Tři Úkoly

1. Po válce

„Harry, už jsi to slyšel?!"

Mladík se podíval zaraženě na svého dlouholetého kamaráda. „Tak zaprvé ti vůbec nerozumím. Být tebou, tak nejprve polknu, než začnu mluvit."

„Harry má pravdu, chováš se jako čuně, Ronalde."

„Ale ty mě pořád miluješ, že jo, Hermi?" zašklebil se na ni její přítel.

„V takových chvílích o tom dost pochybuju. A vůbec, co jsi to chtěl říct?"

Ron Weasley v tu chvíli vypadal, jako by měl Otec Vánoc rozdávat předčasně.

„Tak vy to fakt nevíte?" zarazil se, „kde jste oba byli minulý týden?" díval se z jednoho na druhého s vyvalenýma očima. „U Harryho se ani moc nedivím, ale že i ty, Hermiono?"

„Ronalde, jestli mi to neřekneš, tak si buď jistý, že máš u mě utrum," vyhrožovala, „klidně taky můžeš být první, komu přičaruji vylepšené netopýří uši," listovala knihou, aniž by jedinkrát vzhlédla. „S Ginny jsme na tom kouzlu dost zapracovaly. Dokonce i madam Pomfreyová ho měla problém odstranit."

„Ach jo, Hermiono, ty umíš zkazit všechnu legraci," povzdechl si pihovatý Nebelvír. „Ale tak fajn, řeknu vám to. Snape se musí oženit!"

„Cože? Rone, kde jsi to proboha slyšel?" vyhrkl Harry nevěřícně.

„Nekecám, fakt!" dušoval se Ron „všichni víme, že po válce Snape hodně zbohatl, taky dostal Merlinův řád první třídy, vymyslel lék na vlkodlačí problém. Takže teď po něm všichni jdou. Dostalo se to až do takové fáze, že když se objevil v Příčné ulici, tak po něm jeden čaroděj skočil a začal vykřikovat, že s ním čeká dítě. Hned se to rozneslo a Snapeovi nezbylo nic jiného, než si udělat test otcovství. Ukázalo se, že je samozřejmě negativní. Snape zuřil a toho kouzelníka zažaloval, takže ten chudák nejspíš skončí v Azkabanu. Proto se Brumbál rozhodl, že s tím udělá krátký proces a Snapea ožení."

Harry a Hermiona se na sebe podívali zvláštním pohledem.

„Rone, a koho si vezme? Vždyť na většinu lidí se dívá jako na odpad," nadnesl opatrně Harry a otřel si zpocené dlaně o látku kalhot.

„Toho bych se nebál, zájemců je víc jak dost," mávnul rukou Ron, „Snape si samozřejmě vymyslel, jak si vybrat toho nejlepšího mezi všemi," zašeptal tajemně a víc se naklonil nad stůl. „Ti, co se budou chtít ucházet o jeho ruku, musí splnit tři úkoly a ten, kdo je splní nejlépe, se stane jeho manželem."

,,A co čarodějky?"

„Hermiono, všichni přece víme, komu Snape dává přednost," zakroutil hlavou a odfouknul si pramen zrzavých vlasů, které mu sklouzly do obličeje.

„Nepoučuj mě, Rone!" odsekla, „A víš, o jaké úkoly tedy půjde?"

„To netuším, vím jen, že se hlásí kouzelníci z celé země, dokonce i ze zahraničí. Stejně si ale myslím, že si tyhle trable zaslouží," pokrčil rameny, „vzal Harrymu všechny zásluhy a veřejně prohlásil, že kdyby nebylo jeho, tak si Harry ani neškrtnul."

„A měl pravdu, Rone," povzdechl si brýlatý mladík, „všechna ta sláva patří jiným, ne mně. Chtěl jsem jen zbavit kouzelnický svět Voldemorta, a to se povedlo. Navíc, co já bych s takovou slávou dělal? Podívej se na mě," zakroužil prstem okolo obličeje, „moje tvář vypadá jako z hororu. I Snape vedle mě teď působí jako krasavec. Krom toho všichni víme, že až dokončím školu, mám v plánu odejít do mudlovského světa."

„Změňme radši téma, kluci," vzala si slovo Hermiona. „Co budete dneska dělat?"

Oba pokrčili rameny.

„My dva rozhodně půjdeme do knihovny," zaklapla knihu, kterou stejně už nějakou dobu nečetla. „Učit se na OVCE. Ron stále ještě neumí přeměnit zvíře v pohár. A co když to dostane u zkoušek?"

„Ale ne, už zase," zaúpěl Ron, „byli jsme tam včera! Připadá mi, že jsme tam snad pořád, Hermi. Jestli to takhle půjde dál, tak onemocním."

„Rone, z knihovny ještě nikdy nikdo neonemocněl."

Hermiona byla plně rozhodnutá, že svého přítele do knihovny dostane za každou cenu.

Harry se pomalu zvedl a potichu se odplížil od přátel, kteří se za chvíli nejspíš pohádají. Měl je rád, to ano. Ale když poznal, že se schyluje k hádce, chtěl být co možná nejdál od nich.

Vyšel z Velké síně, lámaje si hlavu, co by mohl s volným víkendem podniknout.

Byl tak zabraný do myšlenek, že ani netušil, jak se ocitnul na okraji Zapovězeného lesa.

Uvědomil si to teprve ve chvíli, kdy se kolem něj setmělo. Věděl, že by tu neměl být, ale tak nějak mu to bylo jedno. Nebylo to koneckonců poprvé, kdy porušoval školní řád.

Po nějaké době si sedl na uschlou kládu. Myšlenky mu pluly jak mraky po obloze. Nejčastěji se zastavovaly u mistra lektvarů.

Nikdy to nahlas nikomu nepřiznal, ale pravda byla taková, že ho Snape přitahoval už od čtvrtého ročníku, i když mu trvalo dva roky, než si to sám sobě přiznal. Teprve na lovu viteálů se odvážil k muži přiblížit a projevit mu city, o kterých se domníval, že jsou opětovány. Alespoň si to myslel, do doby než se mu Snape krutě vysmál do tváře... 

Tak co na to říkáte? Komentář uvítám.