Tristan (Mpreg, hybrid)

Zbloudilý koráb 25

Všem přiji krásné Velikonoce! ♥ a děkuji :3

„Dobré ráno," vyčerpaně jsem řekl, když jsem dorazil do kuchyně, kde zatím pobíhal pouze taťka. „Chceš pomoct?" nabídl jsem se, ale i přesto se pouze posadil na barovou stoličku u pultu, za kterým taťka dělal ovocný salát.

„Už to mám, ale chci se tě zeptat." Odsunul mísu s ovocem z dosahu a zapřel se o pult rukama. „Nikomu to neřeknu, ale chci, abys ke mně byl upřímný, ano?" Přikývl jsem. „Že je Edmund otcem tvé dítěte?"

V jednu chvíli jsem nevěděl, jestli se mě opravdu ptá, nebo mi to pouze oznamuje jako fakt, ale jistě jsem věděl, že netuším, jak odpovědět.

„Trisi, nikomu to neřeknu, ale je to na vás vidět. Oba jste se od doby, co víš o dítěti, změnil. Dnes jste spolu dokonce ani nebyli přes noc v pokoji – vím, že přespával u Tommyho – a celkově je jasné, že s nikým jiným jsi nikdy noc netrávil, zatímco s Edem spíš v jedné posteli každý víkend posledních šest let. Jen jsem si nemyslel, že se vaše přátelství promění ve vztah," šeptal tiše a já netušil, jak reagovat. Vše si skvěle spojil a já mohl jen doufat, že otec nemá stejné pozorovací schopnosti.

„Nevím, co ti k tomu mám víc říct," přiznal jsem se, čímž jsem se i doznal.

„Lásko," vzdychl a zavřel oči, abych v nich nemohl vidět bolest, „uvědomuješ si, že to miminko bude téměř určitě také hybrid? Samozřejmě na tom není nic špatného a není tam jediný rozdíl mezi normálním miminkem a tím hybridím, ale bude potřebovat mnohem větší oporu v tobě a já si nejsem úplně jistý, jestli to zvládneš. Věřím, že ho budeš milovat jako já tebe, ale bude to potřebovat mnohem víc. Budeš se za své dítě muset rvát jako lev a budeš na to sám, já mám vašeho tatínka, bez nějž bych to nikdy nedokázal."

„Říkal jsem ti, že to dítě nechci," upřesnil jsem situaci, ale až teprve teď mi došlo, že bych mohl mít malého hybrida, což by bylo ještě horší.

„Trisi, už přestaň, prosím," zaprosil mě s upřímnýma očima. „Vím, že to miminko také miluješ."

„Nemiluji a vlastně jsem ho slíbil strejdovi Teovi," prořekl jsem se, aniž bych to plánoval, ale nelitoval jsem toho. „On mu dá přesně to, co jsi řekl. Milovat ho bude celým srdcem a jsem si jistý, že za něj bude bojovat a vše vybojuje – znáš ho."

„Nemůžeš mu dát dítě! Nemůže vyrůstat v tom domě u Cora!" hystericky vyjekl.

„Proč? Je to tvůj bratr a vždycky o něm mluvíš skoro obdivně." Tatínek obešel pult a obejmul mě kolem ramen.

„Nebylo by správné, kdyby dítě muselo vyrůstat jako otrok v domě Cora, u nás by se mělo lépe." Také jsem to věděl, ale lepší Cora než dětský domov nebo nějaké speciální zřízení pro hybridy a jejich mláďata. Ano, i taková zařízení existovala.

„Jenže já se o něj nezvládnu a hlavně nechci starat," upozornil jsem jej, zatímco mi on dal pusu na tvář.

„Říkal jsem, že ti pomůžu." Ironicky jsem se usmál.

„Já se o to dítě nechci starat vůbec, tati," oznámil jsem mu naprosto zdrcující novinu. „Stačí, že budu mít zničenou postavu, strie a obrovskou jizvu na těle."

„Trisi, neměl bych ti to říkat, protože je to tatínkova jediná páka na tebe, ale mluvili jsme o tom všem a dostali se k závěru, že si to dítě prakticky necháme my a vychováme ho stejně jako Jamieho. Vlastně to byl tatínkův nápad a podle mě je skvělý. Tatínek se už teď za dítě pere a brání ho," překvapil mě svojí řečí.

„Ale já ho nechci mít za bráchu," zaúpěl jsem. „Bude lepší, když si ho vezme Teo a já budu za strejdu, jednou za čas."

„Trisi, udělej to, prosím, aspoň kvůli mně," naléhal. „Když už to miminko nechceš, tak mysli na mě a tatínka. My bychom další dítě hrozně chtěli a o vnouče se budeme starat se stejnou láskou a dokázali bychom vymyslet, jak mu popsat naše vztahy."

„Úplně vidím tátu, jak chce chodit s kočárem," ironicky jsem poznamenal s úšklebkem, nad kterým se tatínkem zamračil.

„Co se mezi vámi stalo? Nelíbí se mi, jak se odcizujete přímo před mýma očima," mluvil pomalu a upřímně. Tenké ruce se mě pustily, blonďatá kštice přestala šimrat můj krk a tatínek se dostal do mého zorného pole se smutným výrazem.

„Nic se mezi námi nestalo," řekl jsem neupřímně, ale sám jsem nevěděl, jestli lžu, nebo říkám pravdu. Neměli jsme mezi sebou žádný zásadní incident, ale vše se časem nějak hromadilo, až to vyústilo v něco, co rozhodlo.

„Dobře," vydechl rezignovaně. „Dojdi pro kluky, aby se přišli najíst, a pro tatínka."

V tichosti jsem oběhl všechny pokoje, vzbudil tátu a vrátil se zpět do Tommyho pokoje, v jehož koupelně se sprchoval Ed. Vyndal jsem obrovskou Tommyho osušku ze skříně a i přes Edovu nevědomost vklouzl do koupelny.

Za matným sklem se svíjela postava pod proudem vody, pára stoupala kolem skleněných stěn až ke stropu a vůně borůvek křižovala koupelnu jako zbloudilý koráb oceán.

Posadil jsem se na okraj vany a tiše pozoroval jeho tělo, přestože nemělo ostré rysy. Silné ruce přejížděly po hrudi, ramenech, vypracovaném břiše, jednou se dokonce zastavily chvíli i na místě, kde měl přirození, ale přes matné a zamlžené sklo jsem téměř nic neviděl, ale dokázal jsem si to představit, což mě dostávalo do varu více než realita.

Několikrát jsem těžce polkl, protože se ruce do Edova klína vrátily znovu a mně se proháněla v hlavě jediná myšlenka...

Nevěděl jsem, jestli se mám přidat, nebo udělat to, co Edmund. Pomoci si sám.

První varianta vyhrála.

Stáhl jsem ze sebe oblečení a povšiml si na svém těle drobné změny, menšího problému z pozorování Edmunda.

Na škvírku jsem rozevřel šoupačky u sprchového koutu, vlezl dovnitř a zavřel.

Ed sebou trhl, když jsem dlaně přiložil na jeho záda, a celý zrudl, což mi pouze potvrdilo, že jsem jeho činnost poznal dobře.

„Trisi," zachraptěl totálně mimo a po rychlém otočení se přisál na mé rty. Upřímně jsem podobnou reakce neočekával.

Přitiskl se ke mně tak natěsno, že jsem cítil jeho i svůj penis na podbřišku, což mě přivádělo naprosto mimo realitu. V dlaních svíral mé tváře, zatímco dravě okusoval a zároveň něžně laskal jazykem můj spodní ret. Dokonalost osobně...

Dlouhé desítky sekund jsme se pouze takto líbali, poté se však začínalo naše počínání poněkud zvrhávat.

Edmund se spustil na kolena, což mě překvapilo, a začal mi pomáhat vším, co měl. Trhavě jsem dýchal mezi vzdechy, které jsem se snažil tlumit, aby mě neslyšeli až dole u snídaně, strnule držel hlavu v záklonu a ocas se mi v křeči pohupoval u nohou...

„Ede!" procedil jsem skrze zuby ve chvíli, kdy jsem byl na vrchole a cesta již dále nestoupala. Na okamžik jsem měl všechny svaly v těle napnuté, ale náhle vše opadlo a objevil se jiný problém. Byl jsem jako ze želé, ale nemohl jsem se svalit, protože u mých nohou vyčerpaně klečel Ed a hlavou se opíral o má stehna.

Voda se stále spouštěla v dlouhých provazcích na naše nahá a oslabená těla, ale já cítil, že mezi námi roztály ledy.

Miloval jsem jej a on mě přesvědčil, že mé city opětuje.