Tváří v tvář 52

554 55 6
                                    

Omlouvám se za obrovskou pausu, ale byla jsem v zahraničí :)

Vzal jsem si malý batůžek, oblékl se do slušného oblečení a zanechal ráno na ledničce vzkaz s tím, že mířím na výlet a do večera budu zpět.

Před několika dny jsem si našel na internetu hybridí soutěž, kde v seznamu nominovalo Felixovo jméno, jenž upoutalo moji pozornost. Rozhodl jsem se dojít na svého úhlavního nepřítele podívat a zhodnotit, jestli s ním Ed něco za posledních jedenáct dní měl, nebo neměl.

Ve třicátém třetím týdnu těhotenství jsem si už radši vzal taxíka až na místo, které bylo vzdálené od našeho domu pětadvacet minut.

Ve výstavním domě TISofIHA jsem si přišel poměrně v pohodě, protože hybridi byli na každém kroku. Každý majitel si vedl svého hybrida za šňůrku kolem zápěstí nebo za ruku, ale žádný vystavovaný hybrid nebyl tak tlustý jako já. Naštěstí si toho nikdo nevšiml.

Vyzvedl jsem si předem rezervovanou vstupenku a díky svému ocasu a uším jsem se dostal i do zákulisí, kde byli připravováni hybridi na předvedení. Lidé placení jejich majiteli jim česali vlasy, potírali se houbičkami, které za sebou zanechávaly mastnou stopu, jenž dodávala téměř nahým hybridům lesk, a upravovali krajkové oblečení, aby hybridi nebyli úplně nazí, ale aby porota viděla dost.

Nenápadně jsem se míhal v šatně a pokoušel se nevnímat zoufalé pohledy hybridích kluků, kteří museli být určitě mladší než já. Tiskli nožičky k sobě, aby nikdo neviděl jejich přirození, zatímco majitelé jim bez ostychu mezi nohy sahali, osahávali a některým vůbec nevadilo, když začali svůj majetek uspokojovat před všemi ostatními – ti hybridi pevně tiskli víčka k sobě, ocásek jim křečovitě škubal ze strany na stranu a oni se snažili zůstat potichu, zatímco ostatní hybridi na ně zděšeně a zvědavě pokukovali, aby zjistili, co se děje. Bylo mi zle z pohledu na zacházení s druhou nejmladší soutěžní skupinou.

Hledal jsem Felixe a tak jsem zamířil do jiné části, kde byli starší hybridi, přesto však mladší než já, a především ti VIP soutěžící jako například Felix.

V postranních uličkách, ve kterých jsem bloudil, jsem nacházel hybridy s jejich majiteli, kteří zrovna provozovali sex, a já si vzpomněl, jak mi Ed několikrát říkal, že sex je pro soutěžní hybridy jako droga a oni si poté nedělají starosti s tím, že jsou nazí před tolika lidmi. Omámení hybridi se poté posílali do boxů, ve kterých čekali, dokud nepřijde jejich chvíle.

Jeden omámený hybrid mě dovedl až do čekací místnosti, kde byli všichni seřazení podle čísla nástupu. Felix byl až poslední.

Ve svém VIP boxu měl sklenici vody, talíř s ovocem a největší bonus byl obrovský polštář, na kterém blonďatý kluk seděl a probodával mě zelenýma očima. Dle výrazu jsem dokázal odhadnout, že Davis si s Felixem také užil, aby jej připravil na molo, ale Felix se dokázal ovládnout i přesto.

„Co tady chceš?" zavrčel svým dětským hláskem, takže ze mě dostal pouze tichý hrdelní smích.

„A co ty chceš po mém příteli?" zeptal jsem se ve stejném duchu, ale usmíval jsem se u toho, abych jej naštval. Sice mě bolela skutečnost, že by můj Ed, můj přítel, měl něco s tímhle hajzlem slizkým, nehodlal jsem na sobě nechat cokoliv znát.

„Teď už nic," řekl pyšně a dlaní si zajel na své zjizvené břicho po císařských řezech. Arogantně se zasmál a znovu si přejel po podbřišku.

Jeho reakce mě mírně vykolejila, ale nenechal jsem se vytočit.

„To je dobře, protože to bylo naposledy, co ses k Edovi takhle přiblížil. Doufám, že sis to pořádně užil, jelikož od teď už budeš dělat kurvu jenom Davisovi, a mám pro tebe špatnou zprávu. S gumou si to nikdy pořádně neužiješ jako s Edem." Přitáhl jsem si plastovou stoličku, abych se mohl naproti Felixovi posadit, a bez dovolení se natáhl i pro osminku jablka, jenž ležela v jeho talíři.

„Davis je skvělý milenec, Edmunda mám pro zábavu a kvůli dětem, protože jsme dva výjimeční hybridi, kteří spolu mohou mít i dívku, kterou ty mít nikdy nebudeš." Natáhl se pro talíř a položil ho tak daleko, abych na něj nedosáhl. Měl jsem hlad...

„Příliš si fandíš, Felixi," posměšně jsem řekl a vložil si do úst i zbytek osminky jablka. „Kdybys byl aspoň trochu vzdělaný, věděl bys, že záleží na dárci a ne na tobě, co se ti narodí za dítě. Mám stejně velkou šanci na dívku jako ty, ale já nebudu mít problém s početím jako ty." Dovolil jsem si krátký pošklebek.

„Hádáš kvůli tomu, že Tommy zvládl všechny tři porody relativně dobře?" pobaveně odfrkl. „Nemůžeš mít jistotu, když jsi ještě nepřivedl žádné dítě na svět. Všichni hybridi mají komplikované porody a myslím, že ty nebudeš výjimkou. Jsi hodně hubený, i když jsi těhotný, a nemáš dost velké břicho, aby tvé dítě mohlo být dost velké v takovém týdnu těhotenství." Pohodlně si lehl na polštář a už se se mnou nechtěl více bavit, ale já ještě neskončil.

„Přestože tě nemám rád, je mi moc líto toho druhého děvčátka, ale ani nejhoršímu nepříteli bys neměl přát něco tak strašného, jako je smrt dítěte," poučil jsem jej tiše. Nechtěl jsem se hádat a proto jsem zvolil již vlídnější hlas, abych slovy Felixovi neubližoval stejně jako sobě. „Nevěřím, že jsi znovu těhotný, ale i kdyby to byla pravda, nechci, aby sis prošel něčím podobným jako před několika měsíci."

„Chceš to kvůli Edmundovi, ne kvůli mně. Moje děti ti jsou úplně fuk, ale nedokázal by ses smířit s tím, kdyby se Ed zhroutil," oponoval mi.

„Tvé děti mi jsou ukradené, to ano, ale nechci, aby se jim něco stalo. Žádnému miminku bych nepřál nic zlého, dokonce ani tvému," zašeptal jsem zpět.

Místností s boxy se rozezněl hlas z hlavní místnosti a já pochopil, že výstava právě započala. Několik vteřin poté vběhl do místnosti Davis a rozzuřeným pohledem mě probodl, takže jsem se raději i se židličkou stáhl do pozadí. V momentě, kdy vpadl do Felixova boxu, už si mě nevšímal vůbec. Jednou rukou přišpendlil Felixovy ruce k okraji polštáře, na kterém teď ležel Felix, jak dlouhý tak široký. Davis si vytáhl kondom – odvrátil jsem zrak – a z Felixova zakňučení jsem poznal, že do něj přirazil, aby jej připravil na molo. Nemohl jsem se na to díval, ale nedokázal jsem se ani zvednout a rychle odsud odejít.

Davis byl hotový rychleji, než bych si dovolil tipovat. Zapnul si kalhoty, použitý kondom hodil do odpadkového koše na chodbičce, sponou upevnil Felixův šat, jenž mi silně připomínal záclonu, a bez jediného slova Felixe opět zamkl a odešel.

Stál jsem opodál, takže na mě Felix asi neviděl, proto byl, když jsem přišel znovu blíže, šokovaný.

„Ty jsi neodešel?" vyjekl a přitáhl si šál blíže k tělu, abych neviděl jeho genitálie, ale já je stejně viděl. Mám větší...

„Očividně ne," odtušil jsem a opřel se o mříže boxu.

„Vypadni!" zavrčel, ale hlas měl slabý a zrak rozostřený. Vypadal neuvěřitelně nevinně a sladce, což bylo pro soutěž důležité.

„Až mi řekneš, že jsi s Edem nic neměl," nutil jsem ho a prsty přejížděl po studených mřížích.

„Jsem těhotný," zaskřehotal slabě. Nedokázal se ani posadit, natož aby se zvedl a čelil mi tváří v tvář.

„Nejsi!" sykl jsem. „Kdybys těhotný byl, Davis by už nepoužíval kondom, ale on si ho vzal. Edmund s tebou nic neměl, že je to tak? Nedonutili jste ho k tomu."

Tristan (Mpreg, hybrid)Kde žijí příběhy. Začni objevovat