Tristan (Mpreg, hybrid)

Spolehlivost v pomoci s problémy 9

„Neříkej to taťkovi, prosím," plačtivě jsem prosil, když mě za sebou Tommy vláčel domem. Jamie vylezl ze své postele jen v pyžamu, aby mohl vidět, co se stalo, když tolik vyvádím a zapírám.

„Musíme to říct!" Křečovitě svíral mé zápěstí a táhl mě smykem přes celou délku prvního patra, protože otcové měli ložnici až na druhé straně.

„Ne!" Vykrucoval jsem se, ale nedařilo se. Tommyho tréninky boxu s otcem a fotbal mu dávali rozhodující sílu, kterou jsem já postrádal. Mezi mé koníčky patřilo čtení nebo malování, ale sport k nim rozhodně nepatřil. „Prosím, nedělej to. Já to dokážu vyřešit sám."

„Co budeš řešit?" Jamie zvědavě cupital za námi a já jen čekal, kdy se za mě zahákne a nechá se tahat po domě taky.

„Jamie, jdi spát," sykl jsem, když mě Tommy popotáhl o celý metr. Snažil jsem se zachytit zábradlí i ocasem, ale bylo to marné.

„Je ještě brzo," odsekl a popošel blíž k nám, aby měl stále skvělý výhled.

„Tak proč máš pyžamo?" zareagoval tentokrát Tommy, za což jsem mu byl vděčný.

„Polil jsem se a nechci se třikrát převlékat, než půjdu spát," vysvětlil rychle.

„Utíkej do postýlky," poručil Tommy jako malému dítěti, na což Jamie samozřejmě nereagoval.

„Tommy, já ti věřil," srdceryvně jsem zavyl, že i mně naskočila husí kůže z toho hlasu.

„Nemůžeš to řešit sám," sykl.

„Udělám, co budeš chtít, jen to neříkej!" Ztuhl jsem, když se dveře kousek před námi otevřely a vyšel naštvaný a zároveň unavený taťka jen ve volných trenýrkách na spaní a otcově tričku.

„Co se tady, sakra, děje?" Jeho podráždění bylo očividné a rozcuchané vlasy společně s podlitýma očima tomu jen přidávali. Taťka vypadal jako chodící zombie a mně bylo hned jasné, že jenom kvůli mně.

„Tris," zajíkl se Tommy a ještě jednou se na mě otočil. Vlastní výraz jsem viděl v odrazu zasklené fotky, na které jsme byli všichni a chechtali se od ucha k uchu, a viděl jsem čiré zoufalství. Vypadal jsem strašně, ale nemohl jsem odtrhnout oči od odrazu a podívat se do očí naštvaného taťky nebo Tommyho.

„Co?" zavrčel taťka, prohrábl si blonďaté vlasy mezi béžovýma ušima a já viděl, jak se jeho vztek promítá na béžovém ocase. Trhal s ním ze strany na stranu a objemově, díky naježení, dosáhl dvojnásobku. Vypadal zle, jako snad ještě nikdy.

„Tris ti chce dát ty peníze," na poslední chvíli změnil Tommy svá slova, ale já místo úlevy pocítil něco jiného. Zrádce.

„Tak proč ho sem táhneš násilím?" namítl povrchně taťka, pravděpodobně ho to vůbec nezajímalo a úspěšně mě ignoroval.

„Chtěl, abych s ním šel," zalhal. Propaloval jsem jeho zátylek očima, protože mi vůbec nepomohl. Když mi sebral peníze, pouze prodloužil mezeru mezi tím, než se budu muset dojít přiznat sám a jen doufat, že mi táta dá peníze na interrupci. „Je mu to vážně líto, je na nervy ze zítřejšího testu," vymýšlel si Tommy a já si jen zpětně vybavoval diktát z angličtiny. Samé lepší zprávy, opravdu.

„Může mluvit sám," zastavil jej otec výhružně. „Dojděte mi udělat čaj, kluci."

Během chviličky jsem osiřel s taťkou v patře, před jeho pokojem, a já nevěděl, co mám dělat. Nemohl jsem se s ním znovu pohádat kvůli penězům, protože to bych vypadal jako blbec už úplně.