Tristan (Mpreg, hybrid)

Chraňte své miminko před... 27

Seděl jsem před ordinací TISofIHA vedle otce a čekal, až se konečně dostanu na řadu. Dlouhé dva týdny jsem neustále prohlídku odkládal, až se otec nakonec naštval a zamluvil termín na čtvrteční odpoledne, takže jsem přišel o odpolední vyučování, ale raději bych v této chvíli seděl ve školní lavici než v čekárně.

„Nebaví mě to tady," postěžoval jsem si šeptem k otci a zhluboka vydechl. Přede mnou seděl ještě jeden hybrid a v ordinaci už dobrých patnáct minut také nějaký byl. „Půjdeme sem jindy," navrhl jsem a otočil se k němu, abych viděl jeho pobavenou reakci.

„Ani omylem, Trisi." Usmál se na mě a znovu se ponořil do svým papírů, které si sem vzal. Já si nechal celou tašku v autě v domnění, že budeme hned zpátky.

„Nebaví mě to tady," opakoval jsem se, ale na otce to stejně nezapůsobilo.

„Nejsi malé dítě, musíš vydržet. Koukni se kolem, nejsi jediný, kdo tady čeká a vidíš snad někoho, že by se takhle choval?" Přišel jsem si jako malý smrad, který dělá absolutní naschvály, ale v téhle čekárně nebyly ani žádné hračky. Přísahám, že kdyby tady byly, bylo by mi úplně jedno, že by na mě všichni koukali, ale já bych si šel skládat puzzle a jezdit autíčky. „Tady jsou nějaké letáky, čti si." Natáhl se za sebe a podal mi pět různých papírků s barevnými obrázky hybridů.

Hned při pohledu na první se mi chtělo zvracet. Stojící, pohublý hybrid s velikým břichem a zničeným výrazem ve tváři. Uchraňte hybrida bolesti! Hlásal modrý nadpis a pod ním byly rozepsané úseky těhotenství. Ke každému úseku byla napsána dávka jídla na jeden den, doba odpočinku – spánku, možné fyzické vytížení, intenzita stresující situace, počet prožitých orgazmů a koitů.

Otec si všiml, jaký papírek studuji, a odložil vlastní papíry.

„Vyděsilo tě to?" zeptal se tiše. Přikývl jsem. „Je to přehnané," připustil. „Jsou to programy pro hybridy v zajetí jako například tady nebo pro náruživé majitele, kteří mají hybridy pouze na jedno. Koukni se," řekl a prstem najel na výčet činností, které byly omezeny. „Ta dávka jídla je asi stejná, jakou si bereš normálně, spánek dodržuješ a až budeš mít pokročilé těhotenství, budeš celkově unavený, takže budeš spát osm až devět hodin normálně, fyzické vytížení nemáš, pohlavní styk také ne..." zvedl ke mně zkoumavě pohled „...a s tím stresem... Je to asi to jediné, s čím by sis ty mohl dělat hlavu, ale věřím, že to zvládneš. Musíš si říct, že o miminko bude postaráno, tobě se nic nestane a nikdo ti nebude nic vyčítat. Řekneš si to?"

„Víš, že to nechci," vzdychl jsem a přešel na další leták.

Mnohem lepší!

Chraňte své miminko před... Rozšklebené mimino s radostně zvednutým ocáskem na bříšku přímo vyzývalo k pořízení jednoho takového drobečka domu, ale zdravotní komplikace na druhé straně názor okamžitě vyvrátily. Po přečtení všech druhů nemocí jsem se sám divil, že jsem se dožil až do stádia, ve kterém jsem byl dnes...

Mezitím se stihli hybridi v ordinaci vyměnit.

„Pan Samuels?" Předstíral jsem, že jsem nikoho neslyšel a neviděl, ale otec byl opačné reakce.

„Pane Davisi," překvapeně vyřkl otec a urychleně se postavil. Zná také každého, ironicky jsem si poznamenal a jako skvěle vychovaný syn se s úsměvem postavil také.

„Myslel jsem, že mluvíte o kotěti, když jste se naposledy zmiňoval," uchváceně prohlásil mladý muž a celého si mě prohlížel. Já si prohlížel jeho hybrida se zavinovačkou v náručí, ze které vykukovala jen holá hlavička s oušky malinkatého dítěte.