Avengers: Revenge

Omluvy a útoky

Tady máte další kapitolku:) Jen vás chci upozornit, že nevím kolik jich za týden vydám, budu mít teď dost napilno, ale budu se snažit vás nezklamat. Jinak děkuji z každé vote a komentář, moc mě to motivuje k tvorbě:3 Užijte si kapču:D

Vaše Anet:)

Sedím na pohodlné kožené sedačce a koukám na televizi. Tu jsem předtím neměla.

Najedu na nějaký program a sleduju film, co tam běží, jmenuje se Stmívání a je ze ságy Twilight. Moc to nechápu. V tom přijde do obýváku Tony.

„Na co koukáš?" zeptá se zvědavě.

„Twilight," řeknu jen a dál sleduju obrazovku.

„Jo tohle, ta holka si vlastně nemůže vybrat mezi zoofilií a nekrofilií. Smutný co?" koukne na mě. Tři vteřiny na něj koukám a nechápu to. Vykulím oči, když mi to dojde a začnu se smát z plných plic. Tony též.

Zleva se ozve CINK. Byl to výtah. Podezřívavě se na něj koukám a čekám, co za překvápko z něj vyleze. To je on!!

„Starouši, co ty tady?" táže se ho Tony. Bleskově se zvednu na nohy.

„TY!!" řeknu já i on naráz. Propalujeme se pohledem. Vyšpulím spodní ret a přimhouřím oči.

„Zlomila jsi mi nos!" zařve.

„Co bys v tu chvíli dělal na mém místě ty?" opáčím. Co si o sobě myslí?

„Hele vy dva cukroušci, sice je zábava vás pozorovat, ale za chvíli přijde Fury. Takže to urychlete," vmíchá se do našeho hovoru Tony s plnou pusou popcornu, jeho zbytek drží v růžové proužkované misce.

„Kde jsi ho vzal?" kývnu hlavou na popcorn, ani nenabídne...

„Původně byl pro tebe, ale usoudil jsem, že tenhle rozhovor je mnohem zábavnější než upíři co si cucají krky," vše co řekl myslí naprosto upřímně, ale ani tak si neodpustí sarkastický tón. Zvednu jeden koutek úst do nevinné grimasy.

Otočím se zpět, stále tam stojí Steve.

„Dobrá, za ten nos se omlouvám, ale za nic jiného!"

„A já se omlouvám za to, že jsem tě vystrašil."

„Já nebyla vystrašená!" vykřiknu. Za zády se mi ozve hlasité křoupání popcornu. Praštím se rukou do čela.

„Fajn!" řekne Steve a pohodí blonďatou kšticí.

„Fajn!" jak chce.. Nemám náladu se hádat.

Nečekaně se ozve další CINK a z výtahu vystoupí hrozivý černý pirát! (Pozn. autora: tím černým myslím oblečení, no racism:D)

„Starku, kapitáne, slečno," pokyne všem. Na slovo slečno, dá větší důraz než na ostatní dvě oslovení.

„Mohu s vámi mluvit?" otázka je mířená na mě. S kamenným výrazem kývnu.

„Smím znát vaše pravé jméno? Black tiger je poněkud... neosobní," začne.

„Ne," udělám dramatickou pauzu „Alespoň dokud ho nebudu znát já."

„To poněkud mění situaci."

„Pročpak?"

„Pokud přijmete mou nabídku práce, nevím, co vám nechám napsat na průkazku. Mimochodem, nikde o vás nejsou záznamy. Jak je to možné? Jak to, že neznáte své jméno? Proč se o vaší existenci mluví pouze během uplynulého roku? Co se vám stalo?" vychrlí na mě. Steve se mezitím přesune na pohovku.

„Jakou práci? Sama nevím, svou minulost si nepamatuji," řeknu s naprostým klidem.

„Dobrá, o tom si ještě promluvíme. Věřím, že mou nabídku neodmítnete. Chci, byste se stala agentkou S.H.I.E.L.D.u."

Já? Agentka? A čehože? Nevěřícně se na něj koukám. On mi jen podal složku, kterou celu dobu svíral v ruce.

„Je v ní vše, co o naší organizaci potřebujete vědět. Případné dotazy směřujte zde, na pana Starka, jsem si jist, že vám odpoví. Také tu budete ještě nějakou chvíli bydlet. Tedy alespoň, dokud se nerozhodnete, jak mi odpovíte," s těmito slovy se vrací do výtahu. Zmáčkne příslušné tlačítko, otočí se na mě a jako poslední dodá:

„A za tu uspávací střelu se vám omlouvám, bylo o nutné," dveře výtahu se zavřou a on mizí.