Avengers: Revenge

Mexiko nebo party?

Vstanu a kouknu se na mobil. Několik upozornění na wattpad. Fuuu, někdo to s těmi votes rozjel! (Mé poděkování patří: @AutobotOptimus , dokopala jsem se k tomuto jen kvůli tobě!♥)Dopadne na mě tíha vinny. Už asi tři měsíce jsem nic nevydala. Ne že by to nebylo v plánu, ale znáte to, nicnedělání je tak lákavé! A to jsem měla v plánu Revenge o prázdninách dokončit a začít psát další storku, na kterou už mám perfektně připravenou osnovu a tak dále.

No, pocit vinny mě tíží natolik, že jsem se rozhodla vydat další kapitolu a uvidíme, jestli to bude ještě někdo číst. Takže si jdu udělat culík a za zvuků střelby z nedaleké střelnice vám sem střelím jednu kapču.

Fajn, trvalo to celý den, než jsem jí dokončila, ale lepší pozdě, než nikdy. :D

A jelikož si už většina nebude pamatovat, o čem Revenge vlastně je, pokusím se pro ty, co tenhle sloháč dočetli až sem, shrnout.

Holka bez paměti se sarkasmem a odvahou v krvi, vydělávajíc si pouličními zápasy se dostane do merku Furymu, sice jí dostanou na jejich stranu, ona si ale stihla udělat celkem mocné nepřátele, o kterých toho nikdo zatím moc neví. Sice se po zajmutí Furym pokusí zdrhnout, ale zjistí, že u Avengers by mohla najít oporu. A ještě u svého bratra, kterýmje shodou okolností Clint. Díky Brucovu séru zjistí, že si s Clintem již zažili své (smrt rodičů, puberta u cirkusáků, loupeže, nepovedená akce, organizace na cvičení supervojáků...). U Avengers získala to, co během posledních několika měsíců neměla. Přátele, rodinu a lásku. Mezi ní, Theou, a Stevem to na začátku vypadalo jako nenávist, postupně se z toho vyklubala ale přitažlivost a zbytek si domyslete... Aby to bylo ono, nesmí chybět milostný trojúhelník. Takže chudáček náš Tony má momentálně zlomené srdíčko. A co bude dál? Pokud to někdo bude číst a já uvidím nějakou odezvu, tak se to snad dozvíte:D A teď už slíbená kapitola.

Vaše Anet♥

O pár dní později se Tony již trochu uklidnil. Však víte, vztek většinou po nějaké době odejde a nechá jen hořkou příchuť na jazyku. Clint právě horlivě připravuje oslavu pro mě, kterou už má nějaký ten pátek s Tonym v plánu.

Řekla bych, že je to pro Tonyho dobré odreagování, kdyby ta oslava nebyla moje... Ale Clint mi sdělil, že prý to byl jeho nápad, konečně proměnit ty plány ve skutečnost.

Nemůžu se dočkat, ale zároveň už teď se mi žaludek stahuje do velikosti burského oříšku, jak moc jsem nervózní. Party má být již dnes večer a já jsem od rána s Natashou, která si zřejmě dala za úkol, ze mě vytvořit něco jako princeznu ze Země Nezemě.

Když vešla do dveří mého pokoje se třemi obrovskými stříbrnými kufry na kosmetiku, měla jsem chuť předstírat srdeční zástavu a v její nepozorné chvilce utéct do Mexika, změnit si jméno a prodávat mexické fazole.

Popravdě jsem se za srdce vlastně chytla a ze židle, na které jsem seděla, opravdu spadla, Natashina reakce mě ale překvapila.

„Zvedej se ty herečko, na tohle nemáme čas," smála se.

„Gratuluji, právě si mi zhatila celý můj plán. Alespoň si nebudu muset nechat narůst knírek a nosit sombrero."

„Netuším, o co jde, ale asi to ani vědět nechci," změřila si mě pobaveně a na stůl přede mnou položila vše, co přinesla. Když kufr otevřela, málem jsem ten infarkt skutečně dostala.

„Fajn, nebudu zdržovat. Namaluj mi na ten ksicht obličej, ať můžeme pokračovat," vysoukala jsem ze sebe přidušeně a Nat se pustí do práce.

Po hodině je hotová a já se skoro nepoznávám.

„Teda Natasho! To je úžasné! Vidět se někde na ulici, tak se zamiluju!"

„Já taky odolávám," směje se, zatímco mi dodělává účes.

Když si na sebe nandám i šaty, které jsme společně koupili, při mé první „vycházce" z toweru, nestačím se divit. Ty šaty jsou ještě krásnější, než si pamatuji.

Pomůže mi se do nich navléct a pak odstoupí a dá si ruce v bok.

„Tomu říkám dobře odvedená práce. Jsi úchvatná," mám pocit, že se jí v očích blýskly hvězdičky.

„A to vše, jen díky tobě," odpovím a jdu jí obejmout.

„Opatrně! Nepotřebuju, aby sis ten make-up zničila, než tě uvidí ještě někdo jiný!"

„Fajn, obejmu tě pak," slíbím jí s úsměvem. Natasha se šla také připravit a já zatím přemýšlela o anatomii housenky.

Již obě hotové, jsme se připravili k odchodu, když tu se otevřely dveře dokořán a dovnitř někdo vpadl, jako fakt vpadl. Teď bradou leští podlahu.

„Clinte? Co ty tady?" ptám se.

„Promiň, jen jsem-" vzhlédne a zasekne se uprostřed věty.

„Já poslouchááám," zvednu jedno obočí a očekávám odpověď.

„Wow."

„Děláš, jako bys nikdy nic tak dokonalého neviděl, se mnou si už na pár večírcích byl, tak víš, jak dokonalost vypadá ne?" odfrkne si sarkasticky Nat.

„Jsi nádherná Theo, jsem na tebe pyšný."

„Díky, ale to bys měl být na Nat, je to její dílo," věnuju mu vřelý úsměv.

„Přišel jsem vám jen říct, že oslava za chvíli začne, takže..." vzpamatoval se konečně.

„Do nekonečna a ještě dál!" zavelím a naše tříčlenná parta se vydává vstříc té největší pařbě, jakou si tahle budova pamatuje!