že jste to vy, kulišáci moji nezbední  tady je ještě jeden 3:)

Vaše Anet

Víte, co to znamená vyspat se dorůžova? Já už ano. Je mi krásně. Potom na mě ale dolehne temnota posledního dne. Zumar mě najde, jsem v New Yorku, takže mu to možná chvíli zabere, ale najde si mě. Zabila jsem mu spoustu mužů, nezaplatila poslední dluh a pochroumala mu ego a ještě no... rozkrok.

Další problém je, že vlastně ani nevím, co po mě všichni tady chtějí.

Co když je to obrovská organizace, která pátrá po lidech, kteří nemají rodinu a pak je zabijí a prodají na orgány? Pff blbost. Ale stejně, svojí slezinu si budu pečlivě střežit.

Napadla mě úplná blbost, ale za pokus nic nedám ne? Prostě a jednoduše se půjdu zeptat.

Opatrně položím chodidla na studenou zem. Přejede mi mráz po zádech. Teprve teď se rozhlédnu okolo.

Před postelí je velký chlupaťoučký koberec. Neodolám a sednu si na něj. Je tak příjemný.

Stěny jsou vymalovány světle šedou barvou, napravo je menší dřevěný elegantní stolek s jednou židlí.

Kouknu i na druhou stranu. Jsou tam zavřené dveře. No to bych to nebyla já, abych se tam nepodívala. S těžkou námahou se zvednu a zamířím tam. Opatrně stisku kliku a nakouknu dovnitř... Mám dojem, že mám v očích hvězdičky. Koupelna! Neříkám, že jsem se celou tu dobu ve svém úkrytu neměla čím mýt, ale pane bože, ta sprcha, vana, zrcadlo přes celou stěnu. Chce se mi brečet dojetím. Neváhám ani vteřinu a vejdu tam.

Sundám si tričko a vlezu do sprchy. Pustím horkou vodu a nechám kapky stékat po celém mém polámaném těle. Namočím si i vlasy a už si jen užívám tu slast. Mohla bych tu strávit celý den.

Najednou ale uslyším, jak někdo ve vedlejším pokoji otevřel dveře. Zpozorním a vypnu sprchu. Než se stihnu zamotat do flanelového ručníku, který byl pověšený na poutku vedle sprchy, zaslechnu opětovné skřípnutí dveří. Ať to byl kdokoliv, už je asi pryč.

Vysuším si vlasy a stále zabalená do ručníku se vrátím zpět do ložnice. Na posteli je položená hromádka oblečení. Přejdu k ní a vezmu si košili položenou na vrchu. Je světle modrá a vypadá trochu jako riflová. Pod ní jsou černo bílé žíhované legíny a spodní prádlo.

Ušklíbnu se a jdu si to obléct. Ještě si stoupnu před zrcadlo. Dlouho jsem se neviděla, skoro jsem zapomněla, jak vypadám. Mám hodně světlou pleť, delší tmavé vlasy a světle modré oči. Úzké rty spojím do malého úsměvu a jdu najít Tonyho s plánem ho zasypat spoustou otázek.

V ponožkách uháním chodbou a na konci se sklouznu. Směju se jako šílená. Všechny starosti ze mě spadly a já se jen kloužu tam a zpět. Napadne mě totální hovadina. Dojdu na konec chodby, otočím se, běžím, a pak se sklouznu po břiše. Cítím se tak báječně. Hlasitě se směju, s čelem položeným na zemi, když nad sebou uslyším přidušený smích.

Převalím se na záda a kouknu nahoru. Stojí tam Tony s hrnkem, ze kterého se kouří a říká:

„Tak tady se už vytírat nemusí," cukají mu koutky a nastaví ruku, aby mi pomohl vstát. Přehodím si nohy na jeho stranu a nápomocnou ruku přijmu.

„Promiň, nechala jsem se unést."

„To je dobrý, nemáš hlad?" vyřkne a v tu chvíli mi ohromě zakručí břicho. Pohladím si ho.

Otočí se a já ho následuju. Dochází mi, že bych mu asi neměla tolik důvěřovat a snažit se utéct, ale není to tak, nevím čím to je, asi jeho aurou. Dojdeme do jídelny a on mi na černý talíř nandá míchaná vajíčka. Krásně voní. Popadnu vidličku a cpu se, jak jen můžu. Tony sedí naproti mně a usmívá se.

„Víš vůbec kolik je hodin?" zeptá se. Zavrtím hlavou.

„Devět hodin. Ráno. Spala jsi 22 hodin. Asi kvůli lékům co ti dali doktoři na ošetřovně, nebo té uspávací střele co do tebe napálil Fury," nepatrně se zamračí. Já na něj koukám s otevřenou pusou, málem mi z ní vypadnou ta rozžvýkaná vejce. Proto je mi tak fajn... Polknu.

„Co po mě vlastně chcete?"

„Když se začalo proslýchat, že někde existuje mladá holka, co se rve jako tygr, nemohl to Fury nechat jen tak. Potřeboval si to ověřit. Mám dojem, že ti chce nabídnout práci, zmasakrovala jsi i našeho starouše," odpoví naprosto v klidu. Práci? Mě? Starouše? Cože??

„Já staré lidi nemlátím. O jakou práci se jedná?" Tony se směje na plné kolo. Co ho tak pobavilo?

„To jsi si měla rozmyslet, než jsi kapitánovi zlomila nos. A neboj, brzy se to dozvíš," řekne jen. Teď to nechápu ještě víc.