Tristan (Mpreg, hybrid)

Svůj hlas neustále kontroloval 17

Snídal jsem a náhle se na mém čele objevila tatínkova ruka, která se snažila odhadnout mojí teplotu. „Půjdeš dneska do školy?," starostlivě se mě zeptal a následně pohladil po černých vlasech.

„Jo," potvrdil jsem, protože jsem měl již připravenou tašku s učením a dokonce si zopakoval i noty na klavír, na který jsem se hodlal vydat hned po škole.

„A k panu Rutterovi?" Mnul mi ramena a já téměř vrněj, kdybych to uměl, jak moc to bylo příjemné. Nejraději bych zůstal doma a dělal ze sebe chudáka, aby mě masíroval nejméně celé dopoledně, ale bylo mi jasné, že na mě nebyl vůbec zvědavý a jenom bych překážel. Taťka přišel na snídani pouze v šortkách a otcově triku a bylo očividné, že se nedokáže táty nabažit.

Jamie včera kolem jedenácté šel do ložnice s Tommym, protože potřeboval ještě podepsat něco do školy a Tommy asi také, ale jakmile otevřel dveře, tak prý utekl. Tommy mi to přišel převyprávět hned poté, co odešel a na chodbě odchytl i Jamieho, aby se pokusil změnit jeho názor na to, co právě viděl. Jamie si naštěstí myslel, že se taťkové se pouze líbali, za což jsme byli docela rádi, protože vysvětlovat jedenáctiletému dítěti sex na příkladu rodičů bylo hodně nechutné. Tommy byl také v šoku, ale podle několika vět jsem pochopil, že je přistihli v nejlepším. Taťka prý už ani nevnímal a otec je možná koutkem oka zahlédl, ale poté už za nimi nepřišel, aby něco řekl na svojí obhajobu.

Celkově byl včerejší večer neskutečně trapný po všech stránkách a tato zpráva tomu pouze nasadila korunku.

„Proč by Tris neměl chodit do školy?" vmísil se do našeho hovoru táta, který si právě přinesl kávu z kuchyně a Jamiemu došel pro další jogurt.

„Včera mu bylo špatně, takže jsem ho nechal doma," přiznal taťka a upřel pohled na otce, aby viděl jeho reakci. Naštěstí zareagoval lépe, než bych čekal.

„Jestli chceš, tak můžeš zůstat i dnes doma, Trisi. Omluvím tě a byl bych opravdu nerad, kdybys nějakou chřipku přecházel, protože by se to mohlo vyvinout do něčeho zákeřného. Věř mi. Jedna moje asistentka to taky přecházela a nakonec skončila v nemocnici," vyprávěl a já přímo zíral. Táta se v Americe po dlouhých měsících asi změnil, jak už to vypadalo.

„Ne, půjdu," zamumlal jsem a nimral se v cereáliích, jelikož si můj žaludek opět hrál na rozbouřený oceán, ale do školy jsem plánoval jít už jen proto, abych si následně mohl převzít peníze od Zayna.

„Zvracel," upřesnil taťka můj stav monotónně.

„Večer jsi také zvracel, Trisi," zamyslel se otec. „Bude lepší, když si ještě dneska poležíš v posteli. Tatínek ti udělá něco dobrého k jídlu a budeš si moct číst. Já stejně musím tady v Londýně ještě něco vyřídit."

„Říkal jsi, že budeš doma," kuňkl taťka a zoufale se na tátu díval modrýma očima. Věděl jsem, že budu překážet, a proto jsem se rozhodl, že do školy půjdu za každou cenu.

„Přijdu brzy, Tommy," odvětil mu příkře a zvedl modré oči ke svému snoubenci, ty byly však chladné.

„Půjdu do školy a potom hned na piáno," změnil jsem téma, aby to neskončilo jako již tolikrát, že táta taťku trochu okřikl a on se urazil.

„Jak myslíš," konstatoval nakonec táta a začal se věnovat malému Jamiemu. Vyprávěl mu o době strávené v Americe a Jamie měl oči navrch hlavy. Amerika byla jeho snem, ale zatím se tam podíval jen několikrát, když doprovázel otce.

Chvíli jsme ještě snídali, ale nakonec se táta sám nabídl, že nás všechny zaveze do školy autem, abychom nemuseli jít pěšky a mně se neudělalo znovu zle. Bez protestů jsme se nechali dovézt až do školy a s jedním umělým úsměvem i vystoupili.