Tristan (Mpreg, hybrid)

Nad Niagarskými vodopády 37

Můj život se na několik týdnů stal téměř stejným jako před otěhotněním, až několik detailů jako bylo například vyklenuté břicho. Ranní nevolnosti ustoupily, takže jsem do školy chodil pravidelně, učitel dějepisu neměl řeči a učitel tělocviku mě šikovně zbavoval všech namáhavých činností od běhu na pět kilometrů po výmyky na hrazdě. Spolužáci polomrtvě běhali okolo a z posledních sil lapali po dechu, zatímco já jsem pomáhal učiteli měřit a zapisovat čas, chodil zbytečně kopírovat papíry do jeho kabinetu nebo jenom srovnával dresy na lavičkách. Hrál jsem pouze ping-pong a badminton. Pohoda.

Každý víkend a hodiny piána jsem trávil s Edmundem, který se již naprosto srovnal a ani jednou se nepokusil o opětovný útěk. Řekl mi, že neměl kam jít, tak se vrátil. Má pana Ruttera rád, přestože mu nedává tolik volnosti, jako dává táta mně.

Květen mi však přinesl i špatné zprávy a to byly závěrečné písemky skoro ze všeho, což mi ubíralo času s Edem a celkové energie. Učil jsem se na složité testy, které obsahovaly učivo za celý půlrok, někdy i více, a ještě se na mě valily závěrečné zkoušky z piána, protože jsem tento rok již završoval celou výuku.

„Zkouška General Certificates of Secondary Education se bude skládat koncem května a já doufám, že budete všichni řádně připraveni," říkala učitelka přísným hlasem a pohledem přejížděla všechny tváře ve třídě. „Je vám, doufám, jasné, že je to momentálně ta nejdůležitější zkouška ve vašem životě a já věřím, že jste již všichni dostatečně vyspělí, abyste ji složili na výbornou." Třídní učitelka nás i nadále nabuzovala svým proslovem, ale já se soustředil už jenom na vteřinovou ručičku na hodinách, které chyběly uběhnout ještě dvě kolečka, abychom už konečně uslyšeli osvobozující zvuk zvonku.

„Jdeš na piáno?" zeptal se šeptem Tommy, který dnes seděl vedle mě.

„Jo. Proč?" Zapnul jsem si penál, složil knížky na jednu hromadu a všechno nastrkal do batohu, kde jsem narazil na nejnovější noty od pana Ruttera, na které jsem se doma ani nepodíval.

„Myslel jsem, že bys došel do krámu pro mléko," odpověděl mi zklamaně, protože se mu tam očividně nechtělo. „Přece by jen vypadalo přirozeněji, kdyby si pro něj šel někdo s ocasem a ušima než naprosto dokonalý, sexy frajer."

Protočil jsem oči nad jeho poznámkou a nenápadně do něj drcl loktem. „Jsem těhotný, musím se šetřit."

„Bratři Samuelsovi!" vyjekla z ničeho nic učitelka. „Pojďte ke mně! Ostatní můžete jít na oběd."

Nasupeně jsme společně sešli až dolu ke katedře, odkud na nás naštvaně koukala třídní.

„Chtěla jsem se vás zeptat, jestli jste se již rozhodli pro další studium. Jak jistě víte, naše škola vám může poskytnout další dva roky studia, ale podle vašich dotazníků si nejsem jistá, jestli to tak i nadále chcete." Nenápadně jsem se podíval na Tommyho, abych nemusel mluvit jako první.

„Zvažuji Francii, Španělsko nebo Německo pro příští rok, ale rodiče z toho nejsou nadšení, takže asi budu pokračovat tady," řekl v jediné větě a sledoval učitelku, která jen pokyvovala zamyšleně hlavou.

„A ty, Trisi?" zeptala se, přičemž se usmála a pohladila mě dlaní po břiše, což jsem nesnášel. „V kolikátém jsi vlastně měsíci?"

„Ve čtvrtém," přiznal jsem se a položil si dlaň na své břicho, kde zrovna spinkalo miminko, které uspal tento rozhovor.

„Chceš s miminkem zůstat doma?" zeptala se něžně a uculovala se, jakoby právě hopkala z mráčku na mráček někde nad Niagarskými vodopády.