„Trisi, otevři, to jsem já," promluvil Tommy a jeho hlas se ke mně přes dveře sotva dostával, ale já neodpovídal a tak to zkusil znovu. „Taťka tady není, chci si s tebou promluvit sám."
„Jak ti mám věřit?" špitl jsem dosti hlasitě, aby mě slyšel, a odložil rozečtenou knihu vedle sebe na postel.
„Otevři!" S nechutí jsem se zvedl, přešel ke dveřím a bez jediného slova otevřel, připraven kdykoliv zavřít. Za dveřmi stál jenom můj mladší bratr. V jedné ruce držel talíř s těstovinami a ve druhé hrnek s čajem. „Něco zbylo, tak jsem ti to vzal, protože bys dolu nešel, jak tě znám."
„Dík," otráveně jsem odpověděl, během čehož jsem nezapomněl zase rychle zavřít a zamknout dveře, nad čímž Tommy jen protočil oči. Chtěl jsem být v bezpečí před celým světem.
„Co děláš?" Otočil se kolem své osy, aby našel stůl, jenž byl pod vrstvou učebnic, papírů a rozsypaných pastelek, kterých jsem tam měl snad stovku. Nakonec loktem odsunul lampičku, místo které položil čaj, a poté volnou rukou sesbíral papíry, aby tam položil talíř se zapečenými těstovinami.
„Přišel jsi kvůli tomu, aby ses mě zeptal, co dělám?" překvapeně jsem se zeptal a neopomněl povytáhnout obočí.
„Jo, to taky, ale hlavně jsem se chtěl zeptat, co zítra budeš dělat, protože taťka přímo zuří," vysvětlil mi úsečně a ze zadní kapsy kalhot vytáhl vidličku, což mě trochu odradilo od jídla. On tu vidličku uchovával na zadku. Fuj!
„Zrovna jsem četl knížku a chci se připravit do školy," zamumlal jsem během sedání si k talíři, jenž vypadal vábněji, než vidlička.
„Nezamlouvej to! Viděl jsem, jak si taťka při večeři utíral slzy, takže to nepřešel tak snadno jako ty. Co tě vedlo k tomu, aby ses takhle choval?" vyrukoval na mě naštvaně. Potichu jsem seděl u jídla a jedl, nemohl jsem odpovědět.
„Nevyslýchej mě! Jsem starší, tak se ke mně nechovej jako k Jamiemu!" rozkřikl jsem se s plnou pusou a vidličkou šermoval před sebou, abych svá slova zdůraznil.
„Chováš se ještě mnohem hůř, než Jamie! Jamie si hraje, nemyslí nic tak vážně, jak se zdá, ale ty musíš dělat dramatického." Jeho slova se mě dotkla. Nikdy si na nic nehraji a kdyby nebylo slizké hroudy uvnitř mě, ani bych nemusel lhát. Nesnášel jsem lhaní.
„Přijdu ti dramatický?" pobaveně a částečně dotčeně jsem vyjekl. „Nezapomeň, kdo kolem sebe neustále dělá vlny."
„Nech to být," zarazil mě a poposedl si na mé posteli, během čehož vzal mojí rozečtenou knížku do rukou a začal listovat.
„Fajn," odfrkl jsem a pokračoval v jídle, které začínalo chladnout.
„Proč čteš Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga?" Prsty obratně brouzdal mezi stránkami a mě se začínal zmocňovat strach o záložku, které se mezi stránkami držela jen taktak.
„Zaujalo mě to v literatuře," odpověděl jsem, tentokrát klidně.
„Vsadím se, že je to nečtivé," řekl a já mohl pouze přikývnout, ale plánoval jsem tu knihu dočíst.
„Jsem na stránce dvě stě a zatím pouze vím, jak vypadají podpěrné sloupy ze všech slohů." Ušklíbl jsem se vychloubačně, což nahodilo úsměv i Tommymu.
„Až se budu chtít unudit k smrti, tak si to také půjčím." Ledabyle knihu zaklapl a položil na noční stolek, aby si mohl na mojí matraci lehnout.
„Přišel ses sem vyspat?" zeptal jsem se, protože mi jeho tichá přítomnost začínala mírně vadit.
„Vlastně jsem přišel kvůli tomuhle," tajemně broukl a z kapsy vytáhl malý, lesklý balíček. Prezervativ. Stejný jako jsem měl v šuplíku.
ČTEŠ
Tristan (Mpreg, hybrid)
Genç Kurgu"Bez domov, bez peněz, bez jakýchkoliv práv." Znaveně jsem vyčítal na prstech a pokoušel si udržet vážnout tvář před svým klukem a budoucím otcem našeho dítěte, které ani jeden z nás nechtěl. "Máme kde bydlet a naše dítě z toho domo...
