Tristan (Mpreg, hybrid)

Původ 48

„Tady jsou papíry z tátova sejfu a tady," – Tommy ztišil hlas a vytáhl ze své peněženky několik bankovek –, „nějaké peníze."

„Doufám, že ty jsi taky ukradl tátovi," poznamenal jsem se smíchem, ale bez protestů si vzal dvacet pět liber, za které si toho stejně moc nekoupím.

„Vydělal jsem si je," pochlubil se a znovu si peněženku schoval, „ale tátu by to stejně nezrujnovalo. Ale zabije nás, jestli se dozví o těch papírech, které jsem vzal. Co s nimi chceš dělat?"

„Tommy, možná ti to řeknu, až si budu určitě jistý. Nechci ti přidělávat starosti, vždyť jich máš už tak doma dost," řekl jsem soucitně. Mezi ukazováčkem a palcem jsem mnul roh špatně zalepené obálky a sám přemítal, jestli by můj původ neměl zůstat raději tajemstvím.

„Doma je to pořád stejný," postěžoval si a rozvalil se na Edově posteli vedle mě. Edmund nám dal chvíli soukromí, zatímco se šel osprchovat a najíst společně s panem Rutterem – byl to jejich rituál.

„A Trey? Už si na něj táta zvykl?" zeptal jsem se se zájmem, protože táta už měl místo. Mě si mohl nahradit dalším malým klukem, který nemyslel samostatně.

„Nezvykl, ale ignoruje ho. Jediný ústupek byl, když předevčírem koupil zmrzlinu i pro Treye, aniž by mu někdo říkal. Prostě přišel, vtiskl mu do ruky zmrzlinu a zmizel v pracovně. V poslední době je hodně samotářský." Tommy se nadzdvihl na loktech a zamyšleně řekl: „Poslední dobou taky hodně přemýšlím, jestli jsi neudělal nejlíp z nás všech. Jako jo, jsme rodina, ale už to není ono."

„Omlouvám se, můžu za to já a hlavně tohle." Ukázal jsem na své dosti viditelné břicho. „Začínám toho upřímně litovat."

„Proč? To neříkej!" Natáhl jednu ruku s tím, že si sáhne na mé břicho, ale zastavil se několik centimetrů před. „Můžu?" zeptal se nesměle a těkavě ke mně zvedl pohled.

„Jo, ale teď spí," upozornil jsem ho, že žádný pohyb stejně neucítí. Vždy mi přišlo divné, když měl někdo sahat na mé břicho. „Kvůli miminu se všechno pokazilo. Tátové se začali hádat kvůli němu. Trey se stal přítěží a tak všechno," zaúpěl jsem a složil hlavu do dlaní.

„Mimi za nic nemůže. Viď, kotě?" pitvořil u mého bříška. Upřímně jsem se zasmál a o kousek ho odstrčil.

„Říkám ti, že spí," zopakoval jsem se smíchem v hlase. „Měl bys přijít, když zrovna řádí. Začínají se mi na břiše dělat modřiny a už mě i předevčírem v noci probudil."

„Bude to kluk?" zeptal se zvědavě Tommy a nadšeně se mi zadíval do očí.

„Ne," zamumlal jsem. „Nevím, co to bude."

„Ale vždyť jsi říkal..." Zmlkl a raději odvrátil pohled.

„Jenom jsem to plácnul, Tommy. Už skoro dva měsíce jsem nebyl u doktora," přiznal jsem se tiše a zaslechl Tommyho zrychlené dýchání.

„Trisi!" vyjekl vyděšeně.

„Jak se tam dostanu? Táta se mnou nepůjde a já sám do TISofIHA jako hybrid nemůžu," povzdychl jsem si. „Teď, když jsi přinesl moje věci, poprosím pana Ruttera."

„Můžu s tátou promluvit," nabídl se. „Sice momentálně nemáme nejlepší vztahy, ale kvůli miminku by mohl udělat výjimku."

„Nech to být, Tommy," zastavil jsem jej a pomalu se postavil, abych si mohl dojít pro něco k jídlu, protože jsem náhle začal přímo umírat hlady. „Táta mě vyhodil a zbavil se veškeré zodpovědnosti. Mám teď jiný plán."