Tristan (Mpreg, hybrid)

Stud vše zahalil 16

Omlouvám se za malou prodlevu mezi díly a slibuji, že příští díl už nebude tak "smutný" a bude tam zase nějaká romantika :3 doufám, že vám takovéto části nevadí... :)

„Kdy přijede?" unaveně jsem se optal taťky, myslíc na otcův návrat.

„Letadlo přiletí za hodinu na letiště," sklesle mi oznámil a nevrle si zamíchal šálek čaje, aby rozpustil velké lžičky cukru, které si tam před chvílí nasypal. Cukrem se snažil dohnat energii za poslední noc, jenž strávil u Claudie ve snaze získat od ní peníze, opět se však dostavil neúspěch.

„Ale než se vymotá z letiště a dojede až sem, tak to nějakou dobu potrvá," namítl Tommy, který měl hlavu položenou na desce stolu.

„Už máš vymyšleno, co Jamiemu řekneš?" špitl taťka vyčerpaně a já si všiml, že otce před námi nazval jménem, aniž by si uvědomil, že o něm mluví před svými dětmi.

„Nechci mu to říkat," přiznal jsem zahanbeně. Stále jsem věřil na zázrak, který by mi umožnil použít tak velkou částku peněz bez následků.

„Nemáš na vybranou," připomněl taťka mojí svízelnou situaci a mně se chtělo znovu brečet.

„Co kdybych mu to prostě neřekl?" namítl jsem a doufal, že mi nějak poradí.

„Neutajím před ním tvojí týdenní absenci doma ani ve škole a nemyslíš, že by tatínek časem neviděl tvé břicho, kdyby sis to nechal?" zamumlal taťka podrážděně, protože se mi podobné počínání snažil vymluvit celý den, který jsem strávil doma, protože mi bylo ráno blbě a taťka mě nenechal jít do školy.

„Je to blbost, Trisi," ozval se Tommy a pomalu se zvedl ze židle. „Měl by sis vymyslet něco použitelného. Něco, co by ti pomohlo a neublížilo i nám. Teď se jdu učit, protože jsem na rozdíl od tebe šel do školy a učitelka nám dala obrovskou domácí úlohu, takže čau."

„Tommy, buď hodný," špitl taťka, aby bratra usměrnil, ale Tommy jen nezúčastněně mávl rukou a odešel do svého pokoje.

„Nemusím mu to říkat hned dnes, že ne?" Zoufale jsem se díval na taťku a byl šťastný, když nesouhlasně zavrtěl hlavou. Daroval mi den života. „Dobře. Zkusím sehnat ještě peníze."

„Jak?" otázal se a zvedl ke mně svůj vysílený pohled.

„Napadl mě Max," špitl jsem jméno otcova kamaráda s nejistotou v hlase.

„Ani omylem!" Taťka náhle ožil a rázně směr mého přemýšlení zatrhl.

„Proč?" vyjekl jsem. „On peníze má a mohl by mi je dát, aniž by se ptal."

„Od Maxe nic nechceme!" řekl pevným hlasem, což ve mně probudilo ještě větší zvědavost. Proč je proti němu tolik vysazený?

„Proč?" vykřikl jsem znovu a tvrdě se díval na taťku, který bledl každou vteřinou. „Je to strejda, proč bych ho nemohl požádat o nějaké peníze?"

„Protože po něm chceš dva tisíce a nevíš, co on bude chtít po tobě," vyjekl s nervy v háji.

„Kvůli čemu jsi na něj tolik vysazený? Nikdy po nás nic nechtěl." Máchal jsem rukama, ale taťkův pohled mě bolel. Utrápeně sledoval mé počínání a nevědomky kroutil hlavou, že se mnou nesouhlasí.

„Nechci o tom mluvit," šeptl a upil ze svého čaje, aby ukázal, že nehodlá pokračovat ve své řeči.

„Tak já si s ním promluvím sám," naléhal jsem a prudce se zvedl, aby si mohl sáhnout po rodinném, telefonním seznamu, který ležel uprostřed kuchyně na barovém pultíku. Já s taťkou seděl jen o kousíček vedle.