Dokončeno❤
Bez vzpomínek, bez rodiny, beze jména. Vzpomene si, jaká byla její minulost a vybere si správně svou budoucnost?
Sledujte příběh dívky, která se rve jako tygr... A je trochu cvaklá...
Úspěchy:
#12 v kategorii Fan Fikce (nejlepší, co jse...
Nový den, nové šance. Řeknu si hned po probuzení. Včera odpoledne ke mě ještě přišla Natasha s nabídnou, jestli bych s ní nešla nakupovat. Jelikož je to další možnost jak se více poznat, samozřejmě jsem souhlasila.
Dám si ranní sprchu a jdu si vybrat oblečení. Dlouho nad tím nepřemýšlím a vezmu si riflové kraťasy, poloprůhledné černé tričko – pod něj samozřejmě černou podprsenku. Nazuji si jednoduché a zároveň elegantní boty a vše doplním náhrdelníkem a mohutným hnědým náramkem. Přes rameno si ještě hodím kabelku a do ní sluneční brýle, mobil, který jsem dostala darem od Tonyho a mohu vyrazit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když procházím kuchyní, vezmu si velké zelené a šťavnatě vypadající jablko. S chutí se do něj zakousnu. Jako naschvál se tu objeví i Tony.
„Dobré ráno," pozdraví. Toho jsem se bála.
„Ďobjé jáno!" vymáčknu ze sebe s plnou pusou. Zvedne pohled od New York Times, co si za pochodu pročítal. Začne se mi smát. Jak nečekané... Konečně polknu sousto a kysele se na něj zašklebím.
„Volala mi Nat, bude tu za pět minut. Na baru máš kartu. Dal jsem ti na účet nějaké peníze a až budeš ve službě, S.H.I.E.L.D. ti tam bude posílat výplatu," vysvětlí mi stručně.
„Od kdy mám účet?" zeptám se zvědavě.
„Od včerejška, děkovat mi nemusíš," zazubí se. Protočím oči a úsměv mu oplatím. Už se chystám odejít, avšak něco uvnitř mě, co chce ven, donutilo mé končetiny obrátit směr a já skončila u Tonyho v objetí.
„Děkuju, za všechno," obtočí jeho paže kolem mého těla a chvíli tak zůstaneme. Když se naše dojemná chvilka chýlí ke konci, ozve se již důvěrně známé CINK oznamující nově příchozího. Nebo příjezdního? Zase moc přemýšlím. V duchu se okřiknu.
Přejdu k Natashe.
„Můžeme?" zeptá se. Já přikývnu. Když jsem skoro uvnitř výtahu. Tony na mě začne křičet.
„Počkej, ještě tu máš tu kartu!" plácnu se do čela. Musela jsem vypadat komicky.
„Promiň, je mi už 22, ten věk si vybírá svou daň. Skleróza již splétá sítě," poslední větu řeknu záhrobním hlasem. Tony mi s kroucením hlavy a pobavenou grimasou podá kartu a konečně můžeme vyrazit.
Ve výtahu jsme začali probírat, co všechno si koupíme. Vystoupíme a míříme k hlavnímu východu ze Stark tower. Natasha vyjde na ulici, ale já se zaseknu půl metru před dveřmi. Když se na mě Nat zmateně otočí, jen na ní hodím očka a ona pochopí.
„Neboj, je to jen jeden z mnoha kroků. A tím myslím kroky života. Jestli jsi tak moc nervózní z velkoměsta, můžeme to odložit. Já počkám," s těmito slovy se ke mně vrátí, chytne mě za ruce a vpíjí se do mne upřímným pohledem.
Její oči mě téměř hypnotizují. Shlédnu dolů na zem. Už jsem zvládla i horší věci. Co by se tak asi mohlo stát? Mám s sebou nejlepší agentku, co se prochází na povrchu Země a mé schopnosti snad také nejsou úplně k zahození. Doufám.
Se znovu získanou sebedůvěrou pustím Natashinu ruku a vcházím na rušnou ulici. Na zádech cítím její pohled a tuším, že se pyšně usmívá.
Najednou mi dojde, že vlastně ani nevím, kam jdu. Ohlédnu se a Nat zatřepe hlavou, aby se zbavila svého výrazu.
„Musíme na parkoviště," ukáže doleva. Vydáme se tam. Stojím před červeným lamborgini.
„Lamborghini Huracan LP580-2.Krása že?" stojím s otevřenou pusou a nezmohu se na nic víc než na přikývnutí.
„A teď si seber tu čelist ze silnice a nasedej," popožene mě. Nasednu si na místo spolujezdce a vyrážíme do obchodního domu.
„Jak zní plán?"
„No, Clint spolu s Tonym budou pořádat párty na tvou počest. Takže hlavní úkol zní: Najít ty nejúžasnější šaty, jaké kdy svět viděl," prohodí.
„Párty? Pro mě?" rozmrkávám slzy dojetí. Od dob co si pamatuju, pro mě nikdo žádnou párty nepořádal, vlastně jsem ani na žádné nebyla.
Dorazíme zhruba za dvacet minut. Nutno podotknout, že ten obchoďák je obří! Než se rozkoukám, Natasha už mě táhne k prvnímu obchodu. Běháme mezi regály a bereme vše, co se nám líbí. Po čtyřech hodinách usoudíme, že už by to mohlo stačit.
Unavená se zanořím do pohodlné sedačky a usnu.
Zdravím:) Omlouvám se, že jsem dlouho nevydala kapitolku:/ Tento týden si škola žádala více pozornosti než obvykle... Snad chápete:) Doufám, že se díl líbí a budu ráda za každé vote a komentář♥
