Tristan (Mpreg, hybrid)

Hlavním epicentrem bude dnešní večer 43

Zoufale jsem se znovu podíval na hodiny na zdi v obýváku, které ukazovaly, že jsem zde s tatínkem a Edem seděl už přes čtyři hodiny. Jen jedinkrát za celou dobu jsem se odhodlal vzdálit na několik metrů do kuchyně, abych přichystal něco k snědku v domnění, že to tatínka uklidní alespoň na okamžik. Vše snědl, ale špatná nálada se na něm držela i nadále. Byl jsem bezradný, ale bál jsem se odejít, aby si neublížil při čekání na Treye, svého nejmladšího syna, pro kterého otec naštvaně odjel pouze z popudu.

Upřímně jsem se bál nejvíce příchodu malého hybrida a otcovy reakce na jeho chování.

„Kam jdeš?" zeptal se Ed a tím mě vytrhl z polospánku, jenž mě přepadal na gauči, kousek od tatínka. Vůbec jsem si nevšiml, že se zvedl ze svého místa.

„Připravit Treyovi postel," řekl prostě a nadále si nás nevšímal.

„Pomůžeme ti," nabídli jsme se s Edem sborově, reakce se však nedočkali, takže jsme prostě za ním šli.

„Zvládnu to," bránil se, ale měl to marné, protože my se neplánovali vzdálit, přestože jsme chtěli.

Bylo dosti pozdě a já si chtěl s Edem ještě užít trochu zábavy, ale situace nenasvědčovala poklidnému večeru v obětí mého miláčka, popřípadě i nějakému sexu nebo filmu, u kterého bychom se pohádali o charakteru hlavního hrdiny.

„Bude spát na Tommyho posteli?" překvapeně jsem se zeptal, když tatínek odházel veškeré polštáře a přikrývku na podlahu k naším nohám.

„Máš pocit, že je tady někde i jiná postel?" odpověděl mi ironickou otázkou, jejíž podtext měl kousavý obsah – pro tatínka silně netypické.

„Kam ale půjde spát, až se vrátí i Tommy?" poprvé se zvědavě zeptal i Ed, na kterém bylo vidět, že mu to vrtá hlavou.

„Koupím Treyovi postel, ale nějakou chvíli bude muset spát společně s Tommym," vysvětlil stroze a nadále se věnoval novým, čistým povlakům radostné barvy, která v žádném případě neodrážela jeho náladu.

„Myslím, že ti táta teď nějakou dobu peníze nedá," připustil jsem, což zrovna nepotřeboval slyšet.

„Možná, že kdyby ses nás zastal, tak se to takhle nevyhrotilo," osočil mě naštvaně. Má přítomnost mu lezla na nervy, za ta dlouhá léta jsem už dokázal identifikovat jeho pocity, přestože se občas snažil chovat tvrdě a bezcitně jako v den, co jej otec dostal, což nám i sám vyprávěl.

„Tris ale nebyl proti tobě," zastal se mě Ed, „jenom řekl, že ve svém pokoji toho chlapce mít nemůže a to je pravda, bude tam mít vlastní miminko."

„Mohl něco říct," vypustil nafoukle tatínek. Každý menší polštářek navlékl do jinak zbarveného potahu pastelové barvy, takže výsledná postel vypadala pestřeji než duha a každý by si do ní rád aspoň skočil.

„Už přijel pan Samuels," informoval nás pohotově Ed a odvrátil se od okna zpět k nám, aby pomohl tatínkovi sesbírat Tommyho použité povlaky. Chýlilo se k bouři a každičký detail jako například nepořádek by ji mohl ještě o veliký kus přiblížit, přestože jsme všichni věděli, že hlavním epicentrem bude dnešní večer, možná i noc.

Energicky jsme za stálého mlčení seběhli do obýváku a čekali. Slyšeli jsme, jak táta v podzemní garáži vypnul motor auta. Zvuk zavírajících se dvojí dveří, které se zabouchly téměř současně. Tichý šramot, když postupovali po schodech nahoru k nám. Několik útržků slov, které otec pronášel k malému chlapi, a nakonec i hlasitý smích Zayna.