Avengers: Revenge

Peklo na zemi

*Stevův pohled*

Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by se něco takového stalo.

Vím, že vinu na tom všem měl především alkohol, ale i tak mi puká srdce.

Vím, že mě miluje, ale Tonyho miluje také, je to někde uvnitř ní samotné.

Vím, že jsem stále její číslo jedna, ale i tak to bolí.

Vím, že to co se stalo, už nezměním, a nejlepší by bylo nechat to být. Ta bolest ale přetrvá.

Nevím, jestli jí mám dát nějaký čas o samotě, nebo za ní jít, tak zvolím naprosto opačnou variantu.

„Tony?"

„Kapitáne?" zamumlá si do dlaní. Našel jsem ho sedět na schodech, opřeného zády o zeď.

„Promiň mi tu ránu, nechal jsem se unést," omluvím se a zvednu jeden koutek úst do úsměvu.

„Ty se omlouváš mně? Vždyť jsem se vyspal s tvou holkou! Rogersi, ty jsi tou dobrotou vážně prolezlý skrz na skrz. Spíš bych čekal, že mě přijdeš zmlátit, nebo to vážně nechceš?" konečně se mi podívá do očí.

„Nemluv o tom, jasné? Nebo to vážně udělám," zakroutím hlavou a jdu si sednout k němu.

„Rozkaz, pane!" řekne a usměje se. „Všechno dobrý?"

„Snad," píchne mě u srdce, ale poplácám ho po rameni, aby mi věřil. Však já se s tím nějak vyrovnám.

„S tou holkou přišly samý problémy, co?" směje se a v tu ránu se bolestně zašklebí, protože mu z mé rány praskl ret.

„To máš pravdu. Ale alespoň se tu něco děje. Jen se obávám, že brzy se na nás přivalí i nějaká pohroma z venku," pohlédnu na zamračené nebe výklenkem na schodišti.

*pohled They*

Už jsem zvorala spoustu věcí, jako fakt spoustu, ale tohle bylo opravdu zlé. Už jsem se rozhodla, co udělám. Vydala jsem se za Clintem.

„Nazdar tygřice, co ty tady? A jak sis užila večírek?" vyptává se hned. Já ho pouze pevně obejmu a nic neříkám. Potlačím slzy, musím být silná.

„Byla úžasná, hrozně moc děkuju! Mám tě hrozně moc ráda, bráško," směju se vesele a snažím se nedat najevo svou vnitřní bolest, která mě užírá.

„Jsem rád, že se ti líbila. Já tebe víc, sestřičko," jen to dořekne, znovu si mě přivine na hruď.

„Omlouvám se, už budu muset jít."

„V pořádku chápu to," odpovím.

„Někdy si spolu zase zatrénujeme, už mi to chybí."

„Že váháš, už se těším! A teď běž, nechci tě zdržovat," usměju se a jen tak tak ovládám své emoce. Políbí mě na čelo a odchází pryč.

Utíkám do předchozí uličky, kde jsem si nechala položený batoh a pak už mířím k východu.

Nevím, kde je najdu, ale věřím, že ni najdou mě.

Rozhodla jsem se jít do uličky, kde mě Steve poprvé políbil a kde jsem Zumara a jeho bandu také viděla naposledy.

Zaváhám. Je to šílený nápad. Opravdu, ale co když prostě patřím k té temnější straně? Přece jen, bude to pro všechny jednodušší.

Steve se na mě už nebude muset dívat a neustále si připomínat, že jsem ho zradila.

Tony se třeba přes to vše přenese a najde si nějakou úžasnou přítelkyni.

Já už nikomu neublížím.

Ostatní si znovu budou žít svůj život bez toho, abych jim přidělávala trable.

Jen se bojím, že Clint nepochopí, že to dělám pro jeho dobro. Teď už se tím ale nemůžu zabývat.

Jsem už u cíle. Znovu v té odlehlé uličce, kde se nebudou muset starat o civilisty a případné svědky. Teď stačí jen čekat.

Zhruba za hodinu uslyším zarachocení popelnic. Vyskočím na nohy a zůstávám ostražitá. Z černých vojenských kalhot vytáhnu zavírací nůž a čekám.

Zpoza popelnice vyběhne kočka.

„Čičí, co ty tady?" jdu opatrně k ní, skloním se a pohladím jí. V tom se za mnou ozve nějaký hluk. Otočím se, nikdo tam není, když ale pohlédnu pět před sebe, čeká tam on.

„Zdravím," řekne Zumar. Stačila chvilka nepozornosti a někdo vedle mne, mi vrazil a já omdlela.

***

Probouzím se na židli, připoutaná železnými okovy na rukou a nohou. Přede mnou je dlouhý černý stůl, zhruba s patnácti lidmi. Hned vedle mě sedí Zumar.

„Tohle je Morgue (Inf pro vás, morgue je v překladu márnice), společnost temných. Vítej mezi nás, Theo Barton," řekne mi.

Poznávám pár tváří, jednou jsem požádala Jarvise, aby mi ukázal nějaké... Jak to jen říct slušně... Padouchy.

„Kdo řídí peklo, když jsou všichni tady?" neodpustím si svou uštěpačnou poznámku a bez slabosti v očích se rozhlédnu.

„Jen v pohádkách pro malé děti, je peklo hluboko pod zemí," odpoví žena, sedící na druhé straně, v čele stolu, která se doteď schovávala ve stínech.

Zdravím čtenáři!:3

Kapitolu jsem chtěla vydat už v neděli, ale nějak jsem na to zapomněla... Jinak jsem začala vydávat novou knížku. (já vím, kapitolu vydám jednou za uherský rok a píšu další knížku? Já musela, náhlá inspirace...:D)

Jde o propojení Marvelu a DC, hlavní postavy jsou Joker a Iron Man. Budu moc ráda, když se podíváte♥ Knížku najdete buď pod názvem The Funny Enemy, a nebo přes můj profil. Cover je nic moc, ale brzo snad bude nový:D Snad Vás zaujm a když dáte i vote, nebo zanecháte koment, budu Vás milovat ještě víc♥

Vaše Anet♥