Dokončeno❤
Bez vzpomínek, bez rodiny, beze jména. Vzpomene si, jaká byla její minulost a vybere si správně svou budoucnost?
Sledujte příběh dívky, která se rve jako tygr... A je trochu cvaklá...
Úspěchy:
#12 v kategorii Fan Fikce (nejlepší, co jse...
„Proboha! To bylo úžasný! Ty hlášky, ten příběh, ta akce! Asi si pořídím katany! Wooow!" začnu mlet po potitulkové scéně. Kouknu na Steva. Zaraženě hledí na obrazovku.
„Steve?" přejedu mu rukou před očima. Nic.
„Heeej!" zařvu. Mírně potřese hlavou. Konečně pohyb.
„Co je?" zeptám se ho.
„So much language," zabrblá. Ušklíbnu se.
„K vašemu pokoji se již blíží doktor Banner," oznámí Jarvis.
„Děkuju Jarve," řeknu mu zkráceně.
„Nemám sehnat nějaké prášky na uklidnění?" je mi jasné, že to bylo mířeno na Steva.
„On to zvládne," doufám... V tom se ozvou tři krátká zaklepání.
„Dále," brouknu.
„Ahoj Theo, prý jsi se mnou chtěla mluvit. Co se děje? Zdravím kapitáne, co ty tady?"
„Mohl bys přijít později?" zaškemrám.
„Není problém," usměje se a odejde.
Starostlivě pohlédnu na toho hrdinu vedle mě.
„Stále mimo?"
„Už je to lepší," řekne něco konečně.
„Příště asi zvolíme trochu jiný žánr. Ano?"
„To bych moc rád," zářivě se usměje. Přesně tohle jsem chtěla vidět.
„Rád bych tu zůstal, ale povinnosti volají. Budu muset odejít," zesmutní.
„To nevadí," zvednu mu bradu, abychom si hleděli do očí. Zase se směje.
„Tak zatím."
„Pa," odpovím mu a jemně ho políbím.
Po zaklapnutí dveří se pohodně položím na záda a jen tak koukám do stropu. Hluboce vydechnu. Tak tohle je nářez.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
---
„Theo?" ozve se.
„Hmmm," zabučím rozespale a otevřu oči.
„Omlouvám se! Nechtěl jsem tě vzbudit," řekne Bruce a začne couvat k východu.
„Ne počkej!" zařvu, až se mi zatmí před očima. Bruce trochu vystrašeně odskočí, poté přejde na druhou stranu pokoje a sedne si na sedačku.
„Tak o čem jsi chtěla mluvit," usměje se.
„O jedné takové věci," koukám na něj. On kouká na mě. Oba na sebe koukáme. Pak si uvědomím, že bych asi měla pokračovat.
„Jo promiň, jsem rozespalá," promnu si oči „jen mě tak napadlo, že když už musím ležet, mohlo by se toho využít. Chtěla bych to vzpomínkové sérum."
„Nevím, jestli je to nejlepší nápad," podrbe se na šíji.
„Co by se asi tak mohlo stát?" odfrknu si.
„Rizik je hodně. Můžeš se dostat k nějaké vzpomínce, jejíž opětovné prožívání by se mohlo zvrtnout a mohlo by to dost bolet. Mohla bys dostat šok a v tvém momentálním stavu by to nebylo dobré. Nebo by se-"
„Jo chápe, má to rizika, ale jsem schopná to podstoupit," skočím mu do řeči.
„A co když já nejsem?" tušila jsem, že to přijde.
„Jsem Black Tiger, jen tak něco mě nezastaví," nasadím pyšný výraz.
„No dobrá ty hrdinko, ale jednou jedinkrát se něco zvrtne a víc nic!" hrozí, ale je vidět, že zadržuje smích.
„Děkuju!" písknu.
„Není zač."
„Jo a Bruci? Mám dotaz. Potřebuju na záchod, pomůžeš mi vstát?" zrudnu.
„Jasně," teď už smích nezadržuje a culí se.
„A nechceš nějaký prášky na bolest?" ptá se starostlivě.
„Co tlumí bolest, zakaluje rozum," prohodím a konečně stojím na nohách.
„Jo já zapomněl, jsi přeci Black Tiger!" napodobí můj hrdý tón a propukne v záchvat smíchu. Jen zakroutím hlavou, popadnu kapačku a už si to štráduju do koupelny.
Při zpáteční cestě pohlédnu do zrcadla. Obočí mi málem vyletělo až ke stropu a brada spadla až na zem. Vypadám jak zombie! Kapitán, a vlastně všichni, co se ke mně přiblížili, by měli dostat ocenění za odvahu!
Rychle si opláchnu obličej a učešu vlasy. Moc jsem to nezlepšila, ale tak snaha byla. Než zalezu zpět do postele, Bruce se alespoň trochu uklidní.
„V pořádku? Nepotřebuješ sklenici vody, obejmout nebo facku?" zeptám se ho ironicky.
„Děkuji za lákavou nabídku, ale radši už půjdu," uchechtává se ještě.
„Ahoj," rozloučím se.
„Ahoj zítra," jen mávne a už je pryč. Přemýšlím, kde jsem skončila, než mě Bruce vyrušil. Kouknu se na polštář a svůdně zamelu obočím. Pak už se jen natáhnu a jdu dále snít o cukrových jednorožcích.
Tadááá! Je tu další kapitola! Jste neskutečný, za chvíli budu slavit 4000 přečtení!!! (Slavit v mém slovníku znamená vzít si karamelovou zmrzlinu a cpát se k prasknutí). :D
Chci se vám ještě omluvit, že nic dlouho nevyšlo, ale měla jsem menší "spisovatelský blok".. :D Ovšem to vám vynahradím, protože jsem teď nemocná, takže místo umírání nudou se budu snažit psát.:33
Snad se vám líbí obrázek a kapitola a mě nezbývá nic jiného než se rozloučit. Papa!:D
