Tristan (Mpreg, hybrid)

Úplné ticho 39

2034 slov... jsem se trochu rozepsala, ale tento díl je moc důležitý pro budoucí vývoj!!!

„Au," sykl jsem bolestí a pokusil se zvednout, abych ulevil přeleženému rameni, ale nešlo to. Přes hruď mi vedla Edova ruka, částečně mě mačkalo i jeho svalnaté a hlavně těžké tělo, které leželo napůl na matraci na podlaze a z části na mně. Už jsem věděl, jak se cítí postel.

Opatrně se mi podařilo vymotat zpod Edova těla a pracně jsem se posadil ke zdi, abych v maličkém pokoji měl aspoň trochu osobního prostoru. Felix spokojeně spal rozvalený na Edově posteli a Ed ležel skoro na podlaze. Musel jsem se culit jako idiot při vzpomínce na dnešní noc a naše maličké tajemství, které se odehrávalo v maličkém bytě s dvěma dalšími obyvateli. V životě jsem nezažil tolik adrenalinu jako v okamžiku, kdy jsem byl na pokraji druhého orgasmu a na chodbě se náhle rozsvítilo světlo.

Měl jsem neskutečnou chuť na další rychlé kolo, než odejdu, ale mé tělo bylo razantně proti. Všechno mě bolelo a věděl jsem, že se musím šetřit i pro dítě, protože se cítí stejně jako já. Zbytečné otřesy by mu mohly ublížit, což jsem nemohl dopustit.

„Ede?" zašeptal jsem mu do ucha, když se mi podařilo znovu přemístit. „Vstávej, miláčku! Budu muset za chvíli jít."

Ztuhle se protahoval a několikrát nasucho polkl. Byl k sežrání, ale musel jsem se krotit.

„Felix ještě nevstal a já budu muset zase na týden odejít," zakňučel jsem mu do ucha a doufal, že se nechá nalákat na můj plán.

„Ne," zaúpěl zpět a schoval si obličej do dlaně, aby jej nedráždilo světlo.

„Ede, prosím." Políbil jsem ho na bradu a natiskl se k němu. „Pojď do koupelny."

„Chci spát, Felix se stejně za chvíli vzbudí a pán už vzhůru možná je," řekl rozespale a otočil se na bok, zády ke mně, abych ho neotravoval.

„Není, v bytě je úplné ticho," šeptal jsem a různě Eda hladil po zádech a ramenou, abych jej přesvědčil. „Dáme si vanu, nemusíme mít sex."

„Trisi, neříkej tohle slovo, když tu nejsme sami!" vyjekl pohoršeně.

„Ale on spí a já tě potřebuji, potřebuji si dát vanu a potřebuji k tomu tebe," mumlal jsem mu rychle u ucha.

„Nikdy se nechceš jenom koupat a mazlit," obvinil mě. „Nejsem dnes po včerejší noci schopný ničeho. Nic by z toho nebylo."

„Ede, jenom rychle..." Posadil se a na má slova nereagoval, jenom si přehodil přes sebe košili. „Prosím."

„Trisi, já to nezvládnu," zasyčel jedovatě mezi zuby. „Nejsem na podobné zacházení zvyklý a ani moje tělo. Jsem absolutně vyčerpaný a všechno mě bolí, takže tady není ani žádná šance, že by se mě vůbec podařilo připravit! A ty bys měl myslet také na dítě."

„Fajn!" zaúpěl jsem a projel si frustrovaně prsty vlasy. „Dáme si aspoň tu vanu? Slibuji, že nebudu nic zkoušet!"

„Tak ji jdi napustit, já zatím udělám panu Rutterovi a Felixovi snídani," řekl unaveně a za mé pomoci se mu podařilo vstát.

„Miluji tě!" špitl jsem mu do hnědého ucha a nechal si mezi prsty projet i jeho chundelatý ocas...

Dopoledne proběhlo docela příjemně, ale většinu jsme museli strávit s Felixem. Upřímně jsem v té době trpěl a Felix na tom pravděpodobně nebyl líp. Musel se na nás dívat, jak se líbáme, mazlíme a mluvíme k miminku, zatímco on byl jako páté kolo u vozu. Chvílemi mi ho bylo i líto.