Tristan (Mpreg, hybrid)

Přidušeně jsem vyjekl 50

„Tommy? Tommy!" zavolal otec do domu, když jsme se konečně dostali domu, k nám domu. Odhodil svoji aktovku na botník a zamířil do kuchyně, aby si nalil sklenku vody na uklidnění.

„Ano, Jamie?" Z jídelny vykoukla tatínkova hlava, ale v momentě, kdy mě zahlédl, vyběhl rychlostí světla a pevně mě obejmul. Obejmul jsem ho zpět a i když jsem byl o kousíček vyšší, dokázal jsem se schovat v jeho náruči.

„Dojdi pro Tommyho," rozkázal otec tatínkovi, „a vezmi nahoru i Edmunda, potřebuji si s našimi úžasnými syny promluvit."

„Stalo se něco?" zeptal se zmateně tatínek, ale otec jen zavrtěl hlavou. Možná nechtěl, aby se něco dozvěděl, protože by ho to zranilo. „Dobře, pojď Ede, navštívíme Treye, bude moc rád."

„Tati," ozval jsem se, když všichni odešli a Tommy ještě nedorazil.

„Trisi, buď potichu, prosím." Na několik loků vypil další sklenici ledové vody a následně svěsil poraženecky hlavu. „Neměl jsi to nikdy vědět a Tommy také ne."

„Tommy to neví, nedovolil jsem mu, aby něco zjistil," prozradil jsem tiše a sedl si na barovou stoličku, kousek od táty.

Úlevně se usmál, ale výraz se rychle změnil zpět na naštvaný, který musí všemu udělat přítrž. „Bude to tajemství, ano?" Rychle jsem přikývl, souhlasil jsem s ním. „Nikomu to neřekneš a nebudeme se o tom zmiňovat ani před tatínkem."

„Ne," vydechl jsem a chytil otce za rukáv košile. „Stejně mám za tátu jenom tebe a tatínka."

„Já vím, Trisi, ty jsi také jenom můj," zašeptal a pohladil mě dlaní po líci. „Jsi v polovině osmého měsíce, nemůžeš pořádat podobné akce, je to moc nebezpečné."

„Můžu tady znovu bydlet?" zeptal jsem se s nadějí a otcův rukáv nepouštěl, aby mi neutekl.

„Když nebudeš dělat blbosti, tak ano." Cvrnkl mě do nosu, zatímco se tiše zasmál.

„Trisi?" vyjekl udiveně Tommy a obdařil mě svým nejširším úsměvem, když spatřil momentální otcův postoj vůči mně.

„Pojď sem, Tommy." Otcův hlas znovu zhrubl a částečně se ode mě vzdálil. Pustil jsem jeho rukáv.

„Co se děje?" zeptal se Tommy a nápovědu hledal u mě, já mu však poradit nemohl, protože jsem také nevěděl, co mu otec chce.

„Pojď ještě blíž," řekl otec přísně.

Tommy udělal váhavý krok vpřed a po otcově facce tři zpět. Vyjeveně jsem všemu před sebou přihlížel neschopen slova.

„Nebudeš krást! Ještě jednou na něco takového přijdu a říkám ti rovnou, že ti hnáty zpřerážím," pohrozil otec bratrovi a přitáhl si ho blíže k sobě. „Rozumíš mi? Je mi jedno, z jakého důvodu jsi to udělal, ale krást nebudeš! Nikdy!"

„Tati, požádal jsem ho o to," zastal jsem se svého mladšího bratříčka, abych zmírnil dopad otcova hněvu, přestože jsem riskoval opětovné vyhození z domu.

„Já vím, ale ty jsi nekradl," objasnil mi otec a pustil Tommyho, jenž neustále vyjeveně civěl na nás dva. Vše se na něj, na chudáka, svezlo, přestože za nic nemohl. Budu muset vymyslet, jak se mu odvděčit. Dort?

„Promiň," omluvil se tiše Tommy se svěšenou hlavou.

„Fajn, tohle bychom měli. Jděte do svých pokojů," promluvil otec již klidněji, což jsem vůbec nečekal. Byl jsem připraven na neskutečné vynadání, vyhození z domu, fyzickou bolest, ale v žádném případě mě nenapadlo, že by to otec přešel tak hladce. Párkrát na nás zvýšil hlas, řekl nám to, co jsme my sami už dávno věděli, a poslal nás do pokojů, jako bychom se nikdy nepohádali a byli jedna šťastná rodina. „Šup! Šup!"

„Už jdeme." Zvedli jsme se a odešli do patra.

„Omlouvám se za tu facku, neměl jsi s tím nic společného." Položil jsem mladšímu bratrovi ruku na lopatku. „A jen tak mimochodem – toho chlapa jsem nenašel," zalhal jsem milosrdně, protože mně samotnému bylo z toho zjištění špatně. „Vůbec o nic jsi nepřišel, Tommy. Přijeli jsme tam a ten dům byl prázdný a nikde nikdo, ale asi je to dobře, vždyť máme vlastního tátu."

„Hm," zamumlal Tommy, což mi přišlo podezřelé, protože mladší bratr byl vždy plný energie a nikdy neopomněl nějakou vtipnou poznámku.

„Děje se něco? Opravdu se moc omlouvám za tu facku, doufám, že už to tolik nebolí," zadrmolil jsem rychle. Nemohl jsem si pomoct a pohladil jej po paži. Ucukl.

„Neříkej to nikomu, ale já mám strašný průser," zaúpěl. „Po návštěvě u tebe jsem šel ještě za tou holkou, o které jsem ti říkal posledně, a praskl mi kondom."

Přidušeně jsem vyjekl.

„Hned jsme šli koupit nějaký prášky a ona tvrdila, že to pomůže, ale já fakt nevím. Mám z toho strašně blbý pocit a když jsem přišel na to, že nám ta guma praskla, byl jsem totálně podělaný." Zoufale si zajel prsty do vlasů.

„Bude to dobrý, Tommy. Prášky zaberou a ty jí kup něco na omluvu," navrhl jsem. Sice jsem si už vůbec nepamatoval, s kým chodil, ale určitě ta holka musela být fajn.

„To těžko," odfrkl si Tommy pobaveně, „poslední prachy jsem dal za ty prášky. Ona neměla vůbec nic, takže jsem šel do lékárny, kde na mě všichni zírali, a když jsem řekl, co chci, lékárnici málem odvezli."

„Aspoň máš zážitek na celý život." Zasmál jsem se polohlasně. „Chceš se teď podívat třeba na film? S Edem budeme dnes spát oba tady, táta volal panu Rutterovi v autě."

„Chci být sám, ale dík," zmoženě prohlásil a zatočil do svých dveří. V jeho pokoji jsem zahlédl Treye, který v pyžamu seděl na Tommyho posteli a mával na něj nějakou knihou. Tommy si povzdychl a už se po knize natahoval, ale...

„Ahoj, Treyi," pozdravil jsem nejmladšího člena naší rodiny. Natáhl krk, aby na mě viděl, a vyskočil na nožičky, aby mě obejmul. „Ahoj, zlato," zašeptal jsem mu do blonďatých vlásků. „Nechceš dneska spinkat u mě? Je tam i Ed."

„Můžu?" vypískl a odběhl si rychle pro peřinu, polštář a plyšové prasátko, které dříve patřilo mně.

„Jo, poběž." Pomohl jsem mu se stěhováním a ještě naposledy nahlédl do Tommyho dveří, abych řekl: „Jdi spát a zítra už to bude dobrý. Mám tě rád."

50.díl...
Když jsem začínala, říkala jsem, že tento příběh možná padesátým dílem skončí, což neskončí, ale sto dílů mít asi určitě nebude. Možná tak 60 a něco k tomu... Tris je už v polovině osmého měsíce a já bez nápadů na pokračování, takže kdyby někdo měl nějaký nápad - na stůl s ním! - alespoň pro inspiraci.
Já vám můžu slíbit pouze to, že se pokusím nějakou zápletku dovymyslet :)