Avengers: Revenge

Bye

„Psst! Spíš?" zeptá se mě chlapec sedící vedle postele, na které ležím.

„Už ne," zabrblám. Jsem v těle té malé holky. Ale nemůžu ho ovládat. Pak mi to dojde. Ta malá holka jsem já! Což by znamenalo, že ten chlapec by mohl být Clint.

V tu ránu na mě ale skočí a začne mi třást s rameny.

„Vstávej! Nemáme moc času!"

„Času na co?" zeptám se zvědavě a mnu si unavené oči.

„Utečeme! Bude nám tak líp!" záhy jsem ucítila, jak mě naplňují obavy a starost.

„Clinte, to nemůžeme. Co by na to řekla paní Davidsonová?" opáčím.

„Stejně mě nemá ráda, Theo prosím, už jsem ti i sbalil..."

„Co že jsi?" vykřiknu.

„Nekřič," řekne a přiloží mi ruku na pusu.

„Clinte, já tě chápu, ale vždyť je to pořád stejný. Utečeme, najdou nás, šoupnou do děcáku, k někomu nás dají, my zase utečeme a pořád dokola! Je to hrozně těžký!" vysvětlím mu hned poté, co mi uvolní pusu.

„Tak já jdu sám. Ahoj Theo, budeš mi chybět," ucítila jsem nutkání běžet za ním, nakonec jsem pouze sklopila hlavu se slovy „Počkej, jdu taky."

S úsměvem se na mě otočil a běžel mě obejmout. Po chvíli mi podal hromádku oblečení, abych se převlékla, a už s taškou plnou mých věcí skáču z okna.

Znovu si uvědomím, že toto není současnost. Tohle se právě teď neděje.

Záblesk.

Vidím další rodinu, další útěk. Další rodinu a další útěk. A znovu. Znovu. Znovu...

Záblesk.

Probouzím se. Vedle mne leží dopis. Je to dopis na rozloučenou. Od Clinta... Nechce, abych kvůli němu trpěla, a tak odjíždí s cirkusem pryč. Slzy se mi hrnou z očí. Tohle se nemělo stát. Třeba kdybych se ho více pokusila krotit, nestalo by se to. Srdce mi skoro puká. Nic nevnímám, plně se soustředím na tu bolest. Ta vyvolá další vzpomínku.

Záblesk.

Držím se za ruku s Clintem. Je menší, než byl v předchozích vzpomínkách. Oba jsme v černém. Okolo nás stojí pár dalších lidí, co jsou podobně odění. Kouknu se před sebe. Právě spouští do země dvě rakve.

„Mami! Taťi!" zakřičím vysokým hláskem a utíkám k rakvím. Na poslední chvíli mě kolem pasu chytne bráška a stáhne mě na zem. Sedne si vedle mne a pláče. Nemá žádný výraz a nevzlyká, na rozdíl ode mě. Pouze mu po tvářích kreslí mokré cestičky desítky slz. Jedna za druhou. Začne mě kolébat ze strany na stranu a broukat mi do ucha melodii, co nám maminka zpívala před spaním. Usnu vyčerpáním přímo na pohřbu mých rodičů.

Prudce se posadím a nepravidelně dýchám. Se srdcem jedoucím na plný výkon se trhavě rozhlédnu okolo a zjistím, že jsem u Bruce v laborce.

„Hej, hej! Klid, ano?" přiběhne ke mně z druhé strany místnosti. Chytne mě za obě ruce a koukne mi hluboko do očí.

„Nic se neděje. Všechno bude v pořádku. Teď se hluboce nadechni a poté vydechni. Lepší?" zeptá se s obavami v očích.

„Jo jasně," odpovím už o poznání klidnější.

„Rád bych zaznamenal, co jsi viděla. Byla bys ochotná mi to převyprávět?"

„Snad," Bruce okamžitě vystartuje a umístí na stolek kameru, aby nás oba zaznamenávala.

„Můžeme začít," spráskne ruce a já se pustím do vyprávění...

Po čtyřech hodinách konečně vypadnu z laborky a s prázdným žaludkem se rychlostí blesku přemístím do kuchyně.

„Ahoj Theo, dáš si? Dělal jsem to sám," řekne vychloubačně Tony, s dvěma talíři těstovin se sýrem.

„Dva talíře? Ty počítáš s tím, že si dám, že ano?" podezřívám ho.

„Noo, Jarvis mi řekl, že sem jdeš, tak jsem ti nandal a doufám, že mi to nehodíš na hlavu," pobaví mě představa Tonyho s těstovinami na hlavě.

„Neblázni, to by bylo plýtvání!" vykřiknu a seberu mu jeden talíř. Dojdu si pro příbor a sednu si ke stolu.

„A co Bruce? Pomohl ti?" zeptá se Tony po chvíli jedení.

„Nechci se o tom bavit," odseknu možná až příliš hrubě.

„Promiň," omluví se okamžitě a provinile se na mě kouká.

„Ty promiň mě, nechtěla jsem být tak hnusná. Spíš mi řekni, jak vám můžu pomoct s tím piknikem," odpovím.

„My se o všechno postaráme, ty hlavně přijď. Ano?"

„Ano," kývnu s úsměvem na souhlas. Už se nemůžu dočkat.

Hojda všichni:3

Tak co na to říkáte? Já vím, krapet drama... Ale jednou to přijít muselo:D Snad mi to odpustíte:O

A promiňte mi i ty záblesky... Já vím, je jich tam víc jak na červeném koberci, ale prostě jsem nevěděla jak napsat, že se mění scéna v její hlavě.:DD

Vaše Anet♥