Tristan (Mpreg, hybrid)

Dokud nedostaneš rozum 3

Ráno mě probudil hluk vycházející z přízemí, kde už určitě řádil Jamie v celé parádě a taťka připravoval snídani, což by mě potěšilo, kdyby nebylo čtvrt na devět a sobota. Pokoušel jsem se znovu usnout, nebo aspoň vydržet ve svém pokoji, co nejdéle to půjde, abych nemusel čelit zbytku rodiny, ale ve chvíli, co domem projely první tóny klavíru, věděl jsem, že je mé poklidné sobotní ráno naprosto ztraceno, proto jsem si rychle vyčistil zuby, hodil na sebe župan a s náladou pod psa se vydal do jídelny, kde už stála varná konvice s čajem, Jamieho kakao a pečivo s pomazánkou, kterou jsem měl i včera k večeři, protože jsem přišel dolu až pozdě večer, abych nikoho nepotkal, a tohle bylo to jediné, co zbylo.

„Dobré ráno, broučku," zanotoval skvěle naladěný taťka a v zápalu nadšení mi okamžitě vtiskl pusu na tvář a aby toho nebylo málo, béžovým ocasem mě pošimral na druhé tváři, když se vydával na své místo u stolu vedle mě.

„Dobré," zabručel jsem a s nechutí si kydnul na kus bagety tu prapodivnou směs, kterou jsem požíval i včera večer.

„Nevyspal ses dobře? Vypadáš unaveně," podotkl a zářivě modrýma očima přejížděl po mé tváři, „ale já jsem taky unavený." Prsty si zastrčil platinově blonďaté vlasy za ucho a hned vypadal zase o dost mladší, i když mu je i za normálních podmínek pouhých dvacet devět let.

„Volal táta?" Musel jsem projevit aspoň menší zájem, protože by mě jinak ubil otázkami on.

„Jo." Celý pookřál, když mohl mluvit o svém klukovi a našem otci, pro nás dva starší nevlastním. „Proskypovali jsme skoro celou noc." Stydlivě se začervenal a podepřel si tvář dlaní, bylo očividné, že ho prvotní láska stále ještě neopustila, přestože jsou spolu už celých dvanáct let. Taky bych chtěl zažít tak skvělý život jako má on. V sedmnácti letech si ho vzal otec sem do tohoto domu, našel mu nás, protože jsme byli jako děti od otce odtržení kvůli přísným kontrolám na hybridech, potom se jim narodil Jamie a od té doby je taťka nejšťastnějším hybridem na světě. Je to taková jeho osobní pohádka se šťastným koncem, ale můj osud si vybral žánr horor a drama v jednom.

„Neříkal, kdy přijede?"První otázka, která mě opravdu zajímala, protože plán byl jasný: zbavit se té spermie dřív, než dorazí domu. Otec je sice hodný a taťku si vydržuje kvůli dětem, které porodil, ale mě by zabil, kdyby se dozvěděl.

„Nabídli mu rozhovor v nějakém pořadu, takže si to tam prodlouží a přiletí až za dva týdny." Přestože jsem tancoval v mysli hula-hula tance na počest všem televizním stanicím, které ho tam zdržely, před taťkou jsem nechal universální tvář a dotkl se hřbetu jeho ruky.

„To je za chvíli." Smutně přikývl. „Taky se těším, až přijede."

„Jsou to už dva měsíce." Z oka se mu vyřinula osamocená slza. „Nikdy jsme od sebe nebyli tak dlouho a daleko."

„Tati, vždyť je jenom v Americe, neuskutečnil výšlap na Mount Everest." Naklonil jsem se k němu a vtěsnal se mu do náruče. „V LA se mu nemůže nic stát."

„Ty jsi můj velký chlap." Smutně se zasmál a natiskl se ke mně stejnou vervou jako já k němu. „Co bych bez tebe dělal?"

„Začal bys hrát hazardní hry, chlastat, nebo bych tu byl ještě já," pronesl naprosto vážně Tommy, který se taky jen v županu objevil ve dveřích z chodby.

„Samozřejmě, jak bych na tebe mohl zapomenout." Šibalsky se zakřenil taťka a natáhl jednu ruku i bratrovi, který okamžitě přispěchal, naučeně otce políbil na tvář a daroval mu krátké obětí, čímž vystrkal mě z jeho hřejivé náruče.

„Taky si myslím." Po krátkém utěšování se Tom vrátil zpět ke své povaze a neodpustil si neokomentovat taťkova předešlá slova.

„Miluju tě, ale občas mě štveš," vrátil mu taťka a lehce pěstí uhodil do Tommyho ramene, který zahrál pohled plný bolesti a zděšení vůči otci.

„Tohle jsem si nezasloužil." Hraně popotáhl a promnul si rameno. Miloval jsem tyhle chvilky, kdy jsme se brali všichni spíše jako bráchové, než otec a synové, kteří musí poslouchat a respektovat rodičovská rozhodnutí a nejvíce těchto chvilek bylo, když otec nebyl doma a my blbli jenom s taťkou.

„Ale zasloužil." Blonďatý muž mezi námi vyplázl na Tommyho jazyk a zvedl se k odchodu. „Jdu pro Jamieho, jinak se nenají ani do zítra."

„Už jsi v pohodě?" Naklonil se ke mně Tom a neslyšným hlasem se mě zeptal. Celý jeho výraz se okamžitě změnil ze šibalského na ustaraný.

„Vždycky jsem byl v pohodě," zamumlal jsem a hodil po něm vyčítavý pohled, protože to znovu vytahoval, „ale jestli chceš slyšet tohle, tak ano, je mi líp než včera."

„Trisi, řekni mi, co se stalo, protože takhle blbě jsi na tom v životě nebyl." Probodával mě pohledem a já jeho, naštěstí mě vysvobodil taťka se stejně blonďatým klukem s rozcuchanými vlasy v teplácích a slabé mikině s nápisem Jamie Samuels, což sice bylo také jeho jméno, ale logo a všechno ostatní patřilo našemu otci.

„Co si tady špitáte? Já to chci taky vědět!" Naoko uražený taťka si sedl na své původní místo a přese mě podal kakao Jamiemu, které stálo z druhé strany mísy s pečivem.

„Já taky," vykřikl Jamie s plnou pusou a znovu si ukousl z bagety.

„Ptal jsem se, jestli přijde Edmund," zalhal Tom, za což jsem mu byl vděčný, ale jeho naštvaný pohled mě nenechával klidným.

„Proč by neměl chodit?" Taťka podezřívavě přimhouřil oči.

„Trise včera bolela hlava, myslel jsem, že návštěvu odvolá, když je nemocný," jedovatě poznamenal a já v mysli zaklel.

„Nic mi není, bylo to jednorázové," odsekl jsem a napil se horkého čaje, o který jsem si spálil jazyk. „Sakra!"

„Ten čaj se vařil, je logické, že bude horký," napomenul mě taťka a vrátil se k tématu, které mi bylo hodně nepříjemné. Jen aby nedošel ke stejnému závěru, který mi včera oznámil doktor, to už bych byl v háji totálně. „Jsi v pořádku? Můžu panu Rutterovi ještě zavolat, stejně chodí vždy až po obědě."

„Ne, nikam nevolej! Jsem zdravý, bolela mě hlava z klavíru, teď už mě nebolí," rozčiloval jsem se a poznal to na sobě, teď jsem jen doufal, že si z toho nikdo nezačne utahovat, protože by mi to zkazilo zase celý den.

„Dobře, ale dohodněte se, kdo dá pozor na Jamieho. Já jdu s Claudií na pár hodin ven," oznámil jakoby nic.

„Já ne!" vykřikl jsem s Tomem nastejno.

„Já to beru!" ozval se jedenáctiletý Jamie, o kterém se vedla řeč.

„Jeden z vás ho pohlídá!" Přeměřil si mě a Toma pohledem. „A ty se sám hlídat nebudeš, Jamie, víš, jak to dopadlo posledně," připomenul mu odpoledne, kdy nikdo nebyl doma a on vařil tak zuřivě, že málem podpálil dům.

„Psali tam, že se to musí flambovat, ale teď už vím, jak na to." Jamie uraženě našpulil rty.

„Dokud nedostaneš rozum, doma sám nebudeš," přísně odmítl taťka a pohledem se vrátil zpět k nám.

„Já tu budu mít návštěvu," poznamenal jsem na svojí obranu.

„A já chci s Chrisem ven." Pokrčil rameny Tom.

„Trisi, prosím, stačí na něj občas kouknout, vždyť budeš stejně doma." Proč vždycky já?

„Ale...," přerušil mě.

„Příště ho bude hlídat Tommy, ano?" Otráveně jsem přikývl. Bezva den právě začíná! Musím oznámit Edmundovi, že jsem v tom, přičemž mám nařízeno dohlížet na naprosto neovladatelného bratra a Ed bude určitě stát i o sex...

Moc děkuji za vaše skvělé komentáře a hvězdičky :) vím, že první díly nejsou zrovna zábavné, ale potřebuji se od něčeho odrazit... Myslím, že časem budete rádi i za takhle poklidné díly, až konečně nastane akce :D