Avengers: Revenge

Už jsem viděl i horší

Probudí mě něco jako školní zvonek, akorát mnohem agresivnější. Zhruba po deseti vteřinách přestane zvonit a ozvou se klíče chrastící v rámku a do místnosti vstoupí zamaskovaný a ozbrojený muž.

„Tvůj osobní trénink začíná za deset minut v tělocvičně. Připrav se, odvedu tě tam."

Pod maskou se skrývá muž ze včerejška, Jimmy.

„Mohl by ses alespoň otočit? Ráda bych se převlékla," dám si ruce v bok, abych potvrdila svůj nesouhlas s jeho sledováním mě.

„Můžeš jít do koupelny, ale my v MORGUE před sebou nic neskrýváme a neboj, přede mnou se stydět nemusíš, už jsem viděl i horší," vážně slyším pobavení v jeho hlase?

„Tak hele kovboji, věř, že lepší si rozhodně nikdy neviděl, takže budu myslet na tvou budoucnost a půjdu do koupelny, protože jinak bys do konce života každou porovnával se mnou," pohodím vlasy, nakráčím do koupelny a zavřu dveře. Pak mi dojde, že jsem si nevzala oblečení. Sakra Tygře, ty vždycky všechno zkazíš.

Stydlivě dveře znovu otevřu a vrátím se tam.

„Ehm, já jsem si zapomněla-" nemá cenu to doříkávat, myslím, že to už zjistil, protože slyším tlumený smích.

Hodím na něj takový ten pohled alá „Připadáš si drsně?", popadnu legíny a čisté tílko a znovu zalézám do koupelny.

Obléknu se a zjistím, že tílko má poměrně hluboký výstřih. Alespoň poškádlím pana Už jsem viděl i horší. Vlasy stáhnu do ohonu a jdu si vedle pro tenisky. Když se pro ně ohnu, ucítím na sobě jeho pohled a mé stoupající ego.

„Můžeme vyrazit," sladce se usměju a on mi naznačí, že mám vyjít na chodbu.

Dorazíme do opravdu obrovské tělocvičny, která je rozdělená na dvě půlky, na jedné je posilovna a na druhé žíněnky a plovoucí podlaha. Uprostřed té druhé stojí žena.

Má atletickou postavu s dokonale vrýsovanými svaly, tmavě hnědé vlasy v ohonu a výrazné lícní kosi. Když přijdu blíž, začínám pochybovat o tom, co jsem Jimmymu řekla, tahle ženská je dokonalá každým coulem, její obličej by se měl vystavovat v galeriích!

„Jsem Bona a budu tvá osobní trenérka," odhalí perfektní bílé zuby a podá mi ruku, stisknu jí a ona mi stisk oplatí, má ho snad pevnější jak já.

„Thea," taky se představím, i když mi je jasné, že ona už toho o mně ví asi víc, než je mi příjemné.

„Nevím, na co jsi zvyklá, ale tady makáme do padnutí a pak znovu a ještě víc."

Připomene mi to mou část života u Noela. Po kolabsu následovala injekce adrenalinu a jede se dál. Štve mě, že jsem se se vzpomínkami nedostala dál. Clint říkal, že když mi vymazali paměť, někam mě odvezli. Z nějakého neurčitého důvodu si prostě myslím, že jsem tady poté byla. Dost možná to je jen má fantazie, ale člověk nikdy neví.

Ahojda!

Konečně jsem si pořádně ustanovila, co chci ve finální zápletce, takže se máte na co těšit:3

Co říkáte na nové postavy?:O

Vaše Anet♥