Avengers: Revenge

Láska bolí, ale pravý hák víc

*Pohled Steva*

„Theo?" zavolám na ni a ona na mě upře svůj zrak.

„Tony to brzo vyřeší a zase bude vše v pořádku. Půjdeme domů. Ty a já. Bojuj s tím, prosím," přemýšlím nad tím, že pokud tohle přežiju, zřejmě si půjdu udělat nějaký motivační kurz, aneb „Přesvědč své blízké, aby tě nezabili". To zní fajn.

„Sklapni," utne mé myšlenky a pevným krokem míří přímo ke mně.

„Tohle nechceš. Ani já to nechci," nevím koho z nás dvou přesvědčuji... Asi sebe, jelikož ona vypadá, že to chce.

Těsně přede mnou se ale zastaví a ohlédne se. Zpoza domu vyjde žena se škraboškou na očích a ve formálních šatech. Málem bych zapomněl na tu mačetu u pasu a malou pistoli v ruce.

„Pokračuj," pokyne Thee a já se opět stanu středem jejího zájmu. Ovšem ne tak jak bych si přál.

Vrazí mi pěstí do čelisti a já si rychle setřu kapičku krve stékající z koutku úst. Začíná to být vážné.

Znovu zaútočí. Vyhýbám se jejím ranám a kopancům co to jen jde, ale je dobrá, lepší než když jsme se poprvé setkali a to mě srazila k zemi.

„Neublížím ti," přesvědčuji ji. Kopne mě do břicha tak silně, že obsah svého žaludku na svém místě držím jen silou vůle.

„Nemůžu," pokračuju, zatímco mi podrazí nohy.

„Nikdy ti nic neudělám," už se jen válím na zemi a nebráním se jejím útokům.

„Steve!"

„Tasho?" otočím hlavu a vidím Natashu, jak běží směrem k nám. Ta žena se škraboškou ale zvedne ruku a několikrát vystřelí.

Natasha se chytne za břicho a padá k zemi.

„Natalie!" zařvu a plazím se k ní. Schytám kopanec do žaludku a začnu vykašlávat krev.

„Theo, prosím," pohlédnu na ní a ona mě znovu nakopne.

„Miluju tě," ona si ke mně jen klekne a znovu mě uhodí.

„Vždycky budu," zlomí mi nos. Celé tělo mi hoří bolestí, nevím, jak dlouho to ještě vydržím.

„Dost bylo té komedie, uhni," vmísí se neznámá do situace a Thea o krok ustoupí, ale pořád mě sleduje. Ta žena natáhne kohoutek a namíří na mě, stále ležícího na zemi.

„Takové to je, když ti někdo vezme vše, co miluješ. Prázdnota tě pomalu užírá a ty trpíš čím dál víc. Já ho milovala, víš? Charles byl mé všechno. Celý můj svět a ty spolu se zbytkem té party magorů v maškraních kostýmech jste mi ho vzali. A za to zaplatíš," rozhazovala rukama a hlas se jí mírně třásl. Netuším, o čem to mluví, ale to už je teď jedno.

„Theo není to tvoje chyba, nikdy si to nedávej za vinu. Prosím," ignoruji její proslov a mluvím směrem k Thee.

„Budeš mi chybět," usměju se smutně a po tváři mi stéká slza. Zavřu oči a slyším výstřel.

To už je po všem? Zamrkám a zaostřím. Přede mnou stojí Thea a prostřelenou nohou. Ona mě zachránila...

„Ty kozo! To byla poslední kulka!" zařve blondýna a vytáhne mačetu z pásu, co kolem sebe měla uvázaný.

„Věděla jsem, že jsem tě měla zabít, když jsem měla možnost."

Dá ruce s mačetou nahoru a rozmáchne se, Thea stojí jako omráčená, nedělá vůbec nic.

Z posledních sil si sednu a trhnu jí za ruku. Otočí se na stranu a trochu uhne, ale ne dostatečně. Ta bláznivá ženská jí setne část svalů na zádech a zadku. Thea padá k zemi a zůstává ležet. Prázdno nad námi protne záře a já omdlím.

Muhehehe... No jo, konec se rapidně blíží. Příště už budu zřejmě přidávat závěrečnou kapitolu... Ale... Už jste viděli Logana? A pokud ano, co na to říkáte?

Já byla v kině včera a řeknu to takhle:

Po Civil war jsem si myslela, že můj život končí. A pak přijde Logan a pohřbí mě zaživa. Teda vlastně ne, má duše (její zbytek, co mi Ďábel ponechal) zemřela zhruba patnáct minut před koncem.

Ale i přesto se Logan stává mým filmem číslo 1, ovšem pokaždé, když se na něj budu chtít podívat, budu si muset koupit tři krabice kapesníčků...:D

Vaše Anet♥