Tristan (Mpreg, hybrid)

Ty, Tommy nebo Jamie 40

Díky odpadlé hodině se mi podařilo utéct z otcových radarů a dostat se až do zakázané zóny, Zaynova bytu.

Nervózně jsem zaklepal a poté chvíli vyčkal, dokud mi Eddie neotevřel. Upřímně jsem si ulevil, že mi neotevřel třeba Zayn.

„Ahoj. Jdeš za tatínkem?" zeptal se mě mile, ale bylo jasné, co u nich pohledávám.

„Jo," přitakal jsem. „Je tady?"

„Jo, jasně! Pomáhá mi s Charlotte a Eddiem, když je Olivia pryč a Zayn taky," seznámil mě se situací a pustil do domu.

„Hádej, kdo přišel, Tommy!" zavolal do kuchyně Eddie na mého tatínka a vesele si vykračoval přede mnou. „Jak ti to klape s Edem? Tommy se párkrát zmínil." Škodolibě se ušklíbl a já celý rudý zakroutil hlavou se širokým úsměvem.

Miloval jsem Eddieho jako nejlepšího kamaráda, ale občas mi přišlo divné se s ním bavit o intimních věcech, protože tatínek se mu svěřoval úplně stejně jako já.

„Neříkej, že kvůli dítěti už tak brzy abstinuješ," šokovaně se podivil se smíchem.

„Nemám na to zrovna myšlenky a navíc tam je ta blonďatá mrcha," zavrčel jsem naštvaně, protože už jen myšlenka na Felixe mě popudila.

„To chápu," řekl poprvé vážně a otevřel mi dveře do kuchyně, kde stál tatínek v zástěře u sporáku. Pětiletá Charlotte a tříletý Eddie si malovali u stolku v rohu místnosti.

„Ahoj, tati," pozdravil jsem jej zdráhavě, ale první zareagoval maličký Eddie.

„Tris!" vyjekl nadšeně, přestože mu R příliš nešlo vyslovit. Pevně jsem ho obejmul a ovinul ho i ocasem, který se mu tolik líbil.

„Broučku, ty jsi přišel!" nadšeně vyjekl tatínek. Byl bledý, ale jinak vypadal poměrně v pořádku. „Přinesl jsi mi ty papíry?"

„Ne," nesměle jsem přiznal, ale nechápal, proč jsou pro něj tak důležité.

„Trisi, výslovně jsem tě o ně žádal," zaúpěl a sundal si zástěru, aby ji mohl dát Eddiemu.

„Promiň," šeptl jsem a konečně se postavil, protože maličký Eddie odhopkal znovu k pastelkám. „Jsme teď u Claudie, nemám možnost se k nim dostat."

„To snad není pravda," zavrčel nebezpečně tatínek a své malé ruce zatnul v pěsti, aby nad sebou neztrácel kontrolu. V životě jsem ho takto neviděl. „Co vám k tomu řekl, když vás dal ke Claudii?"

„Má moc práce," řekl jsem tiše na tátovu obhajobu.

„Jistě," odfrkl si tatínek pohrdavě. „Prostě vás všechny vyhodil z domu, abyste se nedostali k mým věcem a já se musel vrátit."

„Musíš se se mnou vrátit, táta si pro tebe o víkendu přijde," naléhal jsem. „Prosím, pojď s námi domu."

„Zlato, já chci jít domu, ale jen za podmínky, že budeme všichni pohromadě." Vrhl po mně zlostný pohled.

„Vždyť jsme všichni pohromadě," nechápavě jsem mumlal. „Táta na tebe taky nebude křičet, když se k nám vrátíš."

„Potřebuji ty papíry, Trisi, potom se můžeme bavit o nějakém vracení." Zvýšil hlas s posledními slovy, až nás Eddie vyhnal, abychom mu neděsili děti.

„My tě doma potřebujeme, nech tu knihu chvíli být, prosím." Hřbetem ruky jsem si setřel slzu, jenž se mi valila po tváři dolu.

„Tady nejde o knihu," zasyčel nevrle.